Divoké historky

Kdysi jsem navštívil psychiatra a se znepokojením se ho ptal, jestli jsem v pořádku, pokud dnes a denně čelím čím dál tím intenzivnějším tužbám zakroutit svým potomkům krky. Ujistil mě, že to patří k údělům téměř každého rodiče a má to taky. Jemu prý pomáhá alkohol a když už nebudu vědět, kam dál, místo sečných, bodných a střelných zbraní je lepší vytáhnout nějakou kuličku a žmoulat ji v dlaních do úplného uklidnění. Hrdinové argentinských filmových povídek ke smůle své či svého okolí kuličku nepoužívají a svým emocím dávají plný průchod okořeněný typickým jihoamerickým temperamentem. Tuhle černou komedii, která se dívá na neduhy společnosti a lidské slabosti s jízlivým nadhledem, považuju za nejpříjemnější filmové překvapení roku 2014. S humorem Divokých historek jsem se tak nějak ztotožnil a především hrdinovi první povídky závidím jeho nekompromisní tah na branku, protože jen málo z nás má schopnost tak dokonale věci dotáhnout do konce. Ze 6 povídek jich 5 považuju za vysoce nadstandardních, jedna poněkud nezapadá do poetiky a humoru celku a buď měl scénárista trochu přidat na nadsázce a komediálním vyznění, nebo ji měl vyřadit úplně. Ale to nic nemění na faktu, že i tenhle kousek o zkorumpovanosti systému jsem si užil, byť jinak než u těch ostatních. Celkový dojem: 90 %. (02.12.2014)

Argentinský Kameňák, samozřejmě s vyšší úrovní humoru a nesrovnatelně kvalitnějším řemeslným zpracováním. V dnešní době už je ale skoro standard, že se dějové linky jednotlivých povídek prolínají a zručný scenárista vytvoří i sofistikovaný postavový propletenec, koncept Divokých historek však zůstal v tomhle směru planý. Navíc žánr urban legends, tedy ,,městských legend" funguje spíš v narativním podání, možná ještě v literárním zpracování, ale jako filmový tvar mne to úplně neoslovilo. Stejně tak mi vadilo místy to příliš laciné moralizování a taktéž fakt, že z příběhů je až moc cítit ono tradiční latinskoamerické levicové vidění světa (povídka o sražení těhotné ženy), které má třeba konkrétně v povídce o Bombitovi čistě anarchistický rozměr. Hodnocení povídek: Povídka z letadla: ** Povídka z restaurace: ** Povídka o yuppiem a redneckovi: *** Povídka o Bombitovi: *** Povídka o dopravní nehodě: *** Povídka svatební: **** PS: Mnohem povedenější byly loni ,,divoké historky" z Austrálie The Little Death ... (03.03.2015)

Od Divokých historek jsem tak nějak nevěděl, co mám čekat. On film skládající se z povídek většinou způsobí, že u některých zaujme a některých zase tak moc ne. Tenhle film to ale zvládl naprosto luxusně. Snad ani jedna z těch šesti historek nebyla špatná, natož pak průměrná. Jen některé byly dokonalé a jiné „jen“ výborné. Po shlédnutí filmu jsem si uvědomil, že jsem se ještě nesetkal s povídkovým filmem, u kterého bych se těšil po skončení jedné povídky hned na tu další. Divoké historky to ale s přehledem zvládly a každou tou povídkou si mě okamžitě získali. Nejvíc se mně líbila ta o dvou chlapech, co se u toho mostu parádně porvali. Viděno na základě Challenge Tour 2015 (09.04.2015)

Decentní povídkový film na téma zdivočelých mezilidských vztahů dnešní doby. Jakkoliv se jednotlivé příběhy můžou zdát nadsazené a absurdní, vypovídají něco o tom, jak se jedinci dotlačení do mezní situace skutečně můžou zachovat. Vynalézavá režie a kvalitní herecké výkony pak tyto situace plasticky dotváří. Co mi na Divokých historkách chybělo byl zajímavější a citlivější scénář (životnější postavy, chytřejší a vtipnější dialogy, Szifron holt není Tarantino) a s ním spojené dramatičtější vypointování jednotlivých historek. Osobně si na tyhle věci potrpím, proto za mě jen nadprůměrných 60% (17.12.2014)

Divoké historky se staly povinným filmem číslo jedna letošního roku. Od Cannes nebylo prakticky slyšet o ničem jiném, celé pražské/brněnské filmové léto hrálo ten zpropadený trailer před každou projekcí, i ČSFD projekce proběhla, takže dobře, rezignuju. A ono to vlastně ani nebolí, je to série historek, které zpracovávající anekdotické situace, ve kterých hlavní hrdinové ztratili nervy. Čili pointa je jasná, každý by někdy chtěl zažít pomstu na své bývalé učitelce, dopravním podniku nebo podvádějícím manželovi. Přímočarost je v dnešní době ceněna jako genialita. #cineargentino (01.11.2014)