Sicario: Nájemný vrah

Kdybych nevěděl, že bude Villeneuve točit Blade Runnera, řval bych, že musí točit Blade Runnera. Jeho hrátky s hutnou atmosférou a pomalým tempem totiž nemají chybu, a právě díky nim je Sicario tak zajímavou podívanou - i když se toho v něm zase tolik nestane. Někdy v půlce filmu se bohužel vynoří dějové vzduchoprázdno a člověk moc neví, na čem je. Pečlivě vystavěné finále ale spolehlivě vrací míč do hry a vysvětlí vám, že to tenhle Kanaďan myslí s Hollywoodem zcela vážně. Sicario samozřejmě těží hlavně z vývoje vztahu Benicia Del Tora a Emily Blunt. A jelikož je jeho podání brilantní, já jsem opouštěl kinosál spokojený. Těch meditativních pasáží, které stojí vyloženě na Deakinsově kameře, je sice trochu moc, pokud se ale u dvojky Blade Runnera trochu přidá „na ději“, může Villeneuve natočit neskutečnou pecku! (8/10) (20.10.2015)

To si asi aj Fincher zúrivo robil poznámky, nie? Kristepane, to je brilantná záležitosť vo všetkých ohľadoch - od scenára cez dokonalých hercov až po geniálnu réžiu podporenú majstrom Deakinsom. K tomu pulzujúca hudba. Je to ostré, je to napínavé, má to nečakaný vývoj, čo sa týka vnímania, kto je vlastne hlavná postava a v podstate každá situácia sa rieši nehollywoodskym spôsobom (neskutočná "prestrelka" v kolóne). (24.10.2015)

Musel som si pustiť soundtrack a “fascinovaný” hodinu streetviewovať Cuidad Juárez. Majstrovsky sfilmovaný, ultra atmosferický výlet do menej pohostinných americko-mexických kútov. Výborný Josh Brolin, po dlhej dobe rola hodná talentu a démonickeho rozmeru Benicia Del Tora. Prvá polhodina vtiahnutia do situácie, prostredia a oboznámenia s novými kolegami predstavuje najdetailistickejšiu možnú réžiu, presahujúcu talent a perfekcionismus Davida Finchera (áno, a za tým si stojím). Preto škoda, že počiatočný drajv a prísľub niečoho nevídaného kvôli scenáru postupne oslabnú a výsledok je niečím iným, že by sme si priali. Hlavná postava idealistickej FBI agentky má reflektovať zhrozenie diváka nad pravidlami džungle vo vojne s mexickými kartlemi. Byť šéfom teamu v tejto vojne, okamžite ju vyhodím, aby zbytočne nebrzdila dejový vývin potenciálne nezabudnuteľnej filmovej jazdy a neodkláňala pozornosť od toho podstatného v nej. Ale scenárista, ktorý ju vidí ako menej znalú drsnosti pomerov medzi Juarezom a El Pasom než priemerného diváka zo strednej Európy, na nej postaví dramaturgické jadro príbehu (!). Škoda, Sicario malo vďaka Villeneuveho réžii nakročené na film roku. (23.10.2015)

Intenzivní akční krimithriller, který zrazuje protagonistku i diváka. Sicario se po většinu času tváří jako chirurgicky přesný procedurál typu Zero Dark Thirty, poskytující nám dostatek informací a věnující zvýšenou pozornost přípravě a provedení jednotlivých akcí, jež vedou k dalším akcím, nikoli vztahům mezi postavami. Ve skutečnosti skoro po celou dobu sledujeme revenge movie v duchu Fordových Stopařů, který nám ovšem tají, kdo se mstí za co (resp. že se vůbec někdo mstí). Přísun informací je ve skutečnosti výrazně omezený (oba brutální výslechy, kdy v náznaku neomezené narace na chvíli opouštíme hledisko hlavní hrdinky, končí dřív, než se něco podstatného dozvíme) nás staví do stejné pozice jako Kate, nacházející se v cizím, výlučně muži ovládaném prostředí. Po celý film se marně snaží pochopit, jak – slovy Javiera – „fungují hodinky“ a nahlédnout pod povrch, namísto toho, aby jen sledovala ubíhající čas. Stejně jako v nekompromisním prologu, kdy jen tak tak uhne výstřelu z brokovnice a dozví se díky tomu, co se skrývá za zdí, má ale i po zbytek filmu hlavně velké štěstí a nulovou kontrolu nad tím, k čemu kolem ní dochází. Protagonistčině omezenému přístupu k informacím odpovídá snímání některých dialogů v celcích, dávajících vyniknout její bezbrannosti vůči nepřátelskému světu, v němž se octla. Sicario je především chytrou, bravurně rytmizovanou žánrovkou s některými z nejpůsobivějších akčních scén roku (jedna z nich prozrazuje stejně jako finále Zero Dark Thirty inspiraci videohrami), která na nás hnus, nepřehlednost a nebezpečnost války s drogovými kartely přenáší zejména stylistickými volbami a strukturou vyprávění. Kdybychom k němu přistupovali jako k psychologické sondě nebo komplexnímu portrétu poměrů na americko-mexických hranicích (à la Traffic), zřejmě by neobstál. Zvýšená pozornost věnovaná od začátku jednomu mexickému policistovi slouží čistě utilitárně zejména k posílení naší emocionální angažovanosti (a zajištění silného posledního záběru), nikoli k nabídnutí plnohodnotného pohledu z druhé strany. Zlo, kterému zde postavy čelí má podobně unikavou podobu jako v thrillerech Michaela Manna (jehož práce se zvukovým designem během přestřelek je neméně precizní), zatímco westernovou ikonografií a nekompromisním (a ani trochu cool) přístupem k násilí Sicario asociuje filmy Sama Peckinpaha. Vlastně i tematizace (oproti dřívějšku mnohem méně zřetelné) hranice mezi civilizací a divočinou a jejího překračování a posunování, dělá ze Sicaria jeden z nejlepších Mexikem načichlých revizionistických westernů od Divoké bandy. 85% (23.10.2015)

Villeneuve dává slovu napětí nový význam a nutí mě v křeči drtit opěradla sedačky nebo sledovat střechy, jestli nezahlédnu nevítaný pohyb. Nejde ale jen o syrovou akci nebo nepříjemné dialogy, kterým vévodí všechna jako břitvy ostrá prohlášení Benicia Del Tora. Stačí ta nejbanálnější situace, jízda autem nebo obyčejný pohled do mexické krajiny, kam by nikdo z nás nechtěl a vím to. Vím, že tohle je válka, ve které se nevyhrává a dvě hodiny v ní byly dost na celý život - abych je zároveň chtěl prožít nejednou znovu. (06.11.2015)