Obsahy(1)
Zpočátku romantický příběh o lásce Roba a Betty se postupně stává začátkem konce mužského protagonisty, když ze zaměstnání přinese celou mrtvolu (zatím nosil jen části lidského těla) a společně ji pomilují. Nicméně ani pak není Betty spokojená a svého snoubence opustí…
Tento poloamatérský snímek německého režiséra Jörga Buttgereita si získal svou proslulost během let, kdy se obaloval do hávu nepodložených legend. Je skvělým důkazem, jak se může film proslavit jen na základě „orální“ reklamy. Bez jakékoliv kampaně se stal Nekromantik vyhledávaným kouskem pro všechny zvrhlíky i obdivovatele neoficiální kinematografie (to už dnes o Buttgereitovi neplatí, o čemž svědčí i podpora Goethe Institutu).
Režisér vsadil na atraktivní téma erotické náklonnosti k nebožtíkům, protože obecenstvo dychtí po nechutnostech. Nekromantik 1 i 2 měl neuvěřitelný úspěch. První díl byl do konce 90. let zakázán v polovině evropských zemí. U druhého dílu chtěla německá cenzura zničit i negativ filmu. Nakonec se z něho stal předmět seriózního zájmu, a tak se dnes setkáváme s výklady, že jde o metaforu neschopnosti komunikace nebo že jsme svědky podobenství o nebezpečí AIDS a důležitosti bezpečného sexu, anebo také že Nekromantik je podobenstvím o rozděleném Německu. Bohužel jako minulý rok v případě filmu Kanibal holocaust (1979) i letos musíme upozornit na reálné scény zabíjení zvířat, které režisér očividně používá jen pro navození realistické atmosféry (např. Robova koupel s vyhřezlými kočičími vnitřnostmi). Naopak zábavně působí neumětelské triky jako rozpůlení lidské hlavy. Ale Buttgereit má již své slavnější předchůdce: Buio Omega (1979) (známější pod názvem Demencia) od Joa D´Amata nebo Macabro Lamberta Bavy.
Schraňování lidských ostatků a erotická vzrušivost smrti je, ať chceme nebo ne, součástí naší společnosti.
(Festival otrlého diváka)
Recenze (135)
Chvála nebesiam, že film nebol o 10 minút dlhší, lebo by som skapal nudou a hlavný úchyl by si ma do rána našiel, zneužil a zobedoval. Niečo tak príšerne amatérske a uťahané som už dávno nevidel. Film popisuje mladíka, ktorému sa život zlomí v momente, kedy príde o prácu "čističa mŕtvol“ a hneď na to aj o spanilú polovičku. Práve kvôli nej si nosil prácu častokrát až domov, aby mohli po nociach spoločne splanúť v ľúbostné orgie. Tie sú samozrejme zhnité, kontroverzné a nevhodné pre romantický večer konzervatívneho páru. Nekromantik sa nesnaží o nič iné, než byť provokatívny a to mu kvôli hromade príčin nevychádza. Film paradoxne nezhnusí svojim obsahom, ale takmer nepozerateľným spracovaním. Odmyslíme si hudbu, častokrát pripomínajúcu talianské zombie trashe a na kolene napísaných 7 dialógov, narazíme na nesúvislú zmesku scénok aké nemajú opodstatnenie. Nechápem na čo sledujeme bezvýznamný film v kine spoločne s postavami a už vôbec nerozumiem k čomu sa každá malá potreba musí vykonávať pred objektívom kamery. Režisér chcel pravdepodobne osloviť aj tých najväčších gurmánov, len akosi zabudol, že točí film. Prvého Nekromantika tak ledva spasí zopár slušných scénok (cmúľanie oka, kúpeľ s mačkou či vyvrcholenie s nožom), ktoré to spolu s námetom vyšplhajú aspoň na symbolickú jednu. Preto sa netreba nechať zmiasť odbornými výkladmi, ktoré Nekromantika obhajujú pre jeho skryté metafory. Ľudia, žiadne v ňom nehľadajte, žiadne v ňom nie sú, po filmovej stránke je to špina zarytá za nechtami. ()
