Bídníci

Netuším jestli to Viktor takhle stupidně už napsal, nebo jestli mu to zkurvil až tenhle režisér, poněvadž je to první verze, kterou jsem viděl (když pominu něco možná viděno v dětství). Budu doufat, že b.) je správně. Protože takovouhle snůšku neuvěřitelných nespravedlností a útrap aby jeden opravdu pohledal. Vlastně celý Valžánův příběh mi přijde jako vycucaný z prstu. Celý život je vlastně perzekuován za úplnou banalitu. Není to zloděj, podvodník ani vrah. Ukradl pitomej chleba a odseděl si za to 19 let! Přijde mi trochu přitažené za vlasy, aby ho kvůli tomu popotahovali jako starostu jen pro přiznání, že je bývalý galejník, nějak mi to nedává smysl. Ale nechť, je to francouzská klasika, čert to vem. Nicméně v tomhle provedení jsou postavy tak jednostraně černobílé a ploché a děj taková červená knihovna, že jsou vedle toho všechny díly Angeliky dohromady nebo Belmondův Kartuš umělecká díla hodna Vláčila. Abych nebyl nespravedlivý, první díl byl ještě jakž takž koukatelný, ale dvojka už byla tak nestydatě stupidní až to bolelo. A jakmile se to začne točit kolem povstání, tak to už je opravdu vrchol. Nic tak přehnaně patetického už jsem sakra dlouho neviděl. Dialogy tak hloupoučky naivní, že jsem se co chvilku chytal za hlavu. Poslední hodina dvojky naprosto úmorná. Takže jednu hvězdu za Gabéna, který film táhne a kterého je tam (hlavně ve dvojce) zatraceně málo a za slušnou hudbu. Jinak bych tomu napálil bez skrupulí odpad. Nechápu to přemrštěné hodnocení tady - zřejmě nostalgie z dětství. Koukali jste na to teď někdy, nebo hodnotíte jen na základě vzpomínek? (18.04.2020)

Už jsem viděl tu televizní verzi z roku 1982, ale nějak jsem byl duchem mimo a moc jsem nevnímal děj. Hold drogy a úzkosti. Ale tuhle adaptaci jsem vnímal pořádně od začátku do konce a na konci jsem se rozbrečel. Jean Valjean, člověk, který se z drobného zlodějíčka a galejníka stal boháčem a starostou malého městečka. A to jen díky neuvěřitelné dobrotě a milosrdenství biskupa Myriela, který by měl sloužit jako vzor všem církevním hodnostářům. Jean se zastal nebohé Fantýny a postaral se o její dceru Cossettu. V patách mu však byla minulost a neúnavný Javert, kterého však nakonec Jean zlomil svým milosrdenstvím. Boje na barikádách během revoluce v roce 1830. Historické kulisy a kostýmy nevyzařují tu bídu obyčejných lidí jako ve verzi z roku 1982. A hlavně spousta postřehů o tom, jak jsou lidé v bídě zoufalí a páchají zločiny. Je to nadčasové, dodnes se prostí lidé nemají tak dobře jak by si zasloužili, protože všude okolo číhají vlci. Vy jste to ještě nepochopili? (07.03.2022)

Velkolepé zpracování Bídníků 50. let je typickým velkofilmem této epochy. Na rozdíl od prvního francouzského zvukového zpracování se jedná o širokoúhlé barevné plátno hýřící spektakulárními barvami Technicoloru. Bída a ošklivost se netrpí, i ten největší chudák má jen méně elegantní účes a obyčejnější šaty. I ten příběh Fantine je prost onoho hmatatelného pádu na dno. Tito Bídníci jsou především přehlídkou klasického herectví Gabina, Bliera a Bourvila, ale o vystihnutí ducha románu hovořit nelze ani v nejmenším. (02.01.2021)

Hezké zpracování, líbí se mi exteriéry, ale malinko to tahá spíše už k pohádce. Z tváří herců moc toho nevyčtu. Režisér příběhem prochází až s moc velkým klidem, přitom v Bídnících by se dalo i tančit v silných momentech. Jednoznačně nejlepším hercem pro mě tady byl Bourvil, který skoro jako jediný i ,,hrál,,. Jeho dialogy byly perfektní. Film je to hezký, ale rozhodně nemá na trojici Clavier-Malkovich-Depardieu, z roku 2000. 4/5 (09.11.2014)

Gabin - chvili nic - Blier, Bourvil - dlouho nic - ostaní... Především díky výkonům tří zmiňovaných pánů dávám 4*. Pokud si je odmyslím, šlo by o průměr, trpící zejména v revolučních pasážích mnohdy značnou proklamativností a toporností. Nicméně třeba jen kvůli těm třem pánům to stojí za zhlédnutí. (12.04.2006)