Křížová cesta

Vlastne sa mi stále potvrdzuje, že všetko už bolo natočené, takže jediným novátorským prvkom môže byť jedine forma. príbeh Krížovej cesty nie je popravde nič zvláštne, paralela so životom Krista mi až tak žily netrhala. Ale práve tou netradičnou formou (či je až tak originálna, je na úvahu) v kombinácii s vyššie spomenutým sa z filmu stáva malá filmová udalosť sezóny. Nemecké filmy, aj drámy, majú pre mňa jedno malé špecifikum. Ich dialógy pôsobia totiž takmer vždy úsečne, ironicky a pri všetkej vážnosti nejakým svojským nemeckým spôsobom komicky. Pred premietaním nám uvádzač na IFF povedal, že nám pri tak vážnom filme neželá príjemnú zábavu, ale aby sme pochopili posolstvo. Na žiadnom inom filme festivalu som však nezažil tak nahlas sa smejúce kino, ako pri Krížovej ceste. Nemci (a Rakúšania) sú proste ťažkí ironici a asi preto mám tak aj ich súčasnú tvorbu rád. Zrejme nutné opätovné zhliadnutie kvôli množstvu dialógov. 90%. (15.11.2014)

Tento film útočí na dva cíle: na Bratrstvo sv. Pia X. (ve filmu Bratrstvo sv. Pavla) a na katolickou víru. Jelikož Bratrstvo už není Bratrstvem, ale Novobratrstvem, a nahradilo v boji se světem katolické zbraně bradingovou firmou a sluníčkovými filmy, zastanu se krátce pouze katolické víry. Nepopírám, že katolický kněz může mít jansenizující sklony, matka může být semetrika, která dceři žádající o chleba podává kámen, a otec může být přizdisráč, jsem ochoten připustit, že s velmi malou pravděpodobností se tací lidé mohou sejít v okolí mladé citlivé dívky, ale nikdy, nikdy nepřistoupím na předkládanou lež, že je jednání postav katolické. Není, je to jednání hříšné, odporující katolické nauce: poškozovat si zdraví je hřích, tím se oběť opravdu nepřináší. Podobně je přepjaté učit děti, aby napomínaly pohanské spolužáky, a mluvit o zhlížení se v zrcadle jako o hříchu. Každý si může v mravouce přečíst, že povinnost bratského napomenutí u laiků předpokládá jeho naději na úspěch a že vzhlížet se v zrcadle žádný hřích není: svobodné dívky se mohou zdobit, aby se líbili (sv. František Saleský). Ovšem pohané tyto nuance nerozliší a považují film za takřka dokumentární záznam chování katolíků, jak ostatně dokládají i zdejší komentáře. V tom spočívá hlavní nebezpečí filmu. – Nakonec jsem film nedokoukal ani kvůli pohledné Lee van Acken, po 20 min je jasné, jak bude pokračovat. (28.01.2015)

Zajímavě natočené! Těch 14 scén připodobnělých ke Křížové cestě Ježíše bylo zajímavě pojatých. Kamera se prakticky nehýbala jen herci ve svém prostoru odříkávali dlouhé dialogy. Největší poselství ve filmu vidím v jeho názorné ukázce jak snadno lze formovat (negativně) mladého člověka vlastně ještě dítě skrze dobré úmysly a prakticky jej zcela vykolejit a vyčlenit ze společenství, kde žije. Já osobně považuji náboženství za příčinu největších zel na světě a zejména ta, která mají jen jediného boha. Nevidím žádný rozdíl mezi vymýváním mozků dětem v Severní Koreji, na dobitých území jednotkami ISIL nebo v nějakém ortodoxnějším náboženském katolickém kroužku. Překvapilo mne jak velká komunita to ve filmu byla. Všechno se musí brát s mírou a rozumně. Já si navíc můžu psát co chi, protože peklo mám jisté. Mojí nejoblíbenější hudbou je jazz a swing, což jsou podle filmu satanské rytmy! Měl jsem u filmu vztek, ale úplně jsem tomu nevěřil. Hlavně nechápu, proč nemocnice nedala Marii na kapačky... Tři kříže. * * * (07.07.2015)

„PŘEDSTAVOVALA JSEM SI, ŽE SE STANU SVATOU. ŽE Z VELKÉ LÁSKY K BOHU ... MU OBĚTUJI CELÝ SVŮJ ŽIVOT. A ON PŘIJME MOJI OBĚŤ…" /// Když slova o Bohu nezasáhnou jen srdce, ale vlezou lidem na mozek, přestanou se zabývat věcma povrchníma... Artovej – festivalovej film, kterej ve 14ti zastaveních ukazuje duševní pohnutky mladý holky, který vedou k zázraku. Dozvídám se hodně o Bohu, věcech kolem kostela a víry. Ty zastavení jsou takový pasáže plný dialogů, který neznabohovi přinášej spoustu překvapení. Má mě to něco naučit? Mám bejt udivenej? Tak to se povedlo! Čumím jak blázen na tuhle velkou a šťastnou rodinu ve víru víry. Pravda, moc moudrej z toho nejsu, páč pohled do nebe ve mě vyvolává jinačí představy, než je touha po sebeobětování. Ty 3* nemění nic na tom, že je to fakt síla! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Tvrdím, že monotónní zvuky bubnu a kytary, můžou člověka navést k nemravným věcem. 2.) Mám čisté srdce (a hloupou hlavu). 3.) Thx za titule „hygienik“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (23.12.2014)

Od úvodu bolo skutočne náročné počúvať tie dialógy, ktoré na mňa vplývali ako nahriate ihly, ktoré sa so 100% úspešnosťou zabárali do ktoréhokoľvek nervu na mojom tele. Je však nad svetlo sveta jasné, že toto bol režisérov úmysel, ktorý chcel poukázať nato, že prehnaná viera v "niečo", v kombinácii s nátlakom okolia, môže byť ako zbraň, ktorá dokonale vymetie rozum zo zdravo mysliaceho, nepoškvrneného jedinca (Mária). Zmiatol ma až záver, ktorý z môjho pohľadu tak či onak potvrdil, že medzi nebom a zemou je "niekto", kto vďaka neobmedzenej, neviditeľnej sile stojí za zrodom zázraku, čo tak či onak, v tomto prípade, hraničí s propagandou BOHA. Som ateista, "vieru" vnímam odlišne (dobro v ľuďoch, zlo v ľuďoch), nemyslím si, že by bolo zapotreby za každý úspech ďakovať imaginárnemu "priateľovi", ktorý sa nám hrdo v najťažších situáciách otáča chrbtom. VŠETKO JE TO O ĽUĎOCH a odlišnom chápaní situácie. Moje nižšie hodnotenie však súvisí s neúspechom tvorcov vcítiť sa do role Márie (to meno asi nebude náhoda), lebo len pobúrenie myšlienkou príbehu nestačí, čo dokonale v dvoch vetách vysvetlil POMO: Mladé dievča, zmietané náboženským brainwashom a tyranskou matkou. Dlhé statické zábery bez hudby, slušne zahrané, obrazovo strohé a príliš chladné - akoby sme s trpiacou postavou ani nemali súcitiť. (02.02.2015)