Černé uhlí, tenký led

Marigoldova paralela s Bongovým geniálnym opus magnum Salinui chueok je na mieste. Pod mrazivým režijným dotykom Yi'nan Diaoa dochádza k ďalšiemu prehodnocovaniu základných rysov žánru, v ktorom ide až na pôdu. Ohlodaná premrznutá kostra kriminálnej narácie predvádza pomalé opatrné kroky po klzkom tenkom ľade a špinavom čiernom uhlí, zatiaľ čo priamo mieri, pridŕžajúc sa hesla "od ničoho k niečomu", do jasného finále. Vzhľadom na tempo a krásne čisté snímanie akoby sa industriálne a malomestské prostredie stávalo ďalším aktérom príbehu, postavou, ktorá určuje vývoj deja a situácie. Strhujúca hra s vizuálnym a auditívnym obrazom (ktorý exceluje v tichých momentoch s ohlušujúcimi vstupmi diegetických ruchov často z priestoru mimo záberu kamery). Špinavosť a priamočiara nedramatická realistickosť (ktorá hraničí s nediváckosťou) vytvára prostý až vulgárny (často čierny) situačný humor v opozícii proti vážnemu tónu a úmornému pátraniu detektíva, ktorého v rukách čoraz mocnejšie zviera žena. Minimum akcie, absolútna koncentrácia. Zručne prevedený chirurgický rez medzi žánrovými tradíciami, kompaktne zvarený dramaturgickou istotou a jemnou špecifickou poetikou. Pokiaľ zahraničné kritiky upriamujú pozornosť na ďalšie ázijské filmy, prezentované tento rok na Berlinale a Bai ri yan huo označujú za spomedzi celkového výberu (protikladne k verdiktu poroty, ktorá ho ocenila Zlatým medveďom) slabší, môžem povedať jediné - už sa tých zvyšných neviem dočkať. 90% (29.11.2014)

Tomuhle říkám novodobý noir. Jeden z těch filmů, kde je atmosféra mocnější než cokoliv. Zapadlá čistírna, neonové poutače v zasněžených ulicích, opuštěný lunapark s rozvrzaným ruským kolem - to všechno mě pohltilo až tak, že jsem málem nepostřehl, kdo všechno byl zabit a jak bylo naloženo s mrtvolami. (29.12.2014)

Brilantní žánrová pirueta, která invenčně pracuje s vlivy noir i náznaky hardboiled detektivky a propojuje je s typicky asijskými postupy a rytmem vyprávění. V lecčems tahle zvláštní oscilace mezi nesourodými náladami a výbušnými zvraty v záběrech připomene fenomenální detektivní epos Joon-ho Bonga Vzpomínky na vraždu, každopádně Yinan Diao je originál. Práce s barvou, rytmem, předkamerovým prostorem a postavami je jedinečně soustředěná, přehledná, neokázale náznaková a mistrně si zahrává s očekáváními. Ohňostrojová pointa se změnou vztahu femme fatale naprosto odzbrojující. Smích a slzy. Jeden z filmů roku bez debat. [90%] (05.07.2014)

Noirová kriminálka nabízí krátce po začátku kolosálně nezvládnutý policejní zákrok, po kterém zbydou dva mrtví podezřelí, dva mrtví policisté a jeden postřelený. Ten je po pěti letech alkoholovou troskou, což není ideální stav na řešení případu s rozřezanými lidskými mrtvolami. Nechybí milostná linie s hlavní podezřelou, nějaká ta překvapení ani záblesky černého humoru. Výborný žánrový film připomíná ty lepší hongkongské nebo korejské kousky. (14.07.2014)

Vzhledem k prostředí i naporcovaným obětem poměrně depresivní krimi drama, ale rozhodně nelze konstatovat, že špatné. Ovšem je nutno připustit, že sem tam přijdou slabší chvíle a napětí není patřičně hutné jak by jeden představoval. Nedostatkem je zde vlastně i důvod, který mne ke shlédnutí snímku motivoval - a tím je hlavní herečka Gwei Lun Mei. Přecijen role tiché, tajemné a bojácně vyhlížející ženy, navíc podezřelé jako vražedkyně, jí prostě nesedí, nemá šanci předvést své herecké kvality ani půvab - tahle dívka zapůsobí svým kouzlem i úsměvem v úplně jiných rolích. A konec samotný byl takový podivný, nesedl mi. 65% (05.02.2017)