Sicario: Nájemný vrah

Keďže Denis Villeneuve je jeden z mojich najobľúbenejších súčasných režisérov a tématiku vplyvných drogových kartelov mám veľmi rád, na Sicaria som sa nemohol netešiť, ale z výsledku predsa len som trochu sklamaný. Ale celé sklamanie vyplýva prakticky výhradne z jednej zložky a tou je dej. Ešte tá rozbehová prvá tretina je pre potreby filmu úplne ideálna, obstojné základné zoznámenie s postavami, predstavenie vplyvu kartelov a hlavne pocit, že sa postavy zaplietli do niečoho mimoriadne veľkého a hrozivého, kde nejaká uniforma a odznak nepredstavuje ani najmenšiu ochranu a tak pri bezchybne zvládnutých ostatných zložkách som bol z toho prakticky úplne nadšený. Ale následne miesto toho, aby dej postupne gradoval som mal pocit, že to vlastne celé upadlo, postavy sa už ďalej nerozvíjajú, pocit nebezpečia takmer zmizol a aj celkovo sa to kartelom nevenuje práve najzaujímavejším spôsobom. Finále je opäť trochu lepšie, ale ten pocit nevyužitia potenciálu drsných a mocných kartelov už u mňa pretrval. Ale okrem toho sa tu už prakticky nič nedá vytknúť. Denis Villeneuve ma ani v najmenšom nesklamal, vizuálna stránka je dokonalá, tu som si tie zábery neustále užíval, perfektná je aj atmosféra, ktorá aj tie najobyčajnejšie scény dokáže výrazne povýšiť a funguje aj napätie, jednoducho dokonalá práca. Akcie tu nie je zase tak moc, ale to som ani nečakal, hlavne, že tých pár akčných sekvencií je rovnako perfektne zvládnutých, napínavých a aj celkom drsných, len škoda, že neboli ešte o niečo dlhšie. Hlavne pri takej úvodnej akcii, prepadnutí konvoja a obzvlášť finále s osobnejším motívom by som to len uvítal. Obsadenie tiež nesklame, Emily Blunt mi v poslednej dobe nadmieru vyhovuje, k tomu tajomný Benicio Del Toro a Josh Brolin, ktorý tiež málokedy sklame, len škoda, že ich postavy neboli predstavené ešte trochu lepšie. A veľkým plusom je aj hudba. Takže určite ma mrzí, že tu tématika drogových kartelov nebola podaná tak, ako by som chcel, ale aj tak ma to veľmi bavilo, po zvyšných zložkách je to prvotriedne zvládnutý akčný thriller a už sa teším, s čím príde Denis Villeneuve nabudúce. 76% (27.12.2015)

Je to už celá věčnost, ale přijde mi, jako by to bylo včera. Vzpomínám na pocit napětí a vzrušení u premiéry Vetřelce. Nemám na mysli běžnou lekačku nebo akční scénu, ale pocit, jako byste byli v tranzu ze setkání s něčím, co vysoce přesahuje běžné žánrové standardy a nově definuje v příslušném žánru pojem kvality. Od té doby jsem podobný pocit zažil ještě párkrát, pravděpodobně by mi ale k přesnému výčtu stačily prsty na rukou. Po dlouhé odmlce se mi to mrazení vrátilo až se Sicariem. Soundtrack patří k těm, na které se nezapomíná. Máte dojem, jako byste seděli na náloži plastické trhaviny, kde nevidíte na časový spínač, ale vnímáte neúprosný tikot ubíhajících sekund. K zátylku máte přiloženou hlaveň a do ticha cvakne odjištěná pojistka. V superlativech se dá mluvit o kameře, která se od nádherných panoramatických záběrů přírody umí rychle snést na vozovku, kde se divák stane součástí automobilové kolony nervózně očekávající úder ze zálohy. Střih kombinuje detaily a celky prokládané velkými panoramaty. Při sledování jsem měl neustále pocit přetlaku jako špunt v láhvi se šampusem. Režisér vytváří napětí i tím, že stejně jako svou hrdinku nechá i diváka tápat v nejistotě a informace dávkuje jen v nezbytné míře. Sicario je syrový, špinavý a morálně nejednoznačný thriller, který jen zdánlivě na první pohled odpovídá běžnému vzorci akčních filmů. Místo ušlechtilých ideálů se tady vyřizují osobní účty a hlavní slovo má cynický pragmatismus. Jak říká jeden z antihrdinů, pokud nedokážeme odnaučit 20 % Američanů píchat si, šňupat a polykat fet, drogy nezmizí a naším cílem musí být udržování co nejjednodušší struktury trhu. S jedním velkým dodavatelem se dají uzavírat zajímavé dohody. Snímek ukazuje smutnou nekonečnost boje mezi represivními složkami státu, které jsou vybavovány stále většími pravomocemi a rozpočty a které se naučily účinně vyhýbat kontrole, a na druhé straně organizovaný zločin, který není svázaný žádnými pravidly a je stále brutálnější. Je to svět, kde likvidace jedné zločinecké skupiny vede k posílení druhé. Pro mě jde zatím o nejsilnější filmový zážitek roku 2015, ke kterému mám jen dvě připomínky. Ozbrojeným přestřelkám v dlouhých tunelech prokopaných mezi Mexikem a Spojenými státy neholduje ani jedna ze stran konfliktu. Profesionálové mají dobře spočítané, že kulky odražené od horniny dokážou neuvěřitelně záludně měnit směr a cíl nachází často na vlastní straně. No a ti dva nešťastníci u auta naplněného drogami by asi těžko čekali během minuty trvající přestřelky, až se policie prostřílí až k nim. I přes výše uvedené výtky dávám bez váhání nejvyšší palbu. Tohle je film, který mně zasáhl do černého. Celkový dojem: 95 %. (30.10.2015)

