Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Aaaaaah zííííív. To naprosto vystihuje veškeré mé pocity, které jsem při a po zhlédnutí snímku měla. Jediné, za co je ta 1* je pár zajímavých myšlenek... řekněme snad i citátů a tady vám je přináším..... "We all look for that trans-formative thing that can happen in our lives and I think most people find it in some way or another and that's a place that they can forget who they are and become somebody else." Nepochopila jsem, proč si pozval francouzský sbor dětí na zpívání jedné věty v angličtině v jednom songu. "You've gotta understand your limitations. It's your limitations that make you the wonderful disaster you most probably are." Všimli jste si, že do svého textu jednoho songu zakonponoval jak Hannu Montanu, tak Miley Cyrus? "I can control the weather with my moods. I just can't control my moods is all." Ale tohle bylo nejhezčí vyznání lásky, jaké jsem kdy slyšela s vhodným videodoprovodem: "The first time I saw Susie was at the Victoria & Albert Museum in London and when she came walking in, all the things I had obsessed over for all the years - pictures of movie stars, Jenny Agutter in the billabong, Anita Ekberg in the fountain, images from the TV when I was a kid, Barbara Eden and Elizabeth Montgomery and Abigail, Miss World competitions, Marilyn Monroe and Jennifer Jones and Bo Derek and Angie Dickinson as Police Woman, Maria Falconetti and Suzi Quatro, Bolshoi ballerinas and Russian gymnasts, Wonder Woman and Barbarella and supermodels and Page 3 girls, all the endless, impossible fantasies, the young girls at the Wangaratta pool lying on the hot concrete, Courbet's Origin Of The World, Bataille's bowl of milk, Jean Simmons' nose ring, all the stuff I had heard and seen and read. Advertising and TV commercials, billboards and fashion spreads and Playmate of the Month, Caroline Jones dying in Elvis's arms, Jackie O in mourning, Tinker Bell trapped in the drawer, all the continuing, never-ending drip-feed of erotic data came together at that moment in one great big crash-bang and I was lost to her and that was that." P. S. Courbertův "L'Origine du monde" vidět naživo je zážitek. Je umístěn v Musée d'Orsay, je pro něj vyhrazena jedna místnost, zdi jsou temně šedivěfialové a vy vejdete dovnitř a tohle je to první co vidíte a taky to jediné. Zážitek. Což ovšem tento film ale nebyl. (06.02.2015)

básnik, egocentrik, šialenec, spisovateľ, strom vo víchrici, austrálčan, divoch, bard, úchylný génius a šofér - novodobý romantik, edgar allan poe 21. storočia... najlepšia scéna je, ako so svojimi synmi žerie pizzu pred telkou - je tak šylizovaná no pritom autentická, tak úchylná a morbídna a pritom rodinná a príjemná, tak čudná, minimalistická, no pritom šialene plná... dokument to nie je zlý, hlavne je plný skvelej hudby, niekoľkých pekných myšlienok a jedného povznášajúco inšpiratívneho odkazu a brightonského neba; (28.12.2014)

Vzhledem k tomu, že o Nicku Caveovi jsem před filmem v životě neslyšel, nedošlo na to, že bych řešil fakt, že nevím, kde je ta hranice mezi skutečným a fiktivním. Dokument byl natočen celkem svižně, na druhou stranu v něm jsou i delší pasáže, většinou ty hudební (krom nich je dominantní ještě třeba rozhovor s psychologem), které však vůbec nenudí. Proces skládání písní (často líbivých a dobře otextovaných), přímo koncerty, ale i ty dialogy zaujmou, co mě ovšem iritovalo, bylo Nickovo filozofování o životních pravdách (jedno velké klišé). Avšak je fajn, že došlo i na humor, který na nedostatky nechal docela dobře zapomenout. Celkově solidní 4*. (04.08.2014)

Nick Cave je borec, to všichni ví, včetně něj. Nejsilnější mi přišly momenty, kdy tvořil a bavil se s Warrenem Ellisem, naopak poněkud rušivě působily scény, kdy nám Cave sděloval nejrůznější životní pravdy a moudra, to si mohl ušetřit (vyznělo by to asi jinak, kdyby to uvedl slovy jako "domnívám se, že..", "myslím si, že..", "jsem přesvědčenej o tom, že.."). Každopádně dokument nenudil, měl příjemné tempo, hudba pochopitelně dokonalá. Osobně mě mrzí, že dialog s Blixou byl poněkud krátký, Blixa má více co říct, než paní "prdýlka". (27.12.2014)

Poutavý vhled do tvůrčích procesů mnou velmi obdivovaného a vyhledávaného interpreta, spisovatele a skladatele. Film o přechodech reality a fikce a vzájemném obohacování obou rovin, což je něco natolik pevně spjatého s Caveovou osobností, jeho životem, vzpomínkami a zkušenostmi, že může být snímek směle zván jako dokument o Nicku Caveovi. Celá výpověď byla silná sama o sobě, ale vyvrcholení v podobě střihové scény koncertního podání Jubilee Street, mě sevřelo v tak kurevsky intezivním zážitku, jaký mi audiovizuál už dlouho nenabídl. (3x v kině) (26.07.2014)