Líza, liščí víla

Nevěřil bych,že mě maďarští filmaři takhle dostanou.Bavil jsem se od začátku až do konce,Atmosféra filmu mi silně připomněla moje oblíbené Delikatesy,děj podobně zachází do naprostého absurdna a chudák seržant Zoltán zažívá podobné okamžiky plné bolesti,kterými si procházel Rudolf Hrušínský ml. v Postřižinách.Nevím,jestli ve mně film odhaluje skryté sklony k sadismu,ale rozhodně jsem si ho užil. (20.06.2016)

Film svým vizuálním pojetím pendluje mezi tvorbou Wese Andersona a filmem Amélie z Montmartru. Mezi Lizou a Amélií lze ale spatřit značný paralelismus v jejích funkcích; Amélie rozdává lásku, kdežto Liza (ne vlastním zaviněním) smrt. I přes naznačené výše, film funguje sám o sobě a nepostrádá originalitu a komplexnost. Originalitu dodává figura japonského popového zpěváka, který je hybatelem celého vyprávění, a i když chvílemi jeho výstupy působí absurdně a trapně, nedá se mu upřít funkce ozvláštnění ve filmu. Komplexní je film mimo jiné kvůli operacím s časovými vztahy syžetu a fabule: trváním (smršťování času fabule), pořádku (příběh není vyprávěn chronologicky) a frekvenci (události a motivy se napříč filmem opakují a různě variují). Stylizovaný moderní romantický příběh, s místy až moc překypující dávkou absurdity, působí, díky jeho ozvláštňujícím funkcím a zajímavým tvůrčím nápadům, veskrze pozitivním dojmem a svým vzezřením jako by se zcela vymykal kontextu maďarské tvorby [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] (05.11.2016)

Hravá černá komedie, přejímající v mnohém barevný vizuální styl Wese Andersona, představuje syntézu hned několika narativních a stylistických postupů. Příběh nesmělé ošetřovatelky Lízy, která se po smrti své pacientky rozhodne najít pravou lásku, spojuje bizarní humor, romantickou zápletku jako z Popelky, detektivní linii a dokonce prvky fantasy, neboť Lízino hledání partnera kazí duch japonského zpěváka, kvůli němuž je prokletá, a všichni její nápadníci nešťastně umírají. Díky takovému žánrovému anarchismu evokuje vyprávění najednou několik rozdílných emocí, které jsou však podřadné cílené komičnosti a čiré radosti z využívání artových složek novým a progresivním způsobem. Pohádkový happyend, během něhož Líza objeví svou skutečnou lásku, kterou měla přitom celou dobu přímo před nosem, tak působí naprosto samozřejmě a mile. Mám jenom trochu provinilý pocit, že sám bych Lízu asi nedokázal milovat nesobeckou láskou, namísto toho by mě asi lákalo chytit ji zezadu za copy a pěkně.... no, to už jsme zase v jiném žánru :D (06.01.2017)

„Uklidněte se, slečno. Jsou to jen rutinní otázky. Ale není kouře bez...“ Doplňte si nadávku v maďarštině! Pečovatelka, jíž se zjevuje mrtvý japonský zpěvák, touží po lásce. A proč by ji nemohla najít zrovna v den svých třicátých narozenin? Jenže jedna věc je lásku najít, druhá pak o ni za podivných okolností nepřijít… Čekal jsem trochu svéráznější film, ale Károly Ujj Mészáros přece jen překonal má očekávání! Beznadějné romantičce Lize samozřejmě nešlo nefandit, zvlášť když jejímu štěstí bránil zhrzený a démonický mrtvý japonský zpěvák. A to panoptikum individuí, teda nápadníků, z nichž byl jeden divnější a trhlejší než druhý, také stálo za to. Pobavili i velitel s nedokončenými pořekadly či nezničitelný seržant fandící hudbě z finských westernů. Filmu dál nemůžu upřít ani hravost, fantazii, smysl pro absurditu a nadsázku, ale…celé to na mě bylo místy docela střelené a neukotvené, díky čemuž nechybí hluchá místa a chvilkové ztráty šťávy, což je u tak krátké stopáže trochu mínus. Přesto u této fantazijní jednohubky nechci jít pod slabší 4*. (25.07.2021)

Bizardny pribeh nieco medzi Ameliou z Montmartu a Grandhotelom Budapest.Je to jeden z filmov ktore budete but milovat alebo nenavidiet.Najvadcim problemom filmu je scenar-dej zacne byt po case celkom predvidatelny.Po jalovejsich pasazach pride vsak podarene finale.Morbidny humor Lizy liscej vily kazdemu asi nesadne a ani nepride vtipny ale ak ano budete nadmieru spokojny a vdaka skvelej vyprave odpustite aj nejade nedostatky. (04.01.2017)