Čas vlků. Musím přiznat, že jsem se bál, co s Denisem Villeneuve udělá přestup do Hollywoodu, ten už totiž semlel plno nadějných tvůrců (vzpomeňme třeba José Padilhu a jeho tragikomického Robocopa), jak se ukázalo, o Denise jsem se ale bál naprosto zbytečně. Už jeho předešlý thriller Zmizení byl přímo excelentní, teď se ovšem se Sicariem dostává ještě mnohem dál, totiž na post, který je v americké kinematografii velmi důležitý, post, který před ním sdíleli třeba Miloš Forman nebo Ang Lee, post režiséra-emigranta, přicházejícího z cizí země a tím pádem zprostředkující Američanům reflexi, ke které nemá žádný z nich nejvýstižněji řečeno ,,koule". Ač opakovaně zkoumá svůj stěžejní motiv, totiž násilí a jeho dopad na osobnost jedince, tentokráte jde o level výš a analyzuje jeho dopad na společnost a dochází k výslednici institucionalizovaného násilí. Jestliže totiž platí premisa volně interpretovaná na konci příběhu ,,Zákony mají smysl jenom v komunitě. Na úrovni federálního nebo mezinárodního práva žádný smysl nemají, protože nejsou vymahatelné.", staví příběh svého filmu coby politikum. Je možné zaměstnat coby agenta CIA hitmana a člena drogového kartelu? Proč ne, když je to ve jménu ,,vyšší pravdy". Je možné zapojit se do války drogových kartelů a stát na straně jednoho z nich? Proč ne, když se tak dá, byť nelegálně a protiústavně, regulovat obchod s drogami. Je možné mučit vězně? proč ne, když je to jediná cesta, jak se dozvědět systémově důležité informace. Film plný antihrdinů, do jejichž středu je postavena hrdinka, nováček coby protipól, který je konfrontován s realitou boje proti organizovanému zločinu a obecně s fungováním tajných federálních služeb a armády USA. Je to taková cesta poznání, cesta Platonovou jeskyní, až ven, ke skutečné pravdě, která ovšem oslňuje a pálí. A jelikož organizovaný zločin je stále brutálnější a nemilosrdnější, jsou i represivní složky státu tlačeny k podobně agresivnímu, cynickému, pragmatickému (a morálně problematickému) konání. Obžaloba i obhajoba systému zároveň. Po formální stránce naprosto dechberoucí záležitost, organické propojení hudby (post-rockově koncipované), nádherné kamery a pomalého tempa, skvostná dunivá a hřmící symfonie hudby, detonací a výstřelů... Pro mne osobně ne tak silné jako Denisovy dřívější filmy, hlavně Požáry a předchozí Zmizení, přesto naprostý masterpiece... (03.01.2016)

Atmosféra tam je. Výborne! To je nepochybné. Navyše podporená priliehavou hudbou. Skvelé! Menej skvelé je to, o čom sa rozpráva: že teda tá drogová mafia je až moc premakaná. Preto proti nej vykročiť treba ešte "rafinovanejšie". Kto príde do systému odhaľovania jej bossov z vonkajšieho prostredia, nemá šancu niečo relevantné pochopiť. A ak tú šancu predsa len dostane, padne automaticky do hovna. Pretože systém je taký. Zločin, aby sa dal potrieť a zlikvidovať, je treba zároveň z druhej strany podporovať. Je to všetko komplikované a neprehľadné. Navyše kopa policajtov je podplatených mafiou. Tak sa mlčí o dôležitých akciách. Hrá sa na obe strany. Veď dobre, dobre. Celé je to nejako scénaristicky divne uchopené, čo skvele rozobral v komentári užívateľ Maq. Len k podstate celého (drogového) problému veľmi stručne toľkoto: ak by Američania nezakázali užívať, pestovať a predávať istú skupinu látok a nevytvorili systém kriminálnej perzekúcie takéhoto konania, filmy ako Sicario by stratili opodstatnenie. Pretože celý drogový biznis by držal štát za regulované ceny. Podobne ako pri alkohole a nikotíne. Pestovanie a výroba čohokoľvek by bolo povolené všetkým. Tam síce tiež existuje domáci nelegálne pálený alebo pašovaný segment trhu, ale ten vyplýva len z rozdielnych cien cíg a alkoholu v rôznych štátoch alebo zo snahy ušetriť a rozhodne netvorí ústrednú časť alko/tabako biznisu. Čiže z ciel a daní, čo sú ďalšie výpalnícke inštitúty štátu. Nuž a peniaze vynakladané na boj s drogovou mafiou (ktorú aj tak vždy tak či onak štát podporuje) by mohli byť pri úplnej legalizácii všetkých drôg bez výnimky vynaložené úplne inde a oveľa efektívnejšie. Alebo sú miliardy vynaložené na protidrogovú politiku účelnejšie ako vzdelanie, zdravotníctvo a veda? (11.01.2016)