Světlo mezi oceány

Mám k tomu poněkud ambivalentní vztah. Na jednu stranu je to obdivuhodně pomalu plynoucí, až skutečně máte pocit všech těch uplynulých let (rozhodně to působí mnohem delší než to ve skutečnosti je; ovšem v dobrém slova smyslu), na druhou stranu si to z předlohy bere jen ty stěžejní okamžiky bez omáčky kolem čili to působí jako osnova melodramatických tklivých klišé plných Sofiiných voleb, které být použity v mexické telenovele, tak se jeden umlátí smíchy. O závěru jak z jiného filmu/žánru ani nemluvě. To proč to nakonec funguje tak dobře, je režijní vedení, genius loci bezútěšných lokací (kdo jiný než jejich mistr Arkapaw) a především na tak emocionálně vypjaté melodrama sympaticky utlumené herecké výkony. (26.12.2016)

Láska jako řvavé heslo na transparentu v prvomájovém průvodu, otravně všudypřítomná a vševysvětlující, přesto na mě Světlo mezi oceány působilo jako frigidní výpověď o intimních věcech člověka. Jediný světlý okamžik nastává, když se hlavní hrdina zachová jako kretén, na chvíli jsem si totiž připadal jako mezi lidmi. Ale jen na chvíli. Filmový zážitek rovnající se survivalu, dvě hvězdy za výdrž. Mou vlastní. (15.02.2017)

Přesně takové jaké čekáte, pokud znáte tvorbu Cianfrance, mistra vztahových dramat. Dojemné, tklivé, strhujícím způsobem minimalisticky snímané, dobové. Sociální a morální dilemata posunutá v čase o 100 let zpět dodávají filmu určitou noblesu a grácii minulých let, která se v moderních filmech těžko dělá a obvykle musí trochu zrát. Místy tradičně srdcervoucí a scénáristicky velmi povedené, zarývající se pod kůži. Chápete tu všechny zúčastněné a přitom nelze jednoznačně říci, co je dobře a co nikoliv. Po Minghellovi už těm klasicky vyprávěným, starosvětským přiběhům téměř odzvonilo a je skvělé, že Cianfrance přejímá pomyslnou štafetu a pokračuje dále. S jeho režijní virtuozitou a citem pro emoce se máme do budoucna ještě na co těšit. Ubrat tady 10-15 minut přehršle záběrů na moře a skály a mohlo to být téměř dokonalé. A doufám, že za tohle dostane Vikander dalšího Oscara. (19.12.2016)

Příběh dost zajímavej, ale to zpracování je téměř bezchybná nuda, čímž bohužel ztrácí potřebný náboj. Expozice s náznaky hrozícího nebezpečí izolace následované idylkou, pak je tam chvíle napětí a psychologie - když vyjde tajemství najevo - následuje zase nuda s téměř idylickým koncem, který ale přináší pouze nepatrné uspokojení, co se týká vztahu události k ostrovu s majákem. Škoda, pro mě nakonec docela klasický dopisový drama, ovšem pečlivě obsazené. (11.01.2017)

Melodrama jako fík. Bála jsem se nudy i přehnaně sladkobolných scén, ale nedočkala jsem se ani jednoho. Zásluhu na tom má krásné nasnímání a hlavně ústřední trio Fassy + Vikander + Weisz. Bolest jejich postav jsem chápala a prožívala s nimi. Nezdály se mi ale úvodní "námluvy", které byly hotové mrknutím oka. Každopádně silný zážitek. (15.08.2019)