Personal Shopper

Od první do poslední chvilky osobní, hluboko pod kůží hlavní hrdinky. Ale tam veškerá intenzita končí. V introspektivní, až demonstrativně skromné vrstvě uzavřené nákupčí, v kouzlu obyčejnosti. Žánrové úkroky k duchům jsem nerozklíčoval doteď, dobrovolnou cestu pochybností směrem do zpráv s neznámým i přes nezpochybnitelnou sílu pak sám pro sebe odmítal. Ve chvíli, kdy se vystřelí palčivé příběhové otázky, bych se do oné jinakosti konečně pořádně dostal, ale zneklidňující nejednoznačnost odpovědí je při soustředěně pozvolném tempu až zbabělá a mělnění dosavadních point samým závěrem jakbysmet. Assayas dobrovolně zatáčí do slepé uličky těsně před cílem. (12.11.2018)

Souhlasím s 3497299, rozdíl je jen v tom, že to, co on na filmu oceňuje, mně připadá laciné - přesněji řečeno způsob, jakým Assayas konkrétně v tomto filmu pracuje s oním nejednoznačným prolínáním rovin, mě neoslovuje a nudí. A obávám se, že i kdybyste mě zavalili sebevětším množstvím argumentů, na mém postoji to nic nezmění. (12.05.2020)

Preferoval som tajuplné interiéry pred akože napínavým smskovaním. Škoda, že toho druhého bolo pocitovo viac. Ale zase sa kvôli žánrovým prvkom musím zastať tempa filmu, Assayas to vie aj nudnejšie. Inak dobrý nápad neukázať zosnulého brata hlavnej hrdinky ani len na fotke. Vďaka tomu si ho mohol divák plnohodnotne predstavovať, ako postavy pri čítaní knihy. (22.05.2022)

Crossover duchárskej drámy a vražedného thrilleru, s intímnym ponorením do hlavnej postavy, ktorá sa vysporadúva so smrťou brata a súčasne hľadá samú seba. Film výborne využíva emo-hĺbku Kristen Stewart, prenasleduje ju na každom kroku, v každom emocionálnom výkyve, ktorými prechádza ako medzi kvapkami dažďa. Iba v najintímnejšej, masturbačnej scéne ju kamera nechá v spálni samú. Najlepšie zostrihaná, pätnásťminútová (!) esemeskovacia scéna ever. Príjemne mrazivá, depalmovská filmová hračka, ponorená do tajomstiev a nejednoznačnosti, stimulujúca zmyslový prežitok. A to ja rád. [Cannes] (19.05.2016)

Personal Shopper možno kategorizovať ako zaujímavú záležitosť presahujúcu do niekoľkých žánrov. Nablýskaný svet trblietajúcich sa glitrov v kontraste s transcedentálnou rovinou a jemne erotickým nádychom, vytvára zaujímavé spojenie, ktoré v iných filmoch len tak ľahko nenájdete. Štandardný fanúšik hororov bude na druhej strane pravdepodobne sklamaný, pretože i keď snímka Oliviera Assayasa prvky hororu má, ide skôr o silne osobné dielo postavené na pilieroch žiaľu, vyrovnávania sa so stratou a dlhodobého odmietania prijatia reality. Pomalšie tempo je v súlade s témou na mieste a hoci sa kde-tu stretávame až s dejovou banálnosťou, vyvažuje ju veľmi prirodzený a uveriteľný výkon Kirsten zahŕňujúci množstvo protichodných emócií a vypätých scén. Spokojnosť. (01.09.2021)