Sicario: Nájemný vrah

Keďže Denis Villeneuve je jeden z mojich najobľúbenejších súčasných režisérov a tématiku vplyvných drogových kartelov mám veľmi rád, na Sicaria som sa nemohol netešiť, ale z výsledku predsa len som trochu sklamaný. Ale celé sklamanie vyplýva prakticky výhradne z jednej zložky a tou je dej. Ešte tá rozbehová prvá tretina je pre potreby filmu úplne ideálna, obstojné základné zoznámenie s postavami, predstavenie vplyvu kartelov a hlavne pocit, že sa postavy zaplietli do niečoho mimoriadne veľkého a hrozivého, kde nejaká uniforma a odznak nepredstavuje ani najmenšiu ochranu a tak pri bezchybne zvládnutých ostatných zložkách som bol z toho prakticky úplne nadšený. Ale následne miesto toho, aby dej postupne gradoval som mal pocit, že to vlastne celé upadlo, postavy sa už ďalej nerozvíjajú, pocit nebezpečia takmer zmizol a aj celkovo sa to kartelom nevenuje práve najzaujímavejším spôsobom. Finále je opäť trochu lepšie, ale ten pocit nevyužitia potenciálu drsných a mocných kartelov už u mňa pretrval. Ale okrem toho sa tu už prakticky nič nedá vytknúť. Denis Villeneuve ma ani v najmenšom nesklamal, vizuálna stránka je dokonalá, tu som si tie zábery neustále užíval, perfektná je aj atmosféra, ktorá aj tie najobyčajnejšie scény dokáže výrazne povýšiť a funguje aj napätie, jednoducho dokonalá práca. Akcie tu nie je zase tak moc, ale to som ani nečakal, hlavne, že tých pár akčných sekvencií je rovnako perfektne zvládnutých, napínavých a aj celkom drsných, len škoda, že neboli ešte o niečo dlhšie. Hlavne pri takej úvodnej akcii, prepadnutí konvoja a obzvlášť finále s osobnejším motívom by som to len uvítal. Obsadenie tiež nesklame, Emily Blunt mi v poslednej dobe nadmieru vyhovuje, k tomu tajomný Benicio Del Toro a Josh Brolin, ktorý tiež málokedy sklame, len škoda, že ich postavy neboli predstavené ešte trochu lepšie. A veľkým plusom je aj hudba. Takže určite ma mrzí, že tu tématika drogových kartelov nebola podaná tak, ako by som chcel, ale aj tak ma to veľmi bavilo, po zvyšných zložkách je to prvotriedne zvládnutý akčný thriller a už sa teším, s čím príde Denis Villeneuve nabudúce. 76% (27.12.2015)

Intenzivní akční krimithriller, který zrazuje protagonistku i diváka. Sicario se po většinu času tváří jako chirurgicky přesný procedurál typu Zero Dark Thirty, poskytující nám dostatek informací a věnující zvýšenou pozornost přípravě a provedení jednotlivých akcí, jež vedou k dalším akcím, nikoli vztahům mezi postavami. Ve skutečnosti skoro po celou dobu sledujeme revenge movie v duchu Fordových Stopařů, který nám ovšem tají, kdo se mstí za co (resp. že se vůbec někdo mstí). Přísun informací je ve skutečnosti výrazně omezený (oba brutální výslechy, kdy v náznaku neomezené narace na chvíli opouštíme hledisko hlavní hrdinky, končí dřív, než se něco podstatného dozvíme) nás staví do stejné pozice jako Kate, nacházející se v cizím, výlučně muži ovládaném prostředí. Po celý film se marně snaží pochopit, jak – slovy Javiera – „fungují hodinky“ a nahlédnout pod povrch, namísto toho, aby jen sledovala ubíhající čas. Stejně jako v nekompromisním prologu, kdy jen tak tak uhne výstřelu z brokovnice a dozví se díky tomu, co se skrývá za zdí, má ale i po zbytek filmu hlavně velké štěstí a nulovou kontrolu nad tím, k čemu kolem ní dochází. Protagonistčině omezenému přístupu k informacím odpovídá snímání některých dialogů v celcích, dávajících vyniknout její bezbrannosti vůči nepřátelskému světu, v němž se octla. Sicario je především chytrou, bravurně rytmizovanou žánrovkou s některými z nejpůsobivějších akčních scén roku (jedna z nich prozrazuje stejně jako finále Zero Dark Thirty inspiraci videohrami), která na nás hnus, nepřehlednost a nebezpečnost války s drogovými kartely přenáší zejména stylistickými volbami a strukturou vyprávění. Kdybychom k němu přistupovali jako k psychologické sondě nebo komplexnímu portrétu poměrů na americko-mexických hranicích (à la Traffic), zřejmě by neobstál. Zvýšená pozornost věnovaná od začátku jednomu mexickému policistovi slouží čistě utilitárně zejména k posílení naší emocionální angažovanosti (a zajištění silného posledního záběru), nikoli k nabídnutí plnohodnotného pohledu z druhé strany. Zlo, kterému zde postavy čelí má podobně unikavou podobu jako v thrillerech Michaela Manna (jehož práce se zvukovým designem během přestřelek je neméně precizní), zatímco westernovou ikonografií a nekompromisním (a ani trochu cool) přístupem k násilí Sicario asociuje filmy Sama Peckinpaha. Vlastně i tematizace (oproti dřívějšku mnohem méně zřetelné) hranice mezi civilizací a divočinou a jejího překračování a posunování, dělá ze Sicaria jeden z nejlepších Mexikem načichlých revizionistických westernů od Divoké bandy. 85% (23.10.2015)

