Shilje sanghwang
Real Fiction
Obsahy(1)
Experimentální snímek natočený pomocí deseti kamer během 200 minut. Za spolupráce jedenácti kolegů vytvořil Kim Ki-duk dvanáct sekvencí na téma ponížení, násilí a síly k odplatě. Pouliční kreslíř, jehož neustále sleduje dívka s videokamerou, postupně osvobozuje své skryté emoce. Pasivní oběť se nakonec neváhá stát útočníkem a pomstít všechna nastřádaná ponížení. Sled výjevů, jenž začíná a končí v parku, kde hrdina kreslí portréty kolemjdoucích, představuje rozmanité situace a modely jednání. Hledání niterných popudů a citů postupně stírá hranice mezi skutečností a představou, obojímu však vládnou tytéž nepřemožitelné síly. Město ze začátku i závěru filmu je stále totéž, vědomí hlavní postavy se však navždy změnilo. "Filmy nemění realitu, ale spíše stav vědomí lidského jedince," tvrdí režisér. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (29)
Mi Nü-Chai to napsal moc hezky, dovolím si ho citovat. "Kim Ki-duk se rozhodl, že v nepovedené zombiárně ztvární smutný příběh svého dospívání, kdy mu všichni ubližovali a on se jim poté pomstil - tím, že točí neskutečné sračky." Co dodat? Konkrétně u tohoto filmu, který má "pouze" 82 minut jsem trpěl, jako kdyby trval několik hodin. Neskutečná blbost. ()
Zvláštny film. Kim sa pustil do vôd experimentovania a vytvoril surrealistické dielo o jednom mužovi, rozhodnutým pomstiť sa každému, kto mu zničil život. Zároveň sa však jedná o jeden zo scenáristicky najslabších Kimových filmov, čo doháňa fenomenálny výkon Jin-mo Jua. Je len škoda, že absolútny vrchol filmu, teda brilantné divadelné predstavenie Moje druhé ja, počas ktorého som ani nedýchal, sa odohrá behom prvých 20 minút a zvyšok filmu už neplynie v takom duchu. Ten ostatok je viac v štýle Takaši Miikeho, alebo skôr jeho napodobenine, ale záver je opäť skvostný. Len ten scenár - väčšinu filmu sa krátko zoznamujeme s postavou/ami, ktorú vzápätí Jin brutálne zavraždí, a to je vlastne všetko. Nie také dobré ako iné Kimove filmy, ale stále "nevšední podívaná", akú mnohokrát nemáte šancu zažiť. ()
200 minút, desať kamier a jeden muž na ceste za pomstou. Detailná štúdia prirodzenosti ľudského násilia ako reakcie na ponižovanie, lož a odstrkovanie. Kim KiDuk opäť preukázal svoje majstrovstvo keď dokázal takýto zložitý experiment so scenárom-nescenárom pretaviť do filmu, ktorý nenudí ani minútu a umožní divákovi dokonale sa zžiť s antihrdinom filmu a jeho násilnou cestou za odčinením najväčších krívd jeho života. 8/10 ()
To, že na Skutečné fikci pro mě není nejzajímavější skutečnost, že byla natočena za pouhých 200 minut, vidím jako důkaz Kimovy geniality. Ač "digitální" filmy zrovna nemusím, tady se prokazuje, že když jste dobří, je jedno, na co točíte (a že berete hned první záběr). Film je rozdělen do jednotlivých mikrosvětů, které jsou většinou zajímavé samy o sobě. Vždy se v nich vyskytuje osoba, která v minulosti hlavnímu hrdinovi něco zlého provedla, a s jeho příchodem následuje krvavá msta. Ať už budete tenhle snímek brát jen jako rekordně rychle natočené experimentální cvičení nebo úvahu na téma uvnitř potlačované násilí, pochybuji, že se budete nudit. ()
Tak tohle byl ten nejkrásnější kladný hrdina ve filmu, co znám. Ale mnohem větší strach mám ze sebe. Je normální, že jsem se při každé vraždě křenil od ucha k uchu a radostí jsem skákal ze židle? Se mnou nebude něco v pořádku. Já mám ohromnou úctu k životu (a nedělám v tom rozdíl mezi člověkem a jakýmkoliv jiným živočichem (k rostlinám, pravda, ještě tak vřelý vztah nemám)), ale tyhle brutální záležitosti ve mně vyvolávají neskutečný pocit radosti a zadostiučinění, ačkoliv v normálním životě si při chůzi dávám sakra pozor, abych náhodou nezašlápl nějakého roztomilého mravenečka. Snad to tedy v těchto mantinelech ještě chvíli udržím :-). Ovšem nutno podotknouti, že brutální styl pana režiséra se velmi rychle přejí a stává se po několika filmech extrémně otravným. ()
Zajímavosti (1)
- Všechny záběry ve filmu byly natočeny na první pokus. (Cheeker)
Reklama