Hrom do toho!

Hodně milá podívaná. Cynický opilec s nádherně praktickou manželkou se ujmou prostitutky a ubytují ji u sebe doma, na statkozámečku v Bretani. Krásné dialogy s větami, které bych chtěl napsat sám ("Pil takhle vždy, co se znáte?" - "Ne, poznali jsme se už před válkou."), Gabin moc fajn, ale Lili Palmer nejvíc. (29.08.2019)

Zcela neprávem zapomenutá perlička. Filmový pár Jean Gabin a Lilli Palmer je v mých očích jedním z nejúžasnějších, co jsem kdy viděla. On je naprosto nevypočitatelný zpiťar, s proříznutou pusou a jazykem ostrým jako břitva, ona s ledovým klidem a noblesním nadhledem přijímá, ať už s chutí nebo nechutí, jeho eskapády. Bezdětné manželství se jednoho dne rozroste o půvabnou Michèle Mercier, kterou si koupil na noc a přivedl si ji domů... Krásná věcička s nádhernou hudbou. (31.08.2019)

Angelika a Joffrey de Peyrac bez krajek Ludvíkova dvora? Jako prostitutka a pasák? Proč ne? Chlastem nasáklý Gabin tuhle dvojku rázně roztrhne, když se tak trochu polovičatě rozhodně udělat ze šlapky řádnou ženu. Hossein si mě získal jako drsně se tvářící pasák, který se však chová ustrašeně jako malý kluk, když mu Gabin šije ránu, kterou mu sám způsobil. Michele Mercier byla divukrásná, i když nevěřím ani v pravost těch druhých řas, které měla pod těmi falešnými. Scéna s divočícími koňmi, která přešla do vášnivého sexu byla.... vášnivá a sexy. ------- Mohli ale Michele vybrat trochu pohlednějšího partnera. Snímek po francouzsku odbývá emoce a staví se k nim na můj vkus drsně racionálně: byla jsi šlapka a co? už na to nemysli! nemůžeš mít děti, ty Rakušanko! no, tak jsem se opil a něco plácl, přejdi to! SHRNUTÍ: Když si přitáhneš domů mladou hezkou šlapku a nevíš, jestli se k ní máš chovat jako k poskytovatelce sexuálních služeb nebo jako k dceři, neřeš to. Život to vyřeší za tebe. (21.03.2020)

Příběh, který se přes prezentovanou komediálnost tak nějak sveřepě prokousává dějem - a přitom prakticky nesměřuje k žádnému velkému finále. Víceméně je sledem lehce úsměvných scének s výtečnými dialogy, jejichž odlehčenost se rozbíjí o buldočí houževnatost vysloužilého veterináře Brassaca - k čemuž napomáhá i hudební doprovod, podkreslující jednotlivosti zápletky. Nicméně má velice solidní dramatickou linku a zvláštní nevyumělkovaný půvab, když vypráví, kterak díky jednomu opileckému výstřelku nad starobyle a movitě vyhlížejícím sídlem po mnoha zatrpklých letech nesměle vysvitlo slunce. (30.08.2019)

„Kytky možná vídáte denně, ale jejich krásu nevnímáte.“ Taky jsem měl spočátku dojem, že tato stařičká černobílá podívaná z filmových hlubin 60. let nepřinese žádný zázrak. Zadíval-li jsem se-li lépe, i ta krása obyčejnosti mne dokázala brzy pohltit a najednou jsem jí taky vnímal. Jean Gabin si po třech letech od snímku Opice v zimě opět střihl postavu notorického alkoholika, jehož nevyléčitelná závislost se již stala téměř neoddělitelnou součástí života (či možná již jen přežívání). Ač se zdá jeho postava na první pohled tragická, z Gabina zde sálá naopak docela pozitivní energie. Když sám s ironní sobě vlastní poznamenává „funguji jako auto – když zajedu do města, musím natankovat“ a trousí mezi svými kumpány spoustu dalších hlášek, ta vnitřní vyrovnanost dává hlavní postavě přímo tragikomický rozměr. Pěkný protipól vytváří Michèle Mercier jako dívka z ulice, jež nečekaně vstoupí do života stárnoucího bonvivána... stane se novou milenkou? Nebo vhodnou náhradou namísto nikdy nenarozené dcery? Podaří se alespoň jednomu z této dvojice začít žít nový život...? Lehce nadprůměrné rodinné drámo krásně dotváří, vedle přítomného komediálního nadhledu, také poetická hudba a ojedinělé venkovské prostředí před zámečkem ve společnosti psů a koní. Milý kousek. 75% (25.08.2020)