Bílý Bůh

Svet je slzavé údolie hlavne pre ľudí, keďže ľudské kognitívne schopnosti ďaleko prevyšujú tie zvieracie (zrejme). Ľudia však zo svojho postavenia bieleho Boha spoľahlivo zabezpečia, aby bol svet slzavým údolím aj pre zvieratá. U tých si už nemôžeme byť až tak istí, do akej miery vnímajú svoje nešťastie, avšak emocionálna inteligencia je hlavne u psov nesporne veľmi vysoká. Moja výhrada voči tomuto maďarskému filmu spočíva v tom, že k hlavnému psiemu hrdinovi som si nedokázala vybudovať žiadny vzťah. Okrem toho naozaj nevyzeral ako kríženec, ako bolo viackrát spomenuté. Naopak, jeho ušľachtilý výzor evokoval čistú rasu. Grandiózne vystupňované finále ma nezasiahlo asi tak, ako tvorcovia zamýšľali. Každopádne, pozoruhodný počin, ktorý sa úplne vymyká všetkému, čo sa o psoch doteraz natočilo. (05.10.2018)

Největším problémem filmu je jeho rozdělení do dvou dějových linií - jedné psí, která zaujme a jedné člověčí, která je vyplněná vatou. Osobně bych ocenil oslabení "rodinného příběhu" ve prospěch rozvinutí podobenství, které se v jednotlivých symbolech objevuje jen sporadicky (ale přiznávám, že u věty "Už dělají seznamy" mě trochu zamrazilo). Možná ale právě o to režiséru Mundruczóovi šlo - vytvořit film pro širší vrstvy, který zároveň ponese aktuální poselství o nesnášenlivosti a xenofobii. Závěr filmu bych naopak vyzdvihl. Hodně jsem po projekci přemýšlel o fenoménu roztřesené kamery - jakkoli mi to přišlo na začátku otravné a samoúčelné, není pochyb o tom, že recipientova snaha "ustálit" obraz pomocí detailu, na který se soustředíme (nejčastěji na lidském obličeji) způsobuje, že takto snímaný film navozuje dojem kontaktnosti. Což pro budování vztahu k postavám má určité opodstatnění. (05.08.2015)

Příběh jedné nadějné trumpetistky s nádhernýma očima a velkým srdcem, ve kterém chová hlavně svého čtyřnohého přítele, někde v pozadí možná i matku a otce, je rozdělen do několika rovin, z nichž jedna, žel přírodo, lehce zabředává až do nešvarů holywoodských. Nicméně evropský nádech a přece jen jiný styl vyprávění je hodně znát, a proto si lze užít výborně rozložený děj, jenž v závěru fantasticky graduje a i přes zbytečně rozpitvaný psí revenge, mající za úkol působit přesně tak, jak to popsala Khalesi, i když celá podstata tohoto podobenství či metafory byla jasná už při započetí této krvavé akce, jsem se u filmu skutečně bavil, k čemuž dopomohla i vynikající režie, završená úžasně nasnímaným mírumilovným závěrem a hlavně samotná Lili, jejíž představitelka má pro českého diváka velice trefné příjmení. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (02.11.2016)

Rise of the Planet of the Dogs in Hungary. Žánrový mišmaš, ktorý nie je ani artom, ani mainstreamom, ale má rovnako blízko k obidvom a vo svojej podstate by prakticky ani nemal fungovať. Je totiž zlúčením rodinného dobrodružného filmu o zatúlanom psovi v štýle Lessie, sociálnej drámy o rebelujúcej teenagerke a v závere vynikajúcou prácou s davom psov až post-apokalyptickým filmom a atmosférou dokonca drsným animal hororom až slasherom. Z artu si berie neotrelý nápad, z mainstreamu zase divácky atraktívne podanie a teda svižnú kameru, pompéznu hudbu a energický strih, no v závere zároveň aj pár klišé s tým spojenými, ktoré sú príznačné skôr pre blockbusterovú produkciu (nedostatočná hĺbka, skratovitosť, diane na efekt a pod.) a ktorú sú v nej ľahšie ospravedlniteľné než v podobnom „arte“ alebo v prípade White God skôr „polo-arte“. Samotná myšlienka filmu o nadradenosti rasy sa tak stáva pomerne banálnou, využíva iba prvoplánovú symboliku, čo je v prípade podobného nezávislého filmu podstatný problém. Napriek tomu sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu, pretože podobný „artový blockbuster“ tu snáď ešte nebol a jeho jedinečné davové scény so psami sú jednoducho famózne. CELKOVO: 3,5* (7/10) (05.06.2015)

Zrození Planety psů. __ Kornél Mundruczó měl zřejmě ambici natočit poctivý umělecký film (film se v dedikaci přihlašuje k zřejmě nejslavnějšímu maďarskému auteurskému režisérovi Miklósi Jancsóovi) na téma krutosti člověka vůči zvířatům (nebo možná obecně krutosti silnějších vůči slabším?), ale za mě se výsledným tvarem více blíží poetice nízkorozpočtových (a právě proto) exploatačních horrorů. Ano, tušil jsem do čeho jdu. Ano, věděl jsem, že se mi spousta scén nebude líbit. Ale... tenhle film to své téma tlačí děsně na sílu, zcela zřetelně manipuluje s mírou divákova (spravedlivého) vzteku. Příklady: pracovníci odchytové služby jsou očividně sadisté (jako by už tak nebyl dost znepokojivý svět, v němž jde odchytová služba na psa s tyčí s zdrhovací smyčkou, aby ho mohla zavřít do kotce, ne, zdejší "chytači" si to musí ještě užívat); většině dospělých postav silně vadí, že je Hagen kříženec (tj. že není čisté rasy), fakt jsem čekal, kdy začnou hajlovat(!); těm, kterým Hagenův původ nevadil, těm hned začalo v hlavě šrotovat, jak by na něm mohli vydělat (tedy dospělí: buď toulavého psa nevidí, nebo ho chtějí zlikvidovat, nebo se jim oškliví, nebo ho chtějí zpeněžit); vážně široko daleko se nenachází nikdo, kdo by neměl empatii na úrovni dozorce v lágru - já si tedy o lidstvu nikdy nemyslel nic dobrého, ale tady to už zavání karikaturou. Poslední půlhodina, v níž spoiler zdivočelí psi povraždí všechny, kteří Hagenovi kdy ublížili (včetně udavačské sousedky, jejíž ústrk Hagen nemohl pochopit), jako by v celé Budapešti nežil nikdo další spoiler radši ani komentovat nebudu, bůhví k jakým béčkovým hovadinám a.k.a. Žralokonádo a spol. bych se musel vztáhnout, aby se mi podařilo to finále vám nezasvěceným nějak přiblížit. 35 % (22.01.2024)