Asi je můj problém, že Villeneuve u mě prostě nikdy nedosáhne nad tři hvězdy. Jeho celková upnutost mi vůbec neimponuje i při rostoucí úrovni provedení každé jedné scény (samozřejmě dost pomáhá Deakinsova výrazná kamera). Celky na mě ale působí vždy strnule, strašně chtěně a vykonstruovaně. Můžu obdivovat jednotlivosti, ale po hodině se nudím. Věřím ale, že s rozumným producentnským dohledem by ten Blade Runner mohl být fakt parádní, (18.10.2015)

Sicario je snad naprosto geniální film. Nějak jsem po jeho shlédnutí neměl lepších slov. Přichází s hodně brutální myšlenkou, která ale zároveň není nijak extra originální. To geniální na ní jsou herci, kterým vysloveně vzdávám hold. Emily Blunt, Benicio Del Toro a Josh Brolin předvedli absolutní herecký vrchol, kde jste s nimi přijímali, ale i odmítali každý další moment jejich aktuálních životních situací stejně tak, jako jej přijímali a odmítali oni. Dalším plusem je ale, a to především, i režisér Denis Villeneuve, který z, na první pohled, klasické gangsterky, udělal něco daleko víc. A to mi bylo jasné už v úvodní neskutečně syrové akční scéně, která už v ten moment neměla u podobně laděných filmů konkurence. A samozřejmě nesmím opomenout ani skladatele Jóhann Jóhanssona, který je právě tím mužem, co dovedl tento film k dokonalosti svými nepříjemnými zvuky, co z tohoto filmu udělaly napínák tak napjatý jak ocelový špagát napnutý přes ulici. Musím se přiznat, že tak depresivně mi před příchodem akční scény nebylo, jako právě u tohoto filmu. To všechno ale dokazuje jedno, a to, že tento film je tak geniálním, jak ho dělají samotní tvůrci a já tímto skláním svůj imaginární klobouk. (17.11.2015)

Sicario predstavuje veľké, ak nie rovno obrovské sklamanie. Suprová Emily Blunt, strašne napínavá (a pritom úplne zbytočná a totálne neakčná) scéna s kolónou áut, mimoriadne odvážna scéna večere, pôsobivá atmosféra a skvelý úvod. Postupne sa ale všetko prepadne do nudy, rutiny a až príliš pomalého tempa. Postavy Brolina a Del Tora ma vôbec nezaujímali a z letargie ma prebral až pre hlavnú hrdinku veľmi krutý a nezaslúžený (ale možno o to realistickejší) záver. Akčných scén je tu minimum a to, čo tu je, je podpriemer (tú  nekonečnú scénu v tuneloch mysleli vážne?!). (18.01.2017)