Captain America: Občanská válka

Asi najlepšia Marvelovka. Anthony Russo a Joe Russo nám naservírovali perfektného druhého Capa, ktorý už vtedy bol označovaný ako Avengers jeden a pol. Captain America: Civil War ma toľko hrdinov, že keby som nevedel názov filmu, hádam, že je to ďalšia Avengerovka. Príbeh pokračuje tam, kde skončil CA: Winter Soldier a Avengers: Age of Ultron. A veľmi jednoducho a šikovne sa posúvame k príbehu Civil War. Medzi Capom a Tonym to pomaly iskrí a každý si vyberá svoj tábor. Najlepšie na tom všetkom je, že každý ma pravdu a zaporak sa nestava nikto. Jedného tu síce máme, ale ten len nenapadne ťahá v pozadí za nitky v svojou prefíkanom pláne. A to je tak trochu problém. Film ma vynikajúce akcie a neskutočne premakanú choreografiu súbojov po celý čas, ale že by tu na nás číhala nejaká hrozba sa nedá povedať (veď sú to všetko klaďasi), tým pádom aj pár percent ubúda z napätia. Klincom do rakvy je aj humor, ktorý sa zas podaril, ale scéna na letisku nech je akokoľvek choreograficky vymakaná, postráda napätie a tak trochu atmosféru. Našťastie dvaja typci za jednou kamerou vedia čo robia a finále dokáže pekne prekvapiť a naplno strhnúť a upútať vašu pozornosť. Aby sa film tváril vážne bez zaporaka, to tu fakt nefunguje, no napriek tomu sa snaží (scény s Winter Soldierom) ale aj tak sa jedna o prvotriednu zábavu s množstvo vynikajúcej akcie, nechýbajú noví hrdinovia, ktorý majú čo ponúknuť (Black Panther, Spider - Man) a kopec prepojení na ostatné filmy (Ant-Man, Howard Strak v podaní Johna Slaterryho z Iron Mana 2 a Ant-Mana). Trošku ma sklamala aj hudba. Henry Jackman v predošlom filme bičoval film v pred, no tu sa prekvapivo lepšie melódie vytrácajú a nepodtrhujú scény, tak ako v predošlom filme. Aj tak sa ale jedna o jeden s najlepších filmov v Marvel Cinematic Universe. Civil War aj keď nepredbieha skvelý predošlý diel, minimálne sa mu aspoň vyrovnáva. P.S.: potitulkove scény su dve. Obľúbený soundtrack: Making Amends, Cap's Promise. 95% - 5* (07.05.2016)

Jejda, jak já se po první hodince radoval. A to hlavně proto, že tvůrci drivem navázali na dvojku, u které jsem uvítal rozhodnutí omezit digitální efekty ve prospěch fyzické akce. Ta byla náramná. Přehledné honičky, ručně snímané bitky. Stejně jako v případě první intenzivní hodinky třetího pokračování. Jakožto ignorant comicsového impéria Marvel (podívám se, ale že bych hned běžel na premiéru..) mi služebně vůbec nejstarší americký superhrdina hodně zvedl náladu. A teď zase sešup. Miliony postav, morální dilemata, vymydlený chlad, digitální balast. Avengers napáchají víc škody než obvykle, tudíž kravaťáci žádají změnu a dohled nad touhle okostýmovanou skupinkou. Iron Man je pro, Kapitán Amerika proti. A každý má své stoupence, takže dva tábory jsou na světě. A vedou je dvě nabubřelá ega. Jenže já nechtěl týmovku Avengers, pustil jsem si další osudy chlapíka s bojovým štítem. Bylo mi jedno, kdo dá komu přes hubu, jaký tým bude mít navrch, protože nějaké uvěřitelné „drámo“ tady stejně nefunguje. A obávám se, že když to tak náramně sype, nikdo nebude mít snahu cokoliv změnit. A ze mě bude zase ten cynickej kritik těchhle sterilních kousků. Přitom po druhém Kapitánovi nebo Deadpoolovi jsem se začal chytat.. (17.05.2016)

