Vykolejená

Aj najslabší Apatow stačí na komédiu roku. Zároveň je škoda úpadku Fratpacku a celkovo us komédií, a zároveň Apatow production dokáže de facto sám, utiahnuť celý žáner. Jeho autorské sú pre mňa udalosť. Amy si to uňho dala aj na dvojhodinovke a to natoľko pohodovo, že ma bavila aj keď boli zrovna trápni (Miller), či prvoplánoví (Cena). A úplne najviac je putovný s roztomilým synáčikom. Pecka (11.12.2015)

Amy Schumer znám. Některé její věci jsou dobré, jiné ne. Tohle je bohužel ten druhý případ. Začátek Vykolejené (víc jsem nezvládla, po půlhodině jsem to s filmem vzdala a opustila kino) postrádá ten správný rozjezd, vtip a používá spousty klišé (linka s otcem, svalouš atd.). V Inside Amy Schumer je vám tahle hubatá rajda sympatická, ve Vykolejené vás bude neskutečně prudit. Aspoň mě teda jo. (16.08.2015)

Filmy Judda Apatowa mám rád, ale skoro všechny mají potíž s délkou a měly by být tak o půl hodiny kratší. A u Vykolejené je to zvlášť problém, protože držet hodin u a půl palce zamindrákované samolibé kravce, která si od dětství syslí hromadu traumat a ty háže na všechny lidi okolo, jednoduše nejde. Jasně, ke konci se to celé promění v hollywoodské romantické klišé, ale díky za něj. Radši to klišé než třicet minut navíc s touhle slepicí. Amy Schumer by se dál měla věnovat hlavně stand-upu. Tam ji budu moci ignorovat mnohem jednodušeji, než když se bude pokoušet o herectví nebo psaní scénářů. (28.07.2015)

Tohle mělo být vtipný. Hmmm. Tak to řeknu stručně - otřepaný téma, který jsem viděla už stokrát, ovšem tady jsou nesympatiční herci a hlavní hrdinka je neskutečně hnusná. Oki, uznávám, že asi tři dobrý momenty to mělo. Tři!, ze dvou hodin! Radši se budu dvě hodiny dívat na sebe do zrcadla, což je kvalitní tortura, než znova na tohle. (08.11.2015)

"Proč máš nekonečnýho ptáka? Počkej, už jsi někdy nějakou vojel? Kde je pohřbená?" Tak na rovinu - dvě hodiny jsou na komedii moc. Senzačnímu hláškovacímu úvodu totiž vydrželo tempo jen chvilku a pak už došlo pouze na poměrně řídké dávkování humoru uprostřed rodinné moralitky. Mne tedy nejvíce dostávaly scény s lakomým LeBronem Jamesem, zamilovaným tupounem Stevenem či žebrajícím Noamem, ale ta cesta k očekávanému závěru na můj vkus trvala příliš dlouho. A aby bylo jasno, tak s LeBronem si basket zahrát nepůjdu, protože hrát se zdí mne nebaví. Nepřesvědčuj mě, LeBrone, nejdu. (26.01.2016)