Světlo mezi oceány

Kdesi na malém ostrůvku začíná příběh, který začíná jako pravá, nefalšovaná a čistá láska a končí událostí, která poznamená osudy několika lidí na mnoho let dopředu. Vlastně jsem moc rád, že jsem nečetl obsah a vůbec jsem nevěděl, o čem to celé bude, o to bylo moje překvapení a hlavně dojetí na konci silnější. Snad mi to moje četné fanynky odpustí, ale i slzička ukápla. Prostě mě to celé vtáhlo a já už pak jen hltal tenhle děj, který mě na konci úplně přibil do křesla. Mluvit něco ve smyslu výborných, hereckých výkonů snad ani nemá moc smysl a tak bych to celé ukončil s tím, že se mi dostalo opravdu pravého, nefalšovaného dramatu (nejen) o síle lidské lásky. A to je mnohem víc, než bych před začátkem čekal. (20.12.2016)

Přesně takové jaké čekáte, pokud znáte tvorbu Cianfrance, mistra vztahových dramat. Dojemné, tklivé, strhujícím způsobem minimalisticky snímané, dobové. Sociální a morální dilemata posunutá v čase o 100 let zpět dodávají filmu určitou noblesu a grácii minulých let, která se v moderních filmech těžko dělá a obvykle musí trochu zrát. Místy tradičně srdcervoucí a scénáristicky velmi povedené, zarývající se pod kůži. Chápete tu všechny zúčastněné a přitom nelze jednoznačně říci, co je dobře a co nikoliv. Po Minghellovi už těm klasicky vyprávěným, starosvětským přiběhům téměř odzvonilo a je skvělé, že Cianfrance přejímá pomyslnou štafetu a pokračuje dále. S jeho režijní virtuozitou a citem pro emoce se máme do budoucna ještě na co těšit. Ubrat tady 10-15 minut přehršle záběrů na moře a skály a mohlo to být téměř dokonalé. A doufám, že za tohle dostane Vikander dalšího Oscara. (19.12.2016)

,,KEĎ ŽENA PRÍDE O SVOJHO MANŽELA,STANE SA VDOVOU.NEEXISTUJE ŽIADNE SLOVO KEĎ RODIČIA PRÍDU O SVOJE DIEŤA.STÁLE STE MATKOU ALEBO OTCOM,AJ KEĎ UŽ NEMÁTE ŽIADNE DIEŤA." Večne filmármi omieľaná téma osvojenia si cudzieho dieťaťa,neskôr i jeho navrátenia k skutočnej rodine a problémami s tými súvisiace.Tentokrát vsadené do krásneho prímorského prostredia povojnových rokov..Možno by bolo lepšie v takejto situácii mlčať,ale výčitky Vás skôr či neskôr dobehnú,že lopata555 :-)) Trocha zdlhavé na môj vkus berie jednu hviezdu,no ubehlo to docela rýchle.Ťažká téma a dráma to nepochybne je a ten záver ma dostal...Apropo pre dieťa nie je matkou tá,ktorá ju porodila,lež tá ktorá ju vychovala. (23.04.2017)

Opravdu krásně natočená, excelentně zahraná zasraná telenovela a pateticky vykalkulované porno pro viktoriánské panny, kluky v tangách a hysterické prudérní matky, vyměňující si denně při hřadování na emiminu recepty na nejlepší zásyp proti opruzeninám, o tom, jak si pyjonýr Míša Bednář pořídil s Alicí Ústupnou na majáku kukačku. Emočně analogické k situaci, kdy se snažíte vytřít si prdel časopisem Žena a život. Je to sice hezky barevné a plné ukrutně poutavých srdcervoucích skutečných příběhů padesátek v rozpuku, které nikdo nechce mrdat jen proto, že jsou tlusté, hnusné a smrdí, ale když to má posloužit k jedinému vhodnému účelu, kurevsky to škrábe, a není to zrovna srdce, co vám pak krvácí. Když už se tedy nebudete mít u čeho cpát Rafaelem, škrábat si netknutého bobra nebo vzlykavě smrkat do rukávů nevkusně růžového županu s kočičkami, pusťte si raději něco nepocákaného vaginálním šlemem sester Brontësaurových. Téma nedávno vkusně, heterosexuálně, svižně a nerakovinotvorně zpracovali Dánové a ani se u toho nebudete hodinu kousat nudou, než slizký Míša po vyčerpávající sajbrsexuální korespondenci s romanticky přimhouřenýma očima našroubuje přes rezistentní útesy svůj Bouřlivý maják do notně zaneseného přístavu lásky na zádech monotónně funící panny Alice a geneticky znuděný plod to pak raději zabalí před termínem. (08.01.2017)

Sú filmy, pri ktorých viem, že sa asi nedočkám nejakej výraznejšie atraktívnej zápletky, ale musím ich vidieť, teším sa na ne a nakoniec ani trochu nesklamú a The Light between oceans patrí presne medzi ne. A tak síce za tie prvé dve tretiny sa toho vlastne zase ani tak moc neudeje, ale pozerá sa na to veľmi dobre. Celý čas sa to nesie v príjemne pomalom tempe a film ponúka hlavne možnosť užívať si výbornú atmosféru, atraktívne prostredie malého ostrova s majákom a dvoch skvelých hercov. Michael Fassbender a Alicia Vikander, ktorí by to bez problémov utiahli aj samostatne, nie to ešte spolu. Navyše aj ich postavy sú nielen zaujímavé, ale aj perfektne zahrané, takže tu nemôžem mať žiadnych výhrad. A aby toho nebolo málo, predsa len časom vstúpi do popredia aj ten dôležitý dejový prvok, ktorý oboch hrdinov, ale vlastne aj diváka postaví pred zásadnú otázku a aké zachovanie sa je vlastne správne, pričom si to viditeľne pripravuje pôdu pre väčší priestor. To sa nakoniec presne aj stane a tak dejovo najbohatšia posledná tretina je u mňa paradoxne aj najslabšia, ale inak je tiež dobre zvládnutá a zaujímavá, pričom veľký priestor dostane aj dalšia moja obľúbenkyňa, Rachel Weisz, len mňa jednoducho viac bavila tá atmosféra majáka a dvoch postáv, ktorí si žijú relatívne pokojným životom mimo civilizácie. Režijne sa tomu tiež nedá absolútne nič vytknúť, ale to som aj čakal, Derek Cianfrance je kvalitný režisér, čo už dokázal aj predtým. Takže The Light between oceans nie je ten typ filmu, ktorý by som chcel pozerať opakovane, ale určite nebudem hodnotiť horšie, to jedno pozretie som si rozhodne užil a som rád, že obaja títo skvelí herci si popri tých komerčných projektoch nájdu čas aj na niečo menšie a väčšinou aj kvalitnejšie. 77% (04.01.2017)