Ai no corrida
L'Empire des sens
Korida lásky
In the Realm of the Senses
In the Realm of the Senses
Obsahy(1)
Pověstný snímek nonkonformního japonského tvůrce Nagisy Ošimy KORIDA LÁSKY patří k filmovým titulům, jež v sedmdesátých letech prolamovaly různá sexuální tabu. Avšak i z pohledu současnosti, v níž zřejmě padly téměř všechny sexuální zábrany a intimní sféra se stala veřejnou, působí Ošimovo dílo značně nekonvenčně. Tvůrce se inspiroval autentickým příběhem, jenž se odehrál v Japonsku v roce 1936 a jehož protagonistka získala mezi Japonci jistou popularitu.
Děj líčí vývoj vztahu mezi mladou ženou Sadou, která začala pracovat v jednom hostinci jako služka a která se stala milenkou majitele podniku Kičiho. Zprvu pasivní žena postupně podléhá své sexuální touze a strhává zkušeného muže svou smyslností a nenasytností. Dvojice se oddává zničující vášni a stále hlouběji propadá do jejích osidel. Stupňující se posedlost nakonec vede k tomu, že milenka muže z vášně uškrtí a po smrti mu uřízne pohlavní orgán.
Ošima se koncentruje pouze na vztah milenců, odvíjející se v typických japonských interiérech před očima služebných či přizvaných gejš. V jednotlivých epizodách jsou zachyceny různé sexuální praktiky včetně sadomasochistických. Ve snaze postihnout destruktivní hloubku pudového vztahu neváhá tvůrce sáhnout i k jednoznačně naturalistickým scénám. Snímek tak jistě naplňuje vágní definici pornografie (již jen zobrazením genitálií a různých kopulačních technik), současně však postrádá její primitivnost a samoúčelnost. V Koridě lásky je naopak přítomen ozvlášťňující prvek "estetizace", projevující se způsobem snímání a svícení i použitím hudby či kostýmů. Dílo vychází z určité japonské tradice a spojuje ji s moderní dobou. Odkazuje k různým významům a rozhodně přesahuje žánr erotického filmu. Nabízí různé úvahy o voyeurství, o lásce a smrti, o stáří i o vztahu mezi mužem a ženou.
Snímek mohl vzniknout jen díky iniciátorovi celého projektu, francouzskému producentu Anatolu Daumanovi. V Japonsku byl zakázán a jeho tvůrce byl postaven dokonce před soud. Při uvedení na berlínském festivalu byl film zabaven a s podobnými obtížemi se setkával při uvedení všude ve světě. Nagisa Ošima natočil o dva roky později podobný snímek V říši vášní, tentokrát s duchařským námětem. V roce 1997 rekonstruoval událost z roku 1936 režisér Nobuhiko Obajaši ve snímku s názvem SADA. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (84)
KORIDA LÁSKY má zostupnú tendenciu divákovej pozornosti. Zo začiatku nám ponúka na svoju dobu neopozeraný námet umeleckého porna, spolu s náhľadom do duší sexuálne závislých jedincov,ktorý ´´vďaka´´ svojej potencii a výživnosti môže takýmto spôsobom prísť až k fatálnym následkom. Čím ďalej snímok plynie, tím viac sa točí v kruhu a neponúka výraznejší progres. ()
Jeden z mála filmů, které jsem nedokoukal do konce? Proč? Protože mi byl prozrazen konec a vydržet 105 minut se koukat na podprůmérné japonské porno pro mě bylo opravdu hodně. Chápu, že snaha pomocí pohlavního styku ukázat charakter hlavních postav a naznačit jakýsi příběh je zajímavá. Jenže jsem postrádal hlubší dialogy, které by tu snahu o jakousi psychologii postav trochu podpořili. Místo toho jsou po většinu filmu slyšet pouze umělé a hrané vzdychy, což na mě působilo hodně negativně a vyvolávalo pocit, že postavy na plátně jsou neskutečně neschopní herci. Jejich jednání a sex vypadaly opravdu uměle a nebyl jsem postavám schopen uvěřit jejich "hluboký" vztah. Prvních pět minut u filmu jsem se bavil, poté se začalo všchno postupně opakovat a začal jsem se šíleně nudit. Opravdu hodně nudit. Hodnotit raději nebudu, ale hodnocení by bylo určitě v hodně nízkých relacích... ()
Původně jsem toto dílko ani nechtěl hodnotit, ale asi to jednou přijít muselo. Jde o nejlepší a nejobsažnější snímek s explicitním zobrazením sexu v dějinách? Patrně ano. Potíž není ani tak v tom, že (přes můj pozitivní vztah k nahotě i erotice) mě pornografie jako taková poměrně irituje, jako spíš v její nadbytečnosti - samoúčelnost některých scén je do očí bijící a byť se takto filmu dostalo masivní pozornosti, jeho kvalitě je to spíše ke škodě, než k užitku. Přesto jde o poměrně kvalitní snímek, na svou dobu neotřelým způsobem nahlížející na své téma i sexualitu obecně. ()
Originální umělecké porno s téměř žádným dějem, scénami tak bizarními, že je to spíš k smíchu a vyhroceným koncem, kdy celej sál zavíral oči. Ještě k tomu podle skutečné události. Eiko mě po hodině dost srala, ale jinak mě to určitě nepohoršovalo. Odvážné dílo, které určitě nebylo na škodu vidět. 65% ()
Na jednu stranu zajímavý experiment (může být umění pornografické, resp. porno umělecké), na druhou nuda a ke konci dokonce bolest vydržet všechna utrpení, kterými se hlavní postavy "baví". Jako detailní (nebo spíš DETAILNÍ) studie sexuální posedlosti vedoucí k totální destrukci osobnosti je to úspěch, ale otázka spíš zní: PROČ SE NA TO MÁM DÍVAT? ()
Galerie (31)
Photo © Surrogate
Zajímavosti (6)
- Po odvysílání filmu v Portugalsku (Rádio e Televisão de Portugal) sdělil arcibiskup města Braga, Eurico Dias Nogueira, že se dozvěděl více během deseti minut filmu než v celém svém životě. (JoranProvenzano)
- Po své premiéře na Filmovém festivalu v New Yorku byl film ve Spojených státech amerických na určitou dobu zakázán, na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně Berlinale byl dokonce zabaven. Později byl však ve filmových klubech nesestříhaný promítán. Na domácím videu byl v Německu k disposici až po roce 1990. (JoranProvenzano)
- Ve Velké Británii nejdříve Britská rada filmových censorů film doporučila promítat pouze v soukromých filmových klubech, aby do něj nemusela zasahovat, ale až po rozšíření právních nařízeních známých jako „Obscene Publications Act“ na filmy roku 1977. Později určila jeho přístupnost jen pro starší osmnácti let, nechala v něm všechny záběry, ale nařídila pozměnění záběru s prepubertálním chlapcem, který za trest vytahuje svůj penis, a to tak, že scéna byla přiblížena, takže byl vidět pouze chlapcův výraz. Od tohoto bylo upuštěno roku 2011. (JoranProvenzano)
Reklama