"To je za ten barák, cos mi hodil do ksichtu." Avengeři tentokrát nastoupili v lehce pozměněné sestavě a na trávníku to bylo hned znát. Zejména proto, že místo soupeře se dostavil pouze rozhodčí a tak se musel jindy spojenecký tým rozdělit na dvě mužstva. Aby se lépe rozeznali, tak se mazaně rozdělili na Pestrobarevné a Pestrobarevné, takže zápas mohl začít. Koukat se na něj celkem dalo, zejména první půle byla ve slovním provokování solidní, ale pak došlo na nepotrestaná porušení pravidel. Třeba nepovolená výstroj nechala evidentně podjatého sudího Helmuta naprosto v klidu, ale nepískal ani úder křídlem, podražení vláknem či házení víkem od popelnice. V jednu chvíli jsem si dokonce myslel, že to snad ani nebyl fotbal, ale tak nějak mě nenapadá, co by to vlastně mohlo být jiného. Takže nejlepšími hráči svých mužstev vyhlašuju Ant-mana a Spidermana, kteří vyhrávají pobyt v celách s výhledem na všechny světové strany. (02.02.2017)

Tři dlouhodobé problémy marvelovek (vynecháme-li tu uniformní bezpohlavnost bijáku pro všechny, se kterou se u Disneyho tak nějak počítá) je absence pořádných respektu hodných záporáků s jasnou motivací, co nehází jen krhavé pohledy, odosobněná generická zaměnitelná CGI akce a žádné následky, důsledky ani osobní oběti postav. Vždycky platilo, že marvelovkám to sedne v komorní škorpící rovině spíše než blockbusterově akční. Bratři na režisérských seslích se to v rámci možností pokusili změnit již u Zimního vojáka a ke cti jim slouží, že to zkoušejí i zde. Ve dvou případech úspěšně (ochcávka v podobě nepotřeby záporáka, jakkoli ten zdejší potenciál má, a fyzická na kaskadérech stavící akce) a v jednom krutě neúspěšně, protože jestli někdy neochota Marvelu přinést skutečné oběti ze strany hrdinů bila hulkovskými pěstmi do očí, tak je to právě zde. Každopádně režisérské duo tentokrát zaslouží spíše slova uznání, protože ukočírovat tolik postav, aby byly jasné i pochopitelné motivace, aby noví hráči byli řádně představeni a nepůsobili jako páté kolo u vozu, aby pnutí bylo hmatatelné (bohužel až v samotném finále), zároveň si to navzdory vyhrocenosti (byť ta je více scénářem chtěná než z filmu opravdu vyplývající) i názorové ambivalenci obou stran zachovalo punc odlehčené nadsázky a ještě k tomu všemu navrch, aby každý měl vesměs solidní „tu svou chvilku, kdy tahá pilku", tak v tom (by) neuspěli i jinačí kabrňáci. Naopak neukočírovali délku. Sice se to netáhne, ale poklesů tempa to má více než by bylo záhodno. Jejich dalšími vroubky jsou epileptická kamera v akčních scénách a že celý ten žabomyší konflikt připomíná více hospodskou rvačku několika jednotlivců než-li válku, natož občanskou. (05.05.2016)

Marvel naplnil klonovací zařízení na hrdiny a pak spustil generátor jednolitosti. Když se ti dávno vyprofilovaní hrdinové první hodinku slovně oťukávají, aby zjistili, jak moc jim voní diplomacie namísto svaloviny, nějak to skousnete, byť jejich pohnutky známe a tušíme, jak a proč se rozhodnou. Jenže akce na lipském letišti dokonale definuje to, co je na MCU špatně. Hrdinové, kteří až donedávna stáli při sobě, se najednou mají vydat vstříc razantní nakládačce a… a nic. Kde je osobní drama, když si mezi pěstními údery stíhají říct, že i tak jsou přátelé? Jakýkoliv tah je předvídatelný, každá akce odhadnutelná. Druhou šanci ve stejném duchu pak promarní i sibiřská anabáze. Jistě, v jednotlivostech – dílčí akční momenty, byť žádný z nich nedosahuje nástupu Winter Soldiera z minula, Black Panther, bourneovský feeling první poloviny – silné a dokazující, že Russovci to mají srovnané, ale jako celek absolutně ubíjející, nepřekvapující a za pár dní nezapamatovatelné. A vzhledem k výdělkům bez nutnosti cokoliv následující léta měnit. (05.05.2016)