Reklama

Reklama

Krásná hašteřilka

  • Francie La Belle Noiseuse (více)
Trailer

Obsahy(1)

Mladý malíř Nicolas se svou přítelkyní přichází na návštěvu ke stárnoucímu kolegovi Frenhoferovi (skvělý Michel Piccoli), kterého Nicolas obdivuje. Ten je se svojí ženou Liz přivítá a ukáže jim své práce. Během hovoru se zmíní o kdysi započatém obrazu "Krásná hašteřilka", ke kterému ho inspiroval příběh o skutečné kurtizáně s touto přezdívkou. Ukáže se, že tento obraz maloval kdysi před lety podle své tehdejší modelky - nyní už manželky Liz. Z nějakého podivného důvodu jej ale nedokončil a dnes už vlastně delší dobu ani nic nového nemaluje. Nicolas jej přesvědčí, aby se o dokončení znovu pokusil a domluví se spolu, že mu jeho přítelkyně Marianne bude stát modelkou. Začíná boj téměř na život a na smrt...boj s bílou plochou hmotou. Boj o přežití - kdo s koho. Boj bolestný, zranitelný a nelidský i nadlidský. Sledujeme vznik díla, pomalu, téměř skutečnou rychlostí, se všemi otazníky, pochybnostmi i nadějemi. A M. Piccoli tady většinu příběhu bojuje sám se sebou - hádá se sám se sebou samým, jestli se má vůbec do toho dalšího, pošetilého, a vlastně už jednou započatého boje vracet, nebo na to všechno raději rezignovat a žít si dál v klidu bez emocí, bez boje. Stejně tak ovšem vede zárověň boj i s krásnou ženou, kterou maluje - tedy novou Haštěřilkou a zároveň se ženou svojí - tedy Hašteřilkou původní. Ano - tedy boj na všech frontách... Tento film je tedy vlastně spíš o dilematu, jestli umění vůbec dělat...a nebo nedělat. Je to na každém z nás... a v nás. (LEATHERFAC)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (66)

hirnlego 

všechny recenze uživatele

Silný film zobrazující symbolicky tolik nevyřčeného. Podivný vztah malíře a jeho nahého modelu i silné pouto s jeho dřívější modelkou a současnou životní partnerkou, strach člověka z přiznání si svého vlastního já, touhu umělce jít svým výtvorem až za hranici lidského chápání, uchopit a zobrazit neuchopitelné a nezobrazitelné... Je toho tolik, co se v tomhle skvostu dá najít. Třebaže film má celé 4(!) hodiny, Jacques Rivette opět nedokáže ani na chvíli nudit (takže přestávka uprostřed filmu je vlastně zbytečná). ()

ledzepfan 

všechny recenze uživatele

No-do psí kundy to mě poserte, ale tohle mě teda dostalo. Málokdy narazím na film objektivně tak strašně dlouhý, který by byl subjektivně skoro až krátký. Málokdy narazím na film tak statický a neakční u kterého mám ale pocit, že čučím na nějákou vysokorychlostní adrenalínovku. Málokdy narazím na "umělecký"(jakože z uměleckého prostředí) film, který by nebyl o osobnosti umělce(jeho egu, úspěších, divokém životě, prohrách, láskách atd..) ale skoro čistě jen o tvorbě (podstatě nezachytitelného a magického procesu). Nemůžu teda říct jak -a jestli vůbec- to může fungovat na diváka, který s tvorbou(tím spíše výtvarnou) nemá nic společného. Pravděpodobně i jisté procento "umělců" to nedocení plně(pač je to zaměřené výhradně jen na figuru a operuje to s pocity a myšlenkami, které např. v komerčním umění schází), ale mě to sedlo parádně. Má to(své) tempo, parádně vybrané herce, špetku vtipu, jistý druh napětí, přesnou režii...... No prostě-co vám budu povídat... Dobrý je to. ()

Reklama

kaylin 

všechny recenze uživatele

Čtyři hodiny, které film má, mě docela děsily. No, jak jsem zjistil, celkem opodstatněně. Scény, kde se maluje, mě celkem bavily, popravdě asi nejvíce, ale rozhodně to není něco, na co bych se vydržel dívat čtyři hodiny. Ten film má co říct, má co sdělit, někdo ho může adorovat, ale já si nemůžu pomoct, bylo to prostě až moc dlouhé. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Dávám pět hvězd, nerad, ale nemohu jinak - i když Jane Birkinová mu dává jen jeden křížek. Alespoň za to skřípající redispero bych měl dát jednu dolů. La belle Noiseuse není ve Francii obecně známým pojmem (Balzakovu povídku "Le chef-d'oeuvre inconnu" četla jen Marianne, která ji nakonec prožije na vlastní kůži). Malíř Bernard Dufour, ve filmu Frenhofer (kongeniální Michel Piccoli) skrývá svůj poslední obraz za zdí, protože věří v pravdu umění, a jak zpívá Karel Kryl: "... pravdy je třeba se bát." A tak ho - kromě malíře - uvidí pouze tři ženy, na které tato "pravda" působí různým způsobem a stejně tak ovlivní jejich další životy... Vidíte, jak se snažím vyhnout komentáři, a jak se mi to daří! - k studiu teoretického pozadí filmu doporučuji bakalářskou práci Kateřiny Vítkové (kompletní verze na internetu), i když žádné komentáře filmový zážitek sotva podpoří nebo ovlivní. Poznámka: po shlédnutí jsem si našel jednu z "póz", zmrazil ji a nechal na obrazovce svítit celý den. ()

MikO_NR_1909 

všechny recenze uživatele

Nič neberiem neobyčajnosti a umeleckej ambícii Rivetta a to, ako čerpal z Balzaca a starých francúzskych géniov. Akoby sa mu vo voľnomyšlienkárskom diele snažil dostať na kosť, snažil sa dotknúť ich výnimočnosti. Takto aspoň chápem maliara Nicolasa, ktorý hľadá niečo, čo verí, že v ňom je a snaží sa to vyčerpávajúcou usilovnosťou v sebe objaviť (tú kreativitu a tie autorské ambície). Problém vidím v tom, že narozdiel od iných zdĺhavých kinematografických (3 a viac hodinových) diel som nevnímal martýrske mučenie hlavnej postavy tak, že by som v ňom videl a uvedomoval si niečo, čo ma láka si to pozrieť znova. Viac ma lákali sexuálne fantázie a túžby Emmanuelle Béart, ale tie neboli hutnou náplňou diela, iba jeho odtieňmi, čo je preveľká škoda! ()

Galerie (7)

Zajímavosti (8)

  • Existují dvě verze filmu, tato čtyřhodinová byla představena v roce 1991 v Cannes. V roce 1993 připravil režisér druhou verzi, která trvá jen 2:05 hodiny. (Snorlax)
  • V roce 1992 byl snímek pětkrát nominován na Césara: nejlepší herec, nejlepší herečka, herečka ve vedlejší roli, nejlepší režie a kamera. Ani jednu nominaci neproměnil. (Snorlax)
  • Zvuk nebyl v postprodukci změněn, vše pochází z přirozených zdrojů, včetně zvuku uhlu na plátně. (Snorlax)

Reklama

Reklama