Kočka

Zcela souhlasím s Oskarem. Než jsem viděla Kočku, myslela jsem si, že v zobrazení radostí stavu manželského po x letech nikdo nepřekoná Burtona a Taylorovou ve filmové verzi Albeeho, ale Gabin a Signoretová udělali z Kdo se bojí Virginie Woolfové pohádku na dobrou noc. Realističnost příběhu bolí a prodlužuje se až k nesnesení, stejně jako čas, který oba manžele odsoudil na doživotí ve společnosti toho druhého. Ale je smrt opravdu vysvobozením? (02.09.2007)

Mačka je príbehom o rozpade manželstva. V celku jednoduchý príbeh dvoch manželoch s ktorých života sa vytratila láska. Namiesto nej sa objavila nenávisť, opovrhnutie a ignorácia. Celá vyhrotená situácia naberá spád keď si Julien v podaní legendy francúzskeho filmu Jeana Gabina zaobstará mačku. Jeho žena ju nedokáže vystáť. Mačka dostáva viacej lásky a viacej vľúdnych slov, než ona a to má za následok ešte štipľavejšie hádky a ešte očividnejšie zúfalstvo. Film si veľmi hravo pohráva s perspektívou aj retrospektívou a tak toto zamotané klbko emócií postupne rozväzuje. Na jeho konci čaká smútok a tragédia. Mačka je komorným príbehom, ktorý si vystačí s minimom hercov, s minimom dramatických situácií a s čím pracuje je stiesnená atmosféra a špecifické strihové postupy a obrazové kompozície, ktoré umocňujú emócie, ktoré sa vo filme nachádzajú. Malý veľký film, ktorý stojí na hercoch a jednej mačke. (15.03.2012)

Jeden z nejsmutnějších filmových příběhů, co znám. Tenhle film by měl být zakázán osobám, které nejsou v perfektní psychické kondici, mohl by je dovést k sebevražednému puzení, tak silnou má atmosféru. Nechce se mi vláčet s pověstnými nočními ptáky do Atén, abych zmiňovala perfektní výkony obou hlavních představitelů. Kočka je prostě filmová paráda, jakou uměl právě Pierre Granier-Deferre. Stejně, jako Klec (1975), řeší na malém prostoru a v minimalistických kulisách rozpad vztahu dvou lidí. (05.05.2011)

Nejmrazivější emoční film "Staré Francie".! Pro svou neutěšenou atmosféru zchudlého předměstí francouzského velkoměsta. Pro tak silný emotivní zážitek, kterým si každý nutně musí projít, když jej shlédne. Bolí mne u srdce za ty dva, když si vzpomenu na plačtivou melodii zpovzdálí brutálních hádek a neúprosného života staršího páru, jež spolu více nemůže vydržet, ale za vším je jen silná láska, pouto, které však ani jeden z nich neumí již po těch letech vyjádřit a jen smrt nalezne pro oba odpověď. S naším Romeo a Julie je to vrchol filmové a tv tvorby.! (09.12.2006)

Nejdusnější psychologické drama na téma "dokud nás smrt nerozdělí", jaké můžete vidět. Zapomeňte na Kdo se bojí Virginie Woolfové i na Válku Roseových, to byly jen komediální čajíčky, v porovnání s Kočkou skoro laskavé a chlácholivé. Signoretteová a Gabin hrají manžele, kteří už spolu ani nekomunikují mluveným slovem, jen popsanými lístečky, zanechávanými na strategických místech. Zpravidla na nich stojí KOČKA nebo PAPOUŠEK, jako němá připomínka domácích miláčků, kteří se nesnášeli tak, že musel být jeden pro druhého zlikvidován. A podobně je to se vztahem manželů Bouinových, plným krutého psychologického mučení. Doporučuju i Simenonovu novelu, ale až jako doplněk. Nejdřív si "vychutnejte" hroznou atmosféru tohoto filmu. Vtáhne vás do toho polozborceného domu mlčení, kde Bouinovi čekají na smrt, protože jsou oba příliš staří na to, aby odešli a začali nový život. 100% (03.01.2006)