Motocyklové deníky

Cestovatelská vášeň a honba za svým snem je spojení, které deníky v přeneseném slova smyslu charakterizuje. Komu v žilách proudí krev rychleji a na jednom místě na zemi nenajde dlouhodobě klid, ví, co se hrdinům honí v hlavách, když nasedají na vrzající motocykl vpřed za poznáním.___ Co se týče výkonů před kamerou, zvláštní pozornost zaslouží jeden ze dvou hlavních herců, stále 'nehollywoodský' Gael García Bernal. Jeho zvláštní pomíjející herectví je platné a na místě. Mám u něho trochu pocit jako u osobitého Billa Murrayho nebo vyzrálé Meryl Streep. Samozřejmě s několikaletou nadsázkou.___ Snímek působí vláčným a umírněným dojmem. Zároveň z něho čiší síla kontroly nad vlastními rozhodnutími. Historické souvislosti leží stranou a pokud si film pustíte bez znalosti politického podtextu, asi si ho užijete víc. Zatímco se ve mně film rozplýval, na závěrečné 'true story' titulky jsem koukal jen s mírným překvapením. (08.01.2007)

Film, ktorý svojou "obyčajnosťou" mnohých sklame. Roadmovie o dvoch chlapíkoch, ktorý behajú po Peru, Venezuele atď. Jeden z nich je Che Guevara, ale to nič nemení na fakte, že ide o okážku ťažkého života (ale divákov to meno určite pritiahne). Mal som pocit, že filmu by miestami prospelo, keby to bol dokument o živote ľudí, ale to by sme zase prišli o skvelú Guevarovu astmu v podaní García Barnala... (28.05.2006)

Nádherný výlet po Jižní Americe 50. let minulého století, který rozhodně stojí za to vidět. Ještě než cokoliv dalšího napíšu, tak je asi na místě se přiznat, že jsem u druhé poloviny filmu pospával a vnímal ho jen napůl, což bylo způsobeno pozdním vysílacím časem a mou únavou. To ale nic nemění na tom, že tenhle film (aspoň tedy jeho první polovinu) jsem si parádně užil a chvílemi jsem i hlavním hrdinům záviděl. Protože přece jen nejsem takový optimista, abych si myslel, že se někdy během svého života podívám do Jižní Ameriky, takže vítám každou příležitost seznámit se s touto částí světa alespoň ve filmu. Tenhle film mi tak dal šanci poznat tento kraj a zamyslet se, jak krásné by bylo mít dostatek financí a vydat se na projížďku po jihoamerických silnicích a cestách. Co se týče faktu, že hlavním hrdinou filmu je Ernesto Guevara, tak k tomu chci říci snad jen tolik, že zde jsem ho ani trochu nebral jako budoucího revolucionáře, ale jako prostého a nepříliš majetného studenta medicíny, který chtěl poznat svět, v němž žije, což se mu povedlo. Tuto roli zde nádherně ztvárnil Gael García Bernal, kterého mám v oblibě už od filmu Zločin pátera Amara, kde jsem ho viděl poprvé, a který mi vždycky dokáže, jak kvalitním hercem je, a kromě toho ho mám i mezi svými 10 nejoblíbenějšími herci. Takže toto je bez pochyby další role, která se mu vydařila a kde působí úžasně přirozeně a pohodově, skoro jakoby to ani nehrál, ale jakoby to sám žil. Tento film ode mne získává čtyři hvězdy a při první příležitosti se na něj určitě kouknu kompletně. (21.05.2010)

Taková latinsko-americká sociálně-politicko kritická road movie. Užijme si krásy latinské Ameriky s Ernestem a Albertem (vždyť kolik z nás se tam kdy dostane, že)! A co na tom, že jeden z těch chlápků na motorce je budoucí revolucionář Che Guevara? Film nebyl tak špatný, ani těžkopádný. Jednostranný a povrchní snad, ke konci dosti útočil na city, ale co? Na Gaela Garciu Bernala bych se vydržela němě dívat, i kdyby tam celé 2 hodiny jenom stál a čučel do zdi...;) (17.03.2006)

Přiznám se, že pro Che Guevaru v jeho mladých letech mám slabost. Nechci tvrdit, že mě jeho "Motocyklové deníky" oslnily a změnily můj pohled na svět, to určitě ne, ale rozhodně můžu mluvit o tom, že jsem alespoň trochu pochopil, co Ernesta vedlo k tomu, že se stal tím, kým se stal. Pokud přistoupíte k "Motocyklovým deníkům" nezaujatě a nebudete se na Ernesta dívat jako toho šíleného revolucionáře, co si myslel, že spasí celou Jižní Ameriku a možná i Afriku, zjistíte, že se jednalo o mladého muže, který měl ideály a ty ideály během jedné cesty vzaly za své. Ernesto se se svým přítelem Albertem Granadem, který ho o mnoho let přežil, vydal na cestu po Jižní Americe, kdy chtěli poznat všechny kouty a všechny různé podnebné podmínky. Jejich cesta rozhodně nebyla jednoduchá, kromě trochu komických situací, kdy je zrazovala jejich motorka a oni končili v příkopě nebo podření na cestě, se dostávali i do větších trablů, protože se často projevovalo Ernestovo astma. Povětrnostní podmínky jim také vždy nepřály a sem tam se setkali i s nepřátelstvím v podobě lidí. Ale právě lidé je většinou překvapili. Hlavně chudí lidé. Ernesto, chlapec z bohaté rodiny sledoval, jak chudí lidé žijí, jaké podmínky musí trpět, podmínky, o kterých se jemu ani trochu nezdálo. Tyto zkušenosti nakonec vedly k tomu, že se stal tím, čím se stal. Uvědomoval si, jak je život pro některé vrstvy nespravedlivý a měl pocit, že jedině revolucí, jedině výraznou změnou a nastolením nového režimu je možné docílit lepšího stavu pro všechny. Nepodařilo se mu to ani jednou a nakonec se sám stal nenáviděným člověkem, který byl raději popraven. "Motocyklové deníky" nejsou ani trochu propagandistickým filmem, stejně jako se nejedná o film, který chce Che Guevaru omlouvat. Ernesto byl v době své cesty příliš mladý a příliš jiný než jeho budoucí já. Když prožil cestu, během níž "Motocyklové deníky" psal, byl jiným člověkem. Myšlenky na změny se v něm již rodily, ale vykrystalizované neexistovaly. "Motocyklové deníky" jako film jsou tak věrným přepisem cest, které vedly ke zrození člověka, který je i v současnosti ikonický. Mladé generaci, která ho odsuzuje, doporučuji přečíst si jeho knihu, podívat se na film, a pak až nadávat na to, jaká to byla zrůda. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/motocyklove-deniky-proposition-v-zajeti.html (02.03.2013)