Personal Shopper

Koncepce filmu Personal Shopper jistě na papíře vypadala skvěle, avšak výsledek zas tak povedený není. Film totiž obsahuje jen pár světlých momentů, jelikož hlavní dominantní notu zde "drží" scénáristická nevyváženost, hluchá místa se zcela zbytečnými scénami a k uzoufání nevýrazná Kirsten Stewart. PS: Zdálo se mi to, nebo jsem vážně skoro čtvrtinu filmu sledoval, jak si postava Kirsten Stewart s někým píše? „I don't even know if I believe in that. But... Lewis did. And I- I have to give his... spirit -whatever you wanna call it- a chance to prove him right.“ (30.04.2017)

Preferoval som tajuplné interiéry pred akože napínavým smskovaním. Škoda, že toho druhého bolo pocitovo viac. Ale zase sa kvôli žánrovým prvkom musím zastať tempa filmu, Assayas to vie aj nudnejšie. Inak dobrý nápad neukázať zosnulého brata hlavnej hrdinky ani len na fotke. Vďaka tomu si ho mohol divák plnohodnotne predstavovať, ako postavy pri čítaní knihy. (22.05.2022)

Velmi originální a netradiční propojení existenciálně laděného artového filmu a duchařského soft hororu s kriminálním intermezzem... Jak je typické pro tvorbu Oliviere Assayase, jde opět o různorodou směsici významových rovin, postmoderní propletenec vysokého umění a pokleslých žánrů, ideový synkretismus, mix kosmopolitní hudby (hlavně ta Marlen Dietrich byla magická)...plus naprostá řemeslná virtuozita - bravurní kamera a její jízdy, naprosto úžasný střih (scéna chatování s Neznámým), uhrančivé herecké výkony...a hlavně chytrý a hloubavý scénář a vynikající režie! Tenhle film určitě není pro každého, pro mne osobně jedno z překvapení minulého roku... (02.07.2017)

Páčilo sa mi to hlavne preto, lebo sa to nedá ľahko uchopiť. Využitie niekoľkých žánrových pravidiel je tu zmiešaných do nesúrodej kaše, ktoré postupne vypúšťa vizuálne a emocionálne čisté indície, ale v inom prevedení by to bola nefunkčná blbosť. Assayas už druhý krát vsádza na Stewartovej herectvo a znova mu to vychádza. Jej postava je nám na konci filmu dôverne známa a rozumieme každej jednej motivácií, hoci nám nemusia dávať zmysel. Prístupné a zároveň odťažité. Významovo bohaté, ale pritom veľmi skúpe na slovo. Otvorené, ale to neznamená, že sa jedná o tie povestné otvorené dvere, ktoré vás vsajú do priestoru a zanechajú na vás stopu. Hoci film si zapamätáte určite. Nebyť posledných 20 sekúnd bolo by to možno aj za 5. (23.05.2017)

Škaredý nesympatický kluk Kristián Pingl opět vytáhl ze svého pestrého nehereckého rejstříku obligátně konstantní výraz zpruzené emopiče, avšak místo prkenně vysávat homopýry a homodlaky se tentokráte vypravil plašit xichtem duchy. No duchy … Režisér Prdelajas je totiž urputný esoterický artista, tudíž v jeho podání anotované drama/napínač připomíná spíše řídkou rádoby uměleckou sračku/hloupou narkomanskou pičovinu. Navíc k uzoufání nudnou a otravnou. Bylo to přesně takhle, každá scéna cca 10 minut: otrávená pizda jede vlakem, otrávená pizda jede na skútru, otrávená pizda sedí v křesle a tupě čumí do zdi, otrávená pizda vidí šmouhu, otrávená pizda textuje, otrávená pizda si přes zákaz zkouší hadry jiné otrávené pizdy, otrávená pizda se prstí, otrávená pizda znovu textuje, otrávená pizda slyší šramot, otrávená pizda tupě čumí v hotelu, z něhož posléze vyjde asi duch!!! a potom slizký klátič té otrávené pizdy ze scény 7, a nakonec otrávená pizda jede do Ománu, kde, jak jinak, zase stojí a tupě čumí. Ke všem těm jakože sofistikovaným homoforám a anállogiím si ještě připočtěte vskutku bezednou hloubku dekadentně existenciální nitrolebeční prázdnoty pokaždé, když tam někdo otevře hubu, a vyjde vám skvostně metakokotsky vypointovaný stominutový výstřik scénáristické a režijní virchujozity. Ovšem i tak místní, tentokrát převážně maďarské vyhřáté klice transcendentních snílků zařehtaly alegorické vozy a uzrela „intímne ponory do hlavnej hrdinky v eroticko podmanivej atmosfére, významovo bohaté, no ťažko uchopiťelné miešanie žánrových pravidiel, metaforický zmysel motivu zrcadiel a technólogii, ktorý pomôže pochopiť sujet či ezoterickú tématiku, zo ktorej miestami realizmom až mrazí“. Ochochó, ako popičofsky sa dá popísať povrchná, nudná a zle nakrútená jebnutá kokotzina, keď si chalan stále musí stimulovať zmyslové prežitky rukami! (07.06.2017)