Výletnice

Konečně jsem se dočkal litevského filmového nářezu. Tento kousek totiž přináší příběh, který sice není úplně násilný a krutý, ale hrůzy poválečného období i přesto dokáže vyprávět nepřímými momenty a nebo záběry, které dokáží mluvit vysloveně sami za sebe. Příběh malé Marušky mě úplně dostal. Prošla si hrůzami války trošku jinak a s těžkým pochopením. Na druhou stranu měla štěstí i na dobré lidi, takže si její dušička prošla vysloveně peklem, ale mohla na tom být klidně i hůř. Přesně jak říká uživatel danliofer, k tomuto filmu by se dalo přiřadit mnoho vlastností, ale určitě ne fakt, že by měl být černobílý. Otevírá tu opravdu mnoho otázek a všechny mají společné jedno - lidskost. Závěrečná scéna mě k tomu všemu bodla do srdce tak, jako nacistická dýka. (16.11.2017)

Motív úteku počas deportácie nie je v podstate ničím novým, hoci skôr sa s ním stretávame v prostredí nacistickej hegemónie počas 2. sv. vojny. Takže aspoň z tohto pohľadu je to o niečo inšie, no zároveň dosť podobné (ako vravia v Thajsku: same same, but different). Zas len ďalší dôkaz, že všetky totalitné režimy boli proste zverstvo. Čo sa týka tohto litovského filmu, vzhľadom na vysoké hodnotenia som od toho čakal ďaleko viac. