Osm hrozných

Osm hrozných je vůči Djangovi, co byla dvojka Kill Billa vůči jedničce - a coby kontrast to funguje docela obstojně. Osobně mě to ale v první polovině úspěšně uspávalo a nebaví mě už každé Tarantinovo rozhodnutí (absolutně zbytečná flashbacková kapitola nesdělující jedinou novou informaci) obhajovat podvratným tvůrčím záměrem. Plně ale chápu, že někoho tahle hra uspokojuje. A v podstatě výhradně o tom už Tarantinovy filmy jsou - o hledání objektivních důvodů, jak z těch režijních podivností (nevykreslené postavy, nekonečné tempo) udělat geniální myšlenky, z nichž některé smysl skutečně dávají a některé už jsou šílená nadinterpretace. Druhý den po zhlídnutí jsem vůči tomu smířlivější, protože nuda je první dojem, který má tendenci odpadat, a v hlavě zůstávají silnější scény a těch pár hlášek. Ale vydržet to ty tři hodiny znova? To radši ani ne. 70 % (06.01.2016)

Rozhodně nejsem tarantinovec, ale protože mám od něj nejradši Gaunery, ani mě moc nepřekvapilo, že se mi "Gauneři na divokém západě" tak líbili. Quentin si totiž natočil dialogové porno nejhrubšího zrna, prostě jako by na plátno přímo otiskl svůj ukecaný román. Někdo to určitě znuděně prochrápe, já bych ale verbální exhibice Samuela L. Jacksona a Waltona Gogginse mohl poslouchat donekonečna. Právě díky nim je skvělá i první, krapet pomalejší hodina, no a pak už nastupuje našponované divadlo v jedné zasněžené chatě. Tarantino v ní rozehrává tísnivou thrillerovou hru s luxusními krvavými intermezzy, hlavně ale nezapomíná bavit a oslňovat skvělými herci. Je to pecka. Zdaleka ne tak přístupná jako Django, ale pecka. (9/10) (06.01.2016)

Na tuhle variantu jsem (kupodivu) před několika lety vůbec nemyslel, ale můj vztah k Tarantinovi se nejspíš začíná vracet na začátek. Tvůrcův typický film, kde je všechno, co čekáme, a zároveň nic, co by mě ještě ohromilo. Pátrání po pachatelích otravy a masakru ve stylu Agathy Christie je pouze statováním, dialogy o americké občanské válce působí jako přednáška profesorů, jako vodítko k tomu, co chce Tarantino říct, stačil dlouhý záběr na Boží muka či ten zmačkaný Lincolnův dopis. Od Djanga další sešup dolů. Nezklamal pouze Maestro Morricone. (19.01.2016)

Tarantino je zrejme dušou Kórejčan. Mám pocit, akoby z poza "mláky" len on dokázal natočiť tak originálny príbeh, aké spomínaný národ vytvorí na stovky. Samozrejme, ako to už uňho býva zvykom, priestor dostávajú búchačky, striekance krvi či svojský humor, ktorý je pre jeho spôsob práce tak príznačný. Divák by však mal vediet jednu veľmi dôležitú vec. Toto nie je Django, ktorý rozhodne obsahoval viac akčných scén. Dajngo bol živší, zábavnejší, kým v tomto snímku sa na akciu čaká pomerne dlhú dobu. Najsilnejšou stránkou je jednoznačne rozpletanie príbehu, pričom je veľmi dôležité aby všetci poriadne sledovali a počúvali o čom sa postavy bavia, lebo je pomerne dosť pravdepodobné, že by mu mohla ujsť "niť". Sám za seba môžem vyjadriť veľkú spokojnosť, aj keď tá stopáž troch hodín je z môjho pohľadu proste úmorná. (31.12.2015)

Nemám slov, spolu s Hanebnými Pancharty se jedná asi o můj nejoblíbenější film od Tarantina. Aneb jak dobrý může být film, který se odehrává jen v kočáře a malém srubu. Všechna čest scénáristovi a dílo si přidávám do své TOP 10 a 100% Edit: po shlédnutí DC prodloužené verze: vykreslení jednotlivých scén je v tomto obšírnějším formátu mnohdy úplně odlišné a v diváku to často zanechá jiné dojmy a občas dokonce pozmění vztah k některým postavám. Vřele doporučuji jít do té hoďky navíc. (03.11.2018)