Moloch

Na ICQ probíhá zapálená debata s uživatelem Pshimi na téma sex se dvěma a více ženskejma. Když v tu ránu začíná Moloch. Řikáme si, stojí to za to, nestojí to za to...Při prvním pohledu na takřka nahé tělo Evy Braunové se zarazíme a začneme řešit jak by to s ní asi fungovalo, jenže debata spěla do takových extrémů, že Pshimi nevydržel a odešel si pustit Světáky a já se pokusil vnímat první setkání se Sokurovem. Jenže ono to skutečně opravdu nešlo. Poslední dobou diváci a kritici nadávají jak je Hitler polidšťován a bůhví co ještě. Tady ho hraje Rus, hrozně a nevěrehodně. Ne tedy herecky ale vizuálně. Vůbec na něj nevypadá a celkově je to hrozně vyřešené. Ale když se tohle přejde. Vznikne z toho taková kravina, o které nevím co si po shlédnutí myslet. Na Sokurova příště už nejsem zvědavý to je jasný. Na druhou stranu, jak zde fašismus je zobrazován nechává rozum stát. Radši jsem měl zůstat u debaty nebo se odebéřet na Světáky též. Tohle mi za to fakt nestálo. (26.10.2007)

Pomóc, resuscitovaaaať! Ešteže som druhú polku značne nebrala vážne (sladké sny), inak by ma možno mrzela aj tá jedna..... TRÁPNA studňa nudnosti. Tu je proste potrebné klásť otázku: Načo niečo podobné uzrie svetlo sveta? Načo sa na to dívam?! Ja mám poľahčujúcu okolnosť, prihodilo sa to náhodou a pre nemčinu mám slabosť, v tomto prípade bohužiaľ... V pláne zrejme bolo naskicovať Hitlera v prostredí jeho "pevnosti" ako človeka so svojimi fóbiami, úchylkami, privátnymi myšlienkami, ako tragickú persónu... Lenže z tohot pokusu sa vo mne robia kotrmelce, chce sa mi vracať! Aby som čumela, ako sa Eva s "Adim" naháňajú okolo stola, la la la, to mi odpusťte, ale NIE. Obzvlášť, keď celý čas je to identicky banálne a trápne. Vraciam. (14.01.2009)

Jeden ze snímků, který zákonitě musí mít velmi rozporuplné hodnocení. Pokus o " kulturu pro náročné "- a kdo by se nechtěl považovat za estéta...Takový film vás buď osloví, nebo při něm budete umírat nudou. Pro mě zbytečný snímek, který se pokouší o satiru, ale používá při tom problematické postupy a nástroje. Dlouhé záběry ve svém výsledku nudí, příběh prakticky žádný a postavy jsou sice bizardní, sle spíše trapným, nikoliv zneklidňujícím, provokativním způsobem. Na parodii je to pro změnu málo vtipné. Chladný, neosobně natočený snímek - kalkul pro festivalové publikum...Celkový dojem 25 %. (13.11.2007)

Vizuálně typicky Sokurovsky vytříbené (třeba už jen ta úvodní >baletní< scéna Evy v >árijském Ráji< je sama o sobě úžasná!) panoptikální podobenství jako bizarně surreálný jízlivý pohled do bytí Vůdce. Nu, jeden den stačil, že... . . . Ale já, ač si libuji ve všelijakých těch filmových podivnostech a filmy A.S. mám velmi rád, téhle >velko(h)říšské< hříčce jsem tedy na chuť moc nepřišel. Otázkou pak je, jak by takový film asi dopadl, kdyby ho natočil někdo jiný, než obrazový a myšlenkový mág kalibru tohohle režiséra... . . . Těžko přetěžko mi tedy zase hodnotit. Ano, i já jsem se >nudil< a vlastně ani moc nechápu, proč měl Sokurov tu potřebu a proč tenhle film vůbec vznikl. A tak tedy alibisticky matematicky: Pět hvězdiček bez výhrad za čistě vizuální formu, dvě hvězdičky za vší tou groteskností i vážností těžce uchopitelnou pointu a vyfabulovanou obsahovou machu - čili zprůměrováno na tři a půl - a z nutnosti tedy nakonec s těžkým srdcem zaokrouhleno nahoru... Protože přiznávám - ano, já mám filmy A. Sokurova prostě rád. - - - P.S. Kdysi jsem měl obdobný problém s přijmutím Abuladzeho filmu "Pokání" (...a jak tak hledím, ani jsem si ho zatím neohodnotil! No toto...). I když tyhle dva filmy nelze a samozřejmě ani nechci nijak srovnávat! - - - - - (Poprvé viděno s velkou únavou 12.5.2009 na pozdně nočním >Jiném prostoru< , komentář zde jako pětadvacátý - 12.5.2009) (12.05.2009)

Synonymem filmového umění se pro mě pomalu, ale jistě začíná stávat jméno Alexander Sokurov, jeden z nejuznávanějších ruských tvůrců současnosti. Jeho inovační a neméně originální postupy slaví úspěchy jak v domácím Rusku, tak i v "západním světě". Stejně jako v Matce a synovi je Sokurovův režijní rukopis rychle rozpoznatelný. Buď si jeho styl zamilujete, nebo vám bude přinejmenším velmi nepříjemný. Já se přikláním k těm prvním. Snímek, jenž na mě zapůsobil zejména svým omračujícím vizuálem. Sokurov dokázal vdechnout život nehybným obrazům, jejichž magičnost ale v určitých momentech kontrastovala s až přílišnou dějovostí. Ta na mě částečně působila jako rušivý element. Zobrazení pomalého rozpadu Hitlerovy osobnosti vnímám jako paralelu ke stavu dnešní společnosti, taková sofistikovaně zaobalená apokalypsa. [==] "Filmové umělecké dílo není natáčeno, nýbrž komponováno." (25.10.2007)