Režie:
Jonas Alexander ArnbyScénář:
Rasmus BirchKamera:
Niels ThastumHudba:
Mikkel HessHrají:
Sonia Suhl, Lars Mikkelsen, Jakob Oftebro, Sonja Richter, Gustav Dyekjær Giese, Stig Hoffmeyer, Esben Dalgaard, Benjamin Boe Rasmussen (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Devatenáctiletá Marie, outsiderka v ostrovní komunitě, žije sama se svými rodiči. Nemá nikoho, komu by se mohla svěřovat, kromě Daniela, mladého muže okouzleného její divokou povahou. Místní lidé však mají z dívky obavy, neméně pak z její matky, která je upoutána na invalidní vozík, trpící záhadnou chorobou. Když Marie zjistí, že se její tělo mění – na její hrudi a zádech roste hustá srst – začne pátrat po odpovědích vztahujících se k utajované rodinné minulosti. Po něčem, co bude mít nedozírné následky pro ni i pro celou rodinu – a také na volbu, kterou musí učinit. Pustá skalnatá krajina Jutska zahalená do úchvatné palety mořských barev, doprovázená tradičními folkovými melodiemi, dává tušit neotřelý a sebejistý hororový thriller. Když zvířata sní, není radno je rušit. Bývají pak agresivní. (Film Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (67)
Mělo se jít hlouběji do psychologie postav (tady se toho o nich vlastně zas až tolik nedozvíme), anebo přitlačit na pilu co se týče krve a děsu. V této podobě je film příliš matný, nevzrušivý, nemastný a neslaný, dalo by se říct. Na depresivní severské drama příliš mělké, na horor příliš nezúčastněné. Záměr přinést vlkodlačí Låt den rätte komma in chápu, ale bohužel, nezdařilo se. ()
Ejhle paranormální romance. Bez kýče, patosu a trapnosti. Paradoxně mnohem lepší v přirozené (tedy nenadpřirozené) rovině, než v té později rozjeté nadpřirozené. Hodně dobré obsazení, hlavní hrdinka hrozně příjemná a sympatická, prostředí super, romance přijatelná. Asi bych řekl, že ten film kazí ta nadpřirozená linie. ()
Když zvířata sní. Třeba kus lidské krkavice nebo vesnického lékaře.. Studie obav ze známého, strachu z neznámého a oblačnosti nad jutským pobřežím. První dvě položky zaostávají v působivosti, protože na polích coming-of-age filmu i body hororu hospodaří s klasickými prostředky a na emocích a psychologii spíše šetří (výjimkou budiž rodičovské goodbye Mikkelsena staršího). Poslední plavba na rybářském Demeteru pak potvrdila, že ani lykantropická akce nebude sázet na nějakou gore okázalost a nechá diváka v mlžném oparu odhadovat, jestli srdce zasáhne střelivo ze stříbra, nebo Amorova toulce.. ()
Taký smutný príbeh jednej holčiny, ktorá zdedila po matke veľmi zvláštnu chorobu a začne sa postupne premieňať. Do jej života vstúpi láska, ale keďže obyvatelia malého, prímorského mestečka sa jej boja, chcú jej to spočítať, takže sa to podľa očakávania vyhrotí (aj keď toho sa divák dočká až v záverečných minútach, ktoré celý film aspoň trochu oživia). Dovtedy je to celé také spomalené a monotónne, ale vôbec nie zlé. Chválim predovšetkým hudbu, prostredie a peknú atmosféru. Na "Let the Right One In" sa to však ani u mňa nechytá, ten mi pripadal omnoho zaujímavejší. Zase na druhej strane, ja mám takéto chladné, severské, melancholické snímky celkom v obľube. Len netreba mať príliš vysoké očakávania. ()
V niektorých momentoch tomu nemôžem uprieť celkom slušnú atmosféru. Avšak tá bola často narúšaná prílišnou sterilitou dejovej linky, ktorá mi prišla až príliš jednoduchá, priehľadná a totálne bez akéhokoľvek nápadu. Pritom námet tu ponúkol mnohé možnosti akými by sa mohol príbeh rozvinúť. Masakrík na záver bol celkom fajn, aj keď väčšina z toho bola utopená v absolútnej čiernote. Inak škoda, že to pozadie tajomnej choroby hlavnej hrdinky a jej matky nebolo vysvetlené trocha podrobnejšie. Slabší priemer. 55/100 ()
Galerie (22)
Zajímavosti (2)
- Film se natáčel v Thyboronu v Dánsku. (rafix)
Reklama