La Chartreuse de Parme
La certosa di Parma
The Charterhouse of Parma
Väznica parmská
Režie:
Christian-JaqueHudba:
Renzo RosselliniHrají:
Gérard Philipe, Renée Faure, Lucien Coëdel, Louis Salou, María Casares, Tullio Carminati, Maria Michi, Louis Seigner, Evelina Paoli, Cosetta Greco (více)Obsahy(1)
Film je adaptací části Stendhalova románu. Mladý Fabrice del Dongo (Gérard Philipe) přijíždí do Parmy za svou tetou vévodkyní San Severinou. Čímž se roztočí kolo intrik, které spřádá kníže Arnošt v marné snaže o vévodkyninu přízeň. Zakrátko se Fabricio zaplete s herečkou a je napaden jejím milencem, kterého ho v sebeobraně zabije. Je odsouzen a skrz škvíry vězeňského okénka pozoruje Clelii (Renée Faure), dceru správce vězení. Zamilují se. Mezitím jeho teta spřádá plány na jeho útěk. S pomocí Clelie se útěk podaří, ale ta se provdá za jiného, protože to slíbila Bohu za záchranu Fabricia. V exilu Fabricio dlouho nevydrží a vrací se do Parmy, kde je zatčen a hrozí mu smrt. San Severina pro záchranu jeho života obětuje knížeti svou čest. Kníže je zavražděn vévodkyniným ctitelem a v Parmě vypuká revoluce. Platoničtí milenci se mohou konečně setkat. (Jezinka)
(více)Recenze (28)
Tak tohle už bylo jiné kafe, Gérard Philipe jako mladý Fabricio del Dongo je neodolatelný, tady už začalo jeho přeslavné, byť překrátké období. Nebyl ještě okoukaný, byl krásný a měl vždycky smysl pro humor. V té době už jsem měla Kartouzu parmskou (v tehdejším překladu v Odeonu) dávno přečtenou a lásku Fabrizia a krásné Klélie Conti (to není chyba, koukalal jsem se, fakt je tam K) už dávno měla prožitou a oplakanou a vůbec, jako v pubertě. Nevím, jak by film působil na dnešní puberťáky, asi by jim byl spíš směšný, o románu nemluvě, ale pro nás to byla poezie v obrazech. ()
k hodnocení mě donutil příběh zfilmovaný, dalo by se říci ,nedávno.Tento ,s Phillipem v hlavní roli, ve vás zanechá emoce ještě mnoho desetiletí.U nového mi nějak uniká proč ho zfilmovali ()
Klasické zpracování Stendhalova románu utrpělo pouze svou délkou. Pokud ovšem scénárista chtěl zachovat vše podstatné, co je v románu důležité, nic jiného mu nezbývalo, mohl snad zkrátit některé salónní monology, těch je tam zpočátku možná až přespříliš. Útěk Fabrizia z domova do Francie a jeho obdiv k Napoleonovi je pouze naznačen, takže film začíná až návratem mladého kněze ze studií v Neapoli. Herecké výkony, scénář i režie jsou však jinak výborné, mladý G. Philipe jistě už tehdy byl neodolatelný, zato představitelky rolí mladých žen se vizuálně tolik nepovedly. ()
Film splňuje všechna očekávání svého žánru a citlivě zachází se Stendhalovou předlohou, která je příběhem o propletenci lidských osudů a lásek od té čisté až po posedlost. Příběh je dlouhý, přesto je vyprávěn svižně a zároveň citlivě. Hlavní představitelé jsou krásní a nesmělý úsměv Gérarda Philipa snad musí dostat i chlapy! ()
Mno očekál jsem víc, ale takovouhle totální průhlednost z červený knihovny teda ne. Hrůza, a takovej to moh bejt báječnej biják. Tedle scénář měli dát radši Diznejovi. Škoda. ()
Připadá mi, že natočili každé slovo toho románu. Naštěstí GP je opravdu pohledný, tak se to dalo zvládnout. ()
V pražských kinech se promítal od 14.12.1972 (Sevastopol) ()
Príbeh z červenej knižnice v majestátnych kulisách historickej Parmy.↵ Exteriéry sú veľkolepé, kostýmy padnú ako uliate, herci hrajú presvedčivo - žiaľ v prehnane romantickom a idealistickom príbehu (životná láska na jediný pohľad, útek chorého z väzenia s maličkým pilníkom, ohrozenie vlastného života kvôli pohľadu na milú).↵ Škoda, pretože príbeh má aj zaujímavejšie a realistickejšie stránky - zneužívanie moci, obeta v prospech lásky, boj za občiansku slobodu. ()