Krvavá pláž

Tradiční válečný film - skupina vojáků obsazuje za druhé světové války ostrůvek uprostřed ničeho plný Japonců. Vylodění a dobývání pláže je naprosto parádní, plné akce a docela naturalistických scén a zhruba do půlky to má spád. Pak to bohužel začne umírat - režisér začne ukojovat své artové touhy a to formou fotografických flashbacků do minulosti postav, akce ustoupí dialogům a nakonec to skončí tak nějak nijak, ani nevíme jestli ten ostrůvek dobyli nebo ne. Mám radši válečné filmy ve kterých o něco podstatného jde, nebo jsou v něm aspoň silné postavy. Naopak nemám rád nastavování akce dokumentárními záběry a to že na konci musí někdo sympatický umřít - oboje je ve starých válečných filmech klasika. 3* především za tu první půlku. (30.07.2022)

Další z válečných filmů ze sedmdesátých let ze kterého vám asi utkví v hlavě nejvíce vylodění, které bylo vskutku výpravné. Na jednom z LC se pak seznámíme s hlavní skupinkou vojáků USMC, jejichž jednotlivé osudy (a myšlenky) máme možnost sledovat po zbytek filmu. Ve filmu je pár drsnějších scén, které sice na svoji dobu mohly šokovat, dnes však působí spíše rušivě až komicky což je navíc podbarveno nereálnou kečupovou barvou krve... Týká se to hlavně ztrát při vylodění. Pyrotechnické efekty byly také poplatné své době. Když vybuchne třeba minometný granát, udělá to takovou tu klasickou šlupku, kolečko kouře a hotovo... žádná díra v zemi, nic. prostě kapslík. Jak jednotka postupuje ostrovem, má další ztráty a další raněné. Obščas si některý z vojáků (a to i japonských) na něco vzpomene, což je pak znázorněno statickými flasbacky resp. slideshow fotografií např. dětí a manželky..). To mne opravdu rušilo a nikterak to nepomáhalo dostat se na stejnou vlnu do myšlenek vojáka i když si k tomu v duchu něco říkal... Film dále sráží i nasazená technika, zejména tanky M48 Patton (ty si zabojovaly až v Korei) a nasazené letouny v nichž jsem nepoznal nic válečného. Ty navíc měly takový palebný arzenál, že musely mít každý z nábojů pomazaný hovnem Chucka Norrise, jinak si všechny ty vyýbuchy od 4 letounů a tím zdecimovaný japonský prapor nedokážu vysvětlit... Film končí tak nějak v půli ač trval hodinu a půl. No nevím, buď už jsem toho viděl už příliš mnoho válečného, nebo film notně ohlodal zub času. Pacifické válčiště mám nejraději a pokud vám mohu doporučit, když Tichomoří a Japíky tak jedině Tenkou červenou linii. Ta je skvostná. Je plná nejen bojových scén, ale i krásných záběrů na flóru a faunu Quadalcanalu a když si nějaký voják něco myslí, víte co a jste tam s ním... Já alespoň byl. Dávám tři granáty, ale je to jen tak tak. * * * (27.10.2014)

Cornela Wilda si jako herce poměrně vážím (Scarlet Coat, The;Greatest Show on Earth, The) a nezklamalo mě ani první setkání s jeho režijním počinem, jež jako by navazovalo na Sturgesovo chápání války a cti každého vojáka právě ze Scarlet Coatu. Nepříliš dějový snímek, který si vzal za úkol jednak zanalyzovat pár osobností nejtypičtějších amerických hochů, při čemž úplně nezapomněl ani na syny Země vycházejícího slunce, a také načrtnout prostředí válečné ostře kontrastující s vzpomínkami a představami točícími se vesměs kolem rodiny a vzdálených lásek, je celkem cenným příspěvkem do rodiny japonsko-amerických dvoustranných válečných filmů. (16.10.2005)

Neznámy, ale slušne natočený vojnový snímok o obyčajných vojakoch v džunglovom boji proti nepriateľovi. Nepriateľovi, ktorý ale nie je niekto krvilačný, ale ktorý je tiež iba "človek", s rodinou, citmi a tak podobne. Tiež je na 60. roky netradične surový - vpichy nožom, odstrrelené ruky sú po filmárskej stránke celkom fajn. Cornelovi Wildovi sa to podarilo dobre a aj vo svojej roli takého mäkšieho veliteľa bol fajn. Minúsom boli akurát tie nezvládnuté flešbeky. Škoda pre ozrejmenie situácie, že nebolo špecifikované, aký ostrov bol prepadnutý. (07.01.2019)

Krvavá pláž, nebo také televizní název Rudá pláž, popisuje tažení americké námořní pěchoty na jednom ostrově, který se nachází v japonských rukou. Film začíná vyloděním, postupně se dostáváme do vnitrozemí a přitom sledujeme osudy, ale i vzpomínky jednotlivých postav. Já osobně si myslím, že Krvavá pláž je jeden z těch lepších filmů, který se zabývá válkou v Pacifiku, a možná i jeden z nejlepších, co byl v minulém století natočen. Musím k tomu také připočítat, že se tvůrci snažili zaobírat i druhou stranou, tedy japonskou. A rozhodně tady byly scény, které si zapamatuji. Jednak to vylodění, ale třeba scéna s plamenometem, která byla výborná. Chvílemi mi to připomínalo Tenkou červenou linii, ale na to, že to byl film ze šedesátých let, palec nahoru. A v neposlední řadě musím znovu připomenout, proč je tento snímek tak podhodnocen, když si zaslouží tu červenou barvičku. (24.08.2010)