Reklama

Reklama

Moloch

  • Německo Moloch (více)

Obsahy(1)

Osobitá vize jednoho dne ze života Adolfa Hitlera a Evy Braunové. Moloch, v zájmu autenticity natočený v němčině, se odehrává v Hitlerově alpské vile jednoho dubnového dne roku 1942. Vila nemá jméno - prostě Dům na Hoře, jeho předobraz je samozřejmě znám, je jím Hitlerův Kelsteinhaus na hoře Kelstein, skutečné reálie však nejsou, jako u Sokurova vždy, důležité.
Příběh se odehrává v reálném prostředí mezi historicky známými osobami, je však opět především alegorií. Alegorií fašismu a totalitní moci vůbec, alegorií rozkladu společnosti, která pyšné a bezbřehé moci poskytuje prostor k destrukci. Podstatná je atmosféra přízračného Domu, postaveného jako nedostupné sídlo pro nejmocnějšího z mocných, daleko od všech šílených a zrůdných činů, jichž se dopouštěl tam dole, v onom nedokonalém světě, zatímco tady nahoře ho čekala horská dokonalost, čistota a ... Eva.
Přesto, že historická fakta jsou věrná, nejde v Sokurovových filmech o rekonstrukce. Základním Sokurovovým záměrem je vytvořit emocionální obraz tragické osobnosti. Neboť vše, co ji obklopuje, o ní vypovídá. Tvary, barvy, světlo, stíny i rytmus času. Hitlerova osobní tragika podle Sokurova souvisí s rozkladem věku moderny, která vystavila individuální vůli a pyšnou, neomezenou vlastní tvorbu na piedestal, což se ve vývoji historie obrátilo proti ní ve zrodu neomezených diktátorů. A Hitler jako plod tohoto rozkladu je pak v podstatě lidskou troskou, obětí vlastního šílenství. Dům a jeho obyvatelé (první Sokurovův film, v němž role hrají herci) žijí v podivné paranoi, rituálech prázdných řečí a přehnaných gest, odtrženi od své přirozenosti, a vytvářejí iluzi jakéhosi, ve skutečnosti neexistujícího, života. Joseph a Magda Goebbelsovi, Martin Borman a další jsou notoricky známými historickými jmény a zároveň symbolickými postavami všeobecného rozkladu a prázdnoty. Jediným živým bodem je tu Eva.
Dívka, z těžko pochopitelných důvodů tomuto paranoikovi oddaná, ačkoliv jinak působí jako neskutečný květ vyrostlý na vyprahlé poušti.
Hlavní roli Adolfa Hitlera hraje známý petrohradský herec Leonid Mozgovoj, Evu Braunovou Jelena Rufanovová. Do němčiny pak film namluvili herci berlínských divadel. Natáčelo se v Petrohradě - interiéry Domu a v Bavorsku - exteriéry. Film získal na MFF v Cannes Cenu za scénář pro Jurije Arabova. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (31)

paascha 

všechny recenze uživatele

Filmová parodie, která se s existencí 3. říše vypořádává po svém. Nahá a naivní, leč vždy připravená Eva Braunová, starý a paranoidní Adolf, ještě zakrslejší a psovsky vlezlý Goebbels, drzý a odmlouvavý Bormann, pár dalších statistů, zajímavé scény, orel, mlha, gramofon...celkem zbytečný pokus o diskreditaci dávno zdiskreditovaného ()

murakamigirl 

všechny recenze uživatele

Pomóc, resuscitovaaaať! Ešteže som druhú polku značne nebrala vážne (sladké sny), inak by ma možno mrzela aj tá jedna..... TRÁPNA studňa nudnosti. Tu je proste potrebné klásť otázku: Načo niečo podobné uzrie svetlo sveta? Načo sa na to dívam?! Ja mám poľahčujúcu okolnosť, prihodilo sa to náhodou a pre nemčinu mám slabosť, v tomto prípade bohužiaľ... V pláne zrejme bolo naskicovať Hitlera v prostredí jeho "pevnosti" ako človeka so svojimi fóbiami, úchylkami, privátnymi myšlienkami, ako tragickú persónu... Lenže z tohot pokusu sa vo mne robia kotrmelce, chce sa mi vracať! Aby som čumela, ako sa Eva s "Adim" naháňajú okolo stola, la la la, to mi odpusťte, ale NIE. Obzvlášť, keď celý čas je to identicky banálne a trápne. Vraciam. ()