NEKROMANTIK sa zakladá skoro len na vizuálnej stránke, ku ktorej sa najlepšie hodia prívlastky "bizarný, morbídne zmyselný, chorý a zároveň jemne lyrický, nekro-romantický "- ako samotný názov hovorí. Práve kvôli lyrickému nádychu sa stáva film veľmi zaujímavý a pôsobivý, nielen nechutne makabrózny - nemôžem ho brať ako vyložene samoúčelný a prvoplánový, produkuje atmosféru ktorá ho stavia na zmyselnejšiu úroveň. Je to akoby precítená tragická romanca podaná nezvyčajným a zdeformovaným spôsobom, obsahujúcim minimum dejovej línie aj dialógov - komunikácia medzi postavami je skoro nulová, čo vytvára pocit izolácie podporovaný zo strany precízneho výberu hudby a smútočne sa tiahnuceho tempa, miestami so zábermi ako z nemých filmov, s postmortálne hypnotickým vplyvom . Nečakane zaujímavý a sugestívny underground so srdcom pre neobyčajnú zvrátenosť. Príde mi to ako jednoduchá, často aj cynická-humorná, báseň plná lascívnej funebrálnosti. ()
Někdo má rád holky, někdo mrtvolky. Nějak jsem čekal větší bizarnost, což způsobily nejen komentáře. Ve své době jistě diskutabilní a provokativní snímek, dnes leda pro toho, kdo neholduje obskurní filmografii. Každopádně se nejedná o horror. Asi lze vykládat různě - od podobenství o neschopnosti navázat vztah až po lacinou slátaninu od úchyláka. Část filmu je poněkud nezáživná, avšak milostné scény s chytlavou hudbou (připomenutí italských filmů s Kanibaly v čele) a sběratelská vášeň hlavního hrdiny stojí za pozornost. Do grotesknosti sklouzne jediná hororová scéna - sex s prostitutkou na hřbitově uprostřed noci. Hrob, mlha a neschopnost hlavního hrdiny. ,,Nechce se ti postavit?" ,,Něco je špatně..." ,,Chichi...umghhhhh!" Už je to vpořádku. Povedená je i scéna závěrečného ukájení se korunovaná posledním záběrem na hřbitově. To vše si k průměru připočetlo hvězdu navíc. Osobně bych asi udělal snímek šťavnatější, odvázanější, morbidnější. Nakonec jsem vcelku spokojen... ,, Vemte pytle na mrtvoly!" p.s.nejděsivější scéna je pro mne ta s chlupatou housenkou. Chloupky těhle housenek se totiž zapichují do kůže, ulamují se a kromě zánětů mohou způsobit rakovinné bujení...což asi hlavní hrdina netušil... ()
Bez mučení se přiznávám, že jsem film nedokoukal. Protože samotný film je mučením! Sled více či méně nechutných scén, násilně naroubovaných na jakousi parodii na příběh. Smysl mi uniká. Jako studie lidských úchylek to selhává na plné čáře, jako horor to selhává též, postrádá totiž jakoukoli strašidelnost, jako umění... Umění mě nemusí šokovat, aby mě zaujalo. Spíše naopak. ()
Bizarre experimental perverse freak alebo ako z najzvrátenejšieho filmu zrobiť romantickú romancu. Na NEKRomantika sa treba pozerať z obrovského nadhľadu a vtedy sa dá vo filme nájsť neopakovateľna jedinečnosť a genialita. Nemci sú neskutočné zvratené hovada. Verím, že Nekromantik si svoju kultovosť zaslúži zaslužené. Samoučelnosť a zvratenosť sa tu podáva v takom nespočetnom množstve, že diváka nakoniec nemože ohromiť ani zasrane hnusnú (real) snuff scénu so zajacom a sick koniec. Romantický hudobný podkres sa tu podáva v takých scénach, ktorými si zrobil reklamu celý film. Buttgereitovú tvorčiu slobodu neodsudzujem, ale jednu scénu si fakt mohol nechať. Hodnotenie je čisto subjektívne. Najradšej by som bol keby som toto hodnotiť vobec nemohol, i keď... ()
Galerie (36)
Související novinky
ČSFD skvadra zpět na Sitges Film Festivalu
Po úspěchu loňské filmové výpravy se čtyřčlenný ČSFD tým opět vydal na nejvýznamější festival pokleslých žánrů na světě. Hororoví fandové Filmmaniak, RUSSELL, Goldbeater a POMO (na spodní fotce zleva… (více)
Jste Otrlý divák?
Když nepočítáme sledování odpoledních telenovel, je jediný způsob, jako to zjistit: sebrat se a jít do pražského kina Aero na některé - a nebo rovnou na všechny - snímky uváděné v rámci přehlídky… (více)
Reklama