No Game, No Life

Popravde ja veľmi neznesiem túto farebnú a rozprávkovú kresbu, avšak v zopár prípadoch mi naopak úplne sadne. Jedným z tých prípadov je aj No Game No Life, veľmi nadpriemerné anime a dokonca aj jedno z najlepších zo žánru ecchi. Lepšie hlavné duo, ako sú Prázdni si snáď divák ani nemôže predstaviť - sú to geniálne stvorenia, ktoré sa z nudného a nijak zvlášť zaujímavého prostredia dostávajú do geniálneho sveta, v ktorom na nich čakajú rôzne hry. A keďže pravidlom Prázdnych je nikdy neprehrať, byť prví na priečke a vždy si stáť bok po boku, rozhodnú sa ovládnuť tento svet a vyzvať Boha. Príbeh odohrávajúci sa v hre mal už aj Sword Art Online, ale nenechajte sa zmiasť, toto je úplne o niečom inom. Zatiaľ čo v SAO vládol strach a chaos, NGNL je čisto len o hrách s trochou toho fan-servisu. A ten mi tu absolútne nevadil, pretože toto je príklad toho, ako má ecchi vyzerať a ako do toho vykompenzovať humor. Bavil som sa a sadlo mi úplne všetko - od postáv cez hudbu až po animáciu. Priemer zhliadnutých epizód: 93% edit (15.10.2018): Po konečnom uvážení odčítavam jednu hviezdu (slabší štart, menej uspokojivý záver, zopár stereotypov). (15.05.2018)

Sjednotím všechny rasy a vyzvu Boha na šachovou partii. Tento cíl zní velice prostě, nicméně cesta k němu je velmi zábavná a zabalena do spousty strategických bitev, které dokáží nadchnout. Škoda jen, že se tvůrci nevyvarovali mírné perverznosti a slabé psychologii postav. SPOILER: Nejpůsobivější byl šachový souboj s figurkami, jenž mají emoce; slovní fotbal, ve kterém ze světa mizí existence věcí, které jsou vyřčeny a v neposlední řadě také reversy u něhož přetvoření jednoho kamene na svou barvu znamená ztrátu jedné protivníkovi vlastnosti až postupně mizí jeho existence. (14.08.2014)

Nejprve One Punch man....a teď tohle...Originalita už v téhle době moc nefrčí a není ani cílem mainstreamového konzumního publika, které jenom vlhne po filmech jako 50 odstínů čehosi, nebo Revešuntovi. Ale pro nekonzumní publikum tu poměrně často zazáří kometa, která (ne)překvapivě míři z Japonska směrem k nám. Jak to sakra ti kluci šikmoocí dělají, že ať už jde o filmy, seriály, anime, nebo hry, tak dokážou stvořit naprosto originální dílo, které se dnešní filmové době naprosto vymyká. Ano přiznávám, nese to sebou nějaké vedlejší účinky. S japonskou originalitou přichází ruku v ruce japonská infantilnost, úchylnost a totální ujetost, která ovšem tak dobře spolupracuje s geniálními až dokonanými dialogy, že člověk jen sedí, přitrouble se usmívá, často otevře pusu při what the fuck scénách. Co ale je nejultimátnější je logika, kterou jsou vysvětlovány hry, jednotlivé tahy hráčů a celkově rozhovory a motivy, proč jednotlivé postavy jednají jak jednají. Neuvěřitelný. Sfouknul sem to za jedno odpoledne...100%!! (07.09.2017)

Jak jsem nad seriálem zpočátku ohrnoval nos a divil se, proč je kolem něj takový hype, tak postupem času jsem seznal, že jde o podívanou vcelku fajnovou, která rozhodně není tak pitomá, jak jsem si nejdříve myslel; leč pravdou je, že takové sestře Sory jsem až do konce seriálu nepřišel na jméno, stejně jako jsem do konce nenabyl dojmu, že by hlavní dějová linka byla kdovíjak košatá a pestrá. No Game, No Life je podívanou s velmi kýčovitou kresbou, spoustou duhových barev nejrůznějších odstínů a místy trochu větší dávkou fanservisu a ečči, ovšem světe div se, k duchu seriálu to všechno sedí, nevadí a neruší to pokojné sledování. Soundtrack taktéž, neb právě kombinace rytmické elektronické hudby, dynamického střihu a staccata chytrých dialogů – ovšem trochu jiného ražení než třeba v Bakemonogatari – dodává seriálu na zábavnosti a umožňuje mi přivřít oči nad očividnými nedostatky a neduhy seriálu. Líbí se mi, že hlavnímu hrdinovi propůjčil hlas stejný člověk, jenž zároveň propůjčil hlas hlavní postavě jistého tematicky podobného a silně vyhypovaného anime posledních několika let, ovšem porovnám-li No Game, No Life s anime poslední doby, jež se dotýkaly nějakým způsobem počítačových her a virtuální reality (kromě Sword Art Online ještě třeba Log Horizon), tak přestože jsem všem dal tři hvězdy, tak právě No Game, No Life jsem si z těch tří nejvíce užil a mám z něj asi nejlepší výsledný dojem. Silné 3*. Pokud bude někdy druhá řada, určitě se nebudu zlobit. (26.09.2014)

,,Stefí, packu“ - ,,Haf“. Když si rozkliknete profil No Game, No Life, vidíte cover hýříci barvami v čele s růžovou, pak mrknete do galerie a všechno je stále tak nablýskané a růžovoučké, že si říkáte ,,Tohle asi nebude nic pro mě.“ Jop, taky jsem si to říkal, ale ten název mi stejně ze zvědavosti nedal a musím říct.... Takhle jsem se nebavil u anime už nějakou dobu. Jak moc zábavné je sledovat šachovou partii? Nebo kámen, nůžky, papír? Nebo dokonce obyčejný hod mincí? Tvůrci berou jakoukoliv známou deskovou, karetní nebo klidně video hru a udělají z ni neskutečně zábavnou podívanou. Vše je samozřejmě protkané notnou dávkou fantasy a nakonec každou hru detailně rozeberou a ukáží vám, jak Sora a Shiro došli k vítězství, což je někdy tak zatraceně promyšlené, až člověk nevěří svým očím. Nejsou to samozřejmě jen hry, které baví, ale v první řadě je to humor. Ten je typicky plný sexuálních narážek, ale to vůbec nejzábavnější je gradace vážných momentů. Seriál se dokáže třeba 10 minut tvářit jako ta nejvážnější věc na světě a ve zlomku sekundy vše pošlou do kytek tou nejméně hodící se hláškou, která diváka jednoduše dostane. No Game, No Life je Japonsko po všech směrech, především humorem, na který je potřeba si zvyknout. Pokud vám nedělá problém, tak směle do toho. (26.03.2018)