Sama nocí tmou

Vytahovat Jarmusche je u téhle nahodilé a neuvěřitelně povrchní a intuitivně nahodilé směsice tradic / žánrů / odkoukaných póz spíš smutnou ukázkou nedostatečné soudnosti. Zatímco Jarmusch vytvořil elektrizující, sevřené a mytologicky bohaté univerzum, Amirpourová jenom mechanicky staví na odiv potenciálně zajímavé motivy, kterými se lze plakátově kochat, ale nic víc. Její svět je mrtvolná teze, cinéma du look bez magnetismu a objevnosti (i přechody mezi žánry jsou tu spíš křečovité než elegantní). V něčem je to v zásadě ideově blízké raným filmům Xaviera Dolana, ale ty měly (pro mnohé iritující) dandyovský švih a narcistní zaujetí. Pomalost dokáže být magická, uhrančivá a vtahující. Nebo prostě jen snaživě ubíjející. To je z mého pohledu případ Sama nocí tmou. (08.01.2015)

Líbilo se mi to. Ta rozvláčná atmosféra, všudypřítomná tma, výborná hudba, pomalé záběry... Tohle všechno tvoří film, který se do mojí včerejší nálady trefil skoro přesně a opravdu jsem si ho moc užil. Ani jsem to nečekal, přiznám se, ale tenhle upírský příběh se mi nějak dostal pod kůži a ne a ne se dostat ven. Uvidíme, kdy mě to pustí. Možná po dalším úplňku a nebo taky nikdy. (30.04.2015)

Pročítaje si vaše ctěná stanoviska, vám tedy nevím, pánové a dámo. Káva nebyla, není a zřejmě ani nebude mým šálkem čaje, tudíž se po kavárnách nepovaluji. A co hůř? Dodnes nevím, kdo či co to je hipster. Přesto jsem s - dovolte mně alternativní titul; horší už to stejně nebude - "S tmou v zádech směr domov kráčející dívkou" (ehm; uznávám: vymyšlením distribučních názvů bych se vší pravděpodobností neuživil) spokojen. Co spokojen? Já jsem navýsost (a možná ještě víc) nadšen! Je se mnou tím pádem něco špatně? Neměl by mně tedy jako ne-hipsterovi a ne-kavárenskému povaleči; seznamte se: s "jen" povalečem; propíraný film spíše než cokoli jiného pít krev? Koukněme se objevší se svízeli na zoubek! Bratří a sestro, zjednodušujete! Není psáno, že se "Sama nocí tmou" nesmí líbit obyčejným a šarmantním a inteligentním a vtipným a citlivým a romantickým a vytrénovaným a tak obecně v každém životním počínaní si více než úspěšným chlapcům, zkrátka těm, ke kterým už bůhvíkolik let spadám (jo, ještě jsem zapomněl na skromné). Může! Proč? No obyčejní a šarmantní a inteligentní a vtipní a citliví a romantičtí a vytrénovaní a tak obecně v každém životním počínaní si víc než úspěšní chlapci (a skromní) si cení filmů, v nichž noc je nocí, den je dnem, hudba tvoří s obrazem neodolatelnou syntézu a tvůrci příběh nepřežvýkali - jak říkávala Forrestova máma: "prostor pro interpretaci musí být zaručen každému, i takovým debilům, jako jsi ty"; "skryté je lepší než odhalené", to zas říkala nějaká puritánka, ale to je jedno, hodí se to tu a komentář bez aspoň dvou citátu není komentářem! Důležité, že já a jenom já vím, co režisérka a scénáristka svým počinem zamýšlela. Chcete to vědět? Vážně? Ale já se nevyhnu spoilerům! Stále to chcete? Jo? Tak jo, ale varoval jsem vás! Zjednodušeně: ten film vůbec není o upírech, je to typické blízkovýchodní sociální drama. Chudoba, kriminalita, poslední spravedlivý, legitimní rebelka-strážkyně hnusící se sama sobě, střet patriarchátu a matriarchátu, tradice a moderny, síly a odpuštění, to jest důležité. Ďábel se zde mění v anděla, otec v nezvedeného syna... Ty vole, já jsem se těm spoilerům vyhnul, sice na úkor srozumitelnosti, ale stejně to nikdy nikdo nepřečte, je to dlouhé, těžkopádné, a jelikož to nikdo číst nebude, můžu si tu zanadávat... nebo ne! Kašlu na to! Ale k svému pohledu na film se vracet nebudu, bude-li vás zajímat, napište! Rád si pokecám. 90% (23.03.2015)

Americký nezávislý film má mnoho podob, a tohle je jedna z nich. Existenciální romance o dvou ztracených duších ve Zkaženém městě. V pár zábavných scénách jsou vydařené variace na hororová klišé, ale zařazovat do téhle kategorie samotný snímek mi připadá nemístné. A že mají postavy drobek exotičtější vzhled a dialogy jsou v perštině, to je jen takové drobné ozvláštnění. Největší slabinou je těch pár pasáží, kde to vypadalo, že autorka nedrží nitky svého příběhu pevně v rukou. Jinak sympatický počin. (31.08.2016)

Tohle "dílo" pro mě není filmem nýbrž souborem rádoby uměleckých záběrů bez větší návaznosti. Obrovsky nevyužitý potenciál upírské tématiky (to, že je hlavní postava upír, ve filmu - když se nad tím zamyslíte - nehraje žádnou roli), absolutně nelogické chování postav, absence děje či sdělované myšlenky. Působí to na mě, jako když chtěl někdo vydělat na vlně oblíbenosti upírů a zároveň působit děsně sofistikovaně - ani jedno se nepovedlo. Fatální selhání. S Milenci nesrovnatelné (nebo srovnatelné ve smyslu "takhle ano, takhle ne"). (09.01.2015)