Reklama

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Tíživá atmosféra Orlího hnízda, které se marně snaží vyzdvihnout nad mlhu a smrt, kterou jeho majitel tam dole v údolích celé Evropy pomáhal rozpoutat. Celý film popisuje vlastně právě snahu/ iluzi náladového neurotického, a stále více a rychleji, starce uniknout zničující tíži okolního světa, o které již tuší, že pro něj přinese fatální důsledky. Proto se jeho útočiště přeměňuje ve svého druhu letní prázdninovou návštěvu (třeba u příbuzných), kde na Adíka, toužícího alespoň na chvíli zapomenout na řítící se zničení sebe i svého tisíciletého "díla", čeká infantilní, neuskutečnitelná láska k Evě (třeba jako letní láska k vzdálené sestřenici). A stejně jako si dítě namlouvá, že když nebude myslet na blížící se začátek školy (nebo východní frontu), tak si svůj letní sen prodlouží, stejně tak se Hitler se svou Evou uzavřou ve svém útočišti, kde se čas skutečně téměř zastavil, protože jako vše v blízkosti tohoto vůdce, i on pomalu umírá. Obdivuji Sokurova že to dokázal zachytit a autorovi scénáře nezbývá než pogratulovat za Prix de scénario. ()

Zazie 

všechny recenze uživatele

Jeden obyčejný den Adolfa Hitlera a Evy Braunové na jejich alpském sídle. Den, kdy se nic moc neděje. Přijíždějí hosté - manželé Goebbelsovi, popleta Bormann je vlastně skoro domácí. Předávají se dárky, podává se oběd, pak se jde na procházku do hor, mluví se o všem možném, večer se pustí týdeník o německých úspěších na frontě. To celé ještě podtrženo statickou kamerou a lehce rozmazaným obrazem, což zesiluje pocit odtrženosti od okolního světa. I ta válka je tu něco velmi vzdáleného. Umím si představit, že takhle mohl všední den na Obersalzbergu vypadat. Eva Braunová, naivní, povrchní a znuděná, která se snaží zabavit, jak to jde, a vztahu s Hitlerem dát punc normálu, je asi nejzdařilejší postavou. Hitlera už jsem viděla lepšího. A poněkud poddimenzovaný Goebbels vypadá jak svůj mladší bratr. Nemá to být historicky věrný obraz, takže fakt, že Hitler v Orlím hnízdě nikdy nebydlel, asi nepřekáží. Ostatně kde taky dneska vzít Berghof. ()

igi B. 

všechny recenze uživatele

Vizuálně typicky Sokurovsky vytříbené (třeba už jen ta úvodní >baletní< scéna Evy v >árijském Ráji< je sama o sobě úžasná!) panoptikální podobenství jako bizarně surreálný jízlivý pohled do bytí Vůdce. Nu, jeden den stačil, že... . . . Ale já, ač si libuji ve všelijakých těch filmových podivnostech a filmy A.S. mám velmi rád, téhle >velko(h)říšské< hříčce jsem tedy na chuť moc nepřišel. Otázkou pak je, jak by takový film asi dopadl, kdyby ho natočil někdo jiný, než obrazový a myšlenkový mág kalibru tohohle režiséra... . . . Těžko přetěžko mi tedy zase hodnotit. Ano, i já jsem se >nudil< a vlastně ani moc nechápu, proč měl Sokurov tu potřebu a proč tenhle film vůbec vznikl. A tak tedy alibisticky matematicky: Pět hvězdiček bez výhrad za čistě vizuální formu, dvě hvězdičky za vší tou groteskností i vážností těžce uchopitelnou pointu a vyfabulovanou obsahovou machu - čili zprůměrováno na tři a půl - a z nutnosti tedy nakonec s těžkým srdcem zaokrouhleno nahoru... Protože přiznávám - ano, já mám filmy A. Sokurova prostě rád. - - - P.S. Kdysi jsem měl obdobný problém s přijmutím Abuladzeho filmu "Pokání" (...a jak tak hledím, ani jsem si ho zatím neohodnotil! No toto...). I když tyhle dva filmy nelze a samozřejmě ani nechci nijak srovnávat! - - - - - (Poprvé viděno s velkou únavou 12.5.2009 na pozdně nočním >Jiném prostoru< , komentář zde jako pětadvacátý - 12.5.2009) ()

Galerie (1)

Zajímavosti (1)

  • Aleksandr Sokurov vyhral za tento film v roku 1999 cenu za najlepší scenár a tiež bol film nominovaný na Zlatú palmu na filmovom festivale v Cannes. Aleksei Fyodorov získal nomináciu na najlepšieho kameramana od Európskej filmovej akadémie na Európsku filmovú cenu v roku 1999 a film bol na túto cenu nominovaný v kategórii Najlepší film. A taktiež film vyhral v roku 1999 od Ruského cechu filmových kritikov ceny Zlatého barana v kategóriách Najlepší herec (Leonid Mozgovoy), Najlepšia herečka (Yelena Rufanova), Najlepšia kamera (Aleksei Fyodorov a Anatoli Rodionov) a Najlepší scenár (Yuri Arabov). (Marek1991)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno