Věčně mladá

Navždy prcatelná Blake Lively a její nekončící patálie s největší noční můrou všech žen přes 30. Trvale pevná vagína, pleť jemná jak dětská prdelka a perfektní postava bez jediného výdeje energie na její udržení, to vše garantováno navždy. Otřesný horor! Musím se přiznat, že jsem od toho čekal uslzenou pseudoromantiku určenou pro odrostlé lolity s roky zaschlým poševním sekretem na kalhotkách ze zesnulého Stmívání, které se ve svých čerstvým dvaceti cítí jako dosluhující stařeny, naprosto neatraktivní pro dystopický průmysl, kterým tento retro filmeček bude chtít ukázat naději, cestu a poselství, že věčné mládí a krása stojí za naprostý hovno a ta celulitida, křečové žíly, vrásky jak prase, strie, mizející ovulace a konečná menopauza, je pomyslná třešnička na dortu života každé hrdé ženy. Kupodivu přesně takový film nakonec i byl. Jsem přirozeně citlivý a chápavý chlapec (zájemkyně o nezávazný sex se mi mohou ozvat v poště) s pochopením pro každou ženu a její pětihodinové vylévání srdce ohledně stupidních malicherností, ale ty emoce šly úplně mimo mě a právě na nich by to zřejmě mělo celý stát. Jestli to bylo díky mizerným výkonům, mizerné režii, nebo to bylo naprosto skvělý a já jsem jen kreténský ignorant bez vkusu, to nechám na zdejší erudovanější "filmové kritiky". Z námětu se dalo rozhodně vytřískat víc, pokud ne víc, šlo to minimálně zkrátit o 30 minut a hlavně ústřední postava, která měla přes století zkušeností a dokonce věděla, který boxer kdy koho ojel ve třicátých letech a dokázala udělat blowjob několika světovými jazyky, nemusela mít rozhodovací schopnosti té zmiňované lolity sledující zmoklé polonahé vlkodlaky v lese. Blake Lively možná není prcatelná navždy, ale v tomto filmu ještě rozhodně ano, takže výhradně díky ní 59%. (13.07.2015)

Roky, milenci a sklenky vína - tři věci, které by se nikdy neměly počítat. Po dlouhé době romantická záležitost, která splnila má vysoká očekávání. O Blake Lively značně pochybuji, vždycky jsem byla toho názoru, že je to herečka dvou výrazů, která umí maximálně svůdně zavlnit boky. Na jejím místě si v tomto počinu umím představit milion lepších hereček, ale musím říct, že k mému překvapení to sehrála dobře. Ne znamenitě, ne nadprůměrně, ale dobře. Její postava byla pohotová a opravdu působila jako stará nesmrtelná duše. Vyzdvihnout každopádně musím především dojemný příběh a Daaria... tedy, Huismana. Tomu bych klidně věnovala celou svou (ne)smrtelnou existenci. Žádná hluchá místa, únosná dávka klišé a velice příjemný děj. Kromě toho se mi líbilo pár originálních randících nápadů ("vezmu tě na místo, na kterém jsi ještě nebyla" a darování "květin" - tedy tří knih, které mají v názvu květiny). Tak to má vypadat! (21.06.2015)

Starosvětsky vypadající romance s fantastickou zápletkou je po všech stránkách příjemnou žánrovou podívanou. Je celkem zbytečné vyčítat scénáři nepravděpodobné náhody, když na nich je tento žánr postavený. Blake Lively je pro mne neznámou tváří, takže v tomto případě pozitivní překvapení. Role starých hereckých pardálů Ellen Burstyn a Harrisona Forda také potěšily. (25.08.2015)

Nicholas Sparks pro dospělé divačky a diváky s nostalgickými sklony a slabostí pro staré věci. Často se nevidí film dodávající si na důležitosti předstíráním, že je adaptací románu. Rozvětvené vyprávění, mnoho postav, mnoho flashbacků nebo vševědoucí vypravěč s velmi knižním vyjadřováním nejsou nejvhodnější prostředky k natočení hladce a přirozeně plynoucí romance. Rozhodně ne v rukou dvou začínajících scenáristů s příliš velkými ambicemi. Věčně mladá by mohla být výborným melodramatem klasického střihu (vnějškově charakterizovaná, pasivní a trpící hrdinka, bezchybné postavy versus neúprosně plynoucí čas, mnoho šťastných i nešťastných náhod, neschopnost vyjádřit své pocity), kdyby se držela vztahové problematiky a nesnažila se kromě emocionálních konfliktů řešit nekonečnost vesmíru a nevyzpytatelnost osudu. Výsledkem je hybridní literárně-filmový útvar. S románovou osnovou, ale bez dost širokého tematického záběru a s dost bohatým obsahem. Rozmáchlost vyprávění nemá své opodstatnění a filmu kvůli němu chybí spád. V jádru jde přitom v podstatě o pohádku, čemuž odpovídá i lehce nadreálný výtvarný styl (zvlášť nasvícení některých scén, ale také výpravné záběry s kamerou vznášející se vysoko nad hlavami herců). Vizuálně je to půvabné, svou naivitou kouzelné a Blake Lively protagonistce dodává náležitý staromódní šmrnc (nejen nošenými šaty, ale i způsobem, jak se pohybuje a jak se vyjadřuje), aniž by působila strojeně. Hlavní přínos přesto vidím v ochotě jít proti anti-aging trendu a přiznat, že nestárnout není přirozené. Jde o tak záslužné, přitom tak banální a přesto tak málo vídané uvedení věcí na pravou míru, že mám chuť odpustit filmu i předstíranou hloubku a rádoby-sofistikovanost konstrukce, která toto sdělení nese. 70% (05.08.2015)

Na typicky ženském románku je možná nejzajímavější fakt, že ho přivedli na svět muži. Scénář napsali autor dvou Smrtonosných zbraní J. Mills Goodloe a surfař Salvador Paskowitz, režii měl dvaatřicetiletý Lee Toland Krieger. Možná právě díky pánské sestavě se filmu dostalo vkusné citové zdrženlivosti, poměrně nesentimentální uměřenosti, ale také nevzrušivosti. Základ zápletky v duchu Věci Makropulos ani způsob vyprávění se skoky napříč časem není příliš objevný. Úhledná dáma, jíž herečka Blake Lively poskytuje pouze nezbytné minimum osobitých rysů, se blíží třicítce. Už osmdesát let. Po autonehodě, kdy skončila v ledové vodě, se totiž její stárnutí zastavilo. (14.06.2020)