Poslední samuraj

Ač se sebevíc snažím, mám pocit, že jsem viděla jiný film než ostatní. Samozřejmě že o tu „lásku“ mezi muži tam byla řeč, ale o čem víc hovořil film, byla ta neuvěřitelná síla „krásy“. Hodnocení ostatních je asi způsobeno tím, že Ryûhei Matsuda neocenili jako opravdu krásného Japonce (s rysy Korejce, takže je ještě zajímavější), čím se asi zkreslil pohled na celkové poselství filmu. Podle mě celý film nebyl o yaoi, na které vlastně ani pořádně nedošlo asi proto, že o tom to nebylo. (Což je jinak u Japonců značně neodpustitelné vzhledem k jejich náruživosti detailních vyobrazení všech úchylek a násilností.) Hlavním cílem filmu bylo podle mě poukázat na moc „krásy“ člověka, a to tak velikou, že jsou přehlíženy očividné signály jeho odvrácené stránky a jeho ovládání ostatních lidí. Krása je moc a sex jí k tomu dopomáhej. (21.02.2012)

7,0/10 Zvláštny filmový hybrid - podľa úvodných scén by malo ísť o jeden z ďalších samurajských filmov, ktorý sa však postupne mení na ľúbostnú drámu (so štipkou komédie) a ku koncu sa zvrhne na (nedopovedaný) detektívny thriller. Čo je však najdôležitejšie, žánrové zmeny sú úplne plynulé. Formálna a aj vizuálna stránka je na veľmi slušnej úrovni. Záhadou je pre mňa český distribučný názov "Posledný samuraj", ktorý nemá s príbehom absolútne nič spoločné - pokiaľ viem,v zahraničí sa používa "Tabu" (čo by mal byť viac-menej doslovný preklad). (27.03.2007)

Tak jsem si přečetl vaše hodnocení a divím se jedné věci: vám vadí, že tam chybí emoce? Ale tohle není žádná telenovela. Samurajové svoje city nedávají najevo. Ti znají jenom kuchat kuchat, kamenná tvář. A že si navzájem neprojevovali lásku (krom toho mrdu), to asi těžko, když to bylo tenkrát tak trochu tabu. Tohle ožehavý téma homosexuálních samurajů mi přišlo jako originální nápad a nějaké souboje, to byl jen vedlejší produkt toho příběhu, protože se odehrával v prostředí samurajů (kuchat kuchat). Viděl jsem to se strašným slovenským dabingem, ale přesto jsem si film užil. - A jinak ten českej distribuční název taky nechápu. (29.05.2007)

Jediný Oshimův film, který jsem viděl je Veselé Vánoce, pane Lawrenci s D. Bowiem a už ten se mi moc nelíbil. Nějak jsem nepřïšel na chuť ani filmu o teplých samurajích. A není to ani námětem nebo nedostatkem akčních scén, ale spíš naprostou emoční sterilitou.(18.5.2005) (18.05.2005)

Film uzavřený pevně jako škeble, jako duše chlapů vystavených na jedné straně mravům uvolněným tak, až je to našinci nepříjemné, a na druhé straně tuhému řádu, povinné sebekontrole a pózám, skrz které se nedostanou ani k tomu, aby pochopili sami sebe, natož pohnutky a činy ostatních. I my diváci se skutečný příběh „prokletého objektu touhy“ a jeho pravý význam, skrytý pod zdánlivě až příliš otevřeným povrchem, dozvídáme jen z druhé ruky, v náznacích, gestech, pohledech, kapitánových hypotézách a ke konci, když se škeble přece jen trochu otevře, v krátkých těžko dešifrovatelných prostřizích do vzpomínek/představ. To mi ovšem docházelo až postupně a zpětně, ze začátku převládal zmatek, na co že se to vlastně koukám; musím si dát někdy repete, teď už aspoň s jakousi představou, jak to vůbec celé číst. Zatím **** za neobvykle neprvoplánové vyjádření těžko vyslovitelného a schopnost vyvolat touhu, aby se k tomu člověk promyslel a provnímal. (21.10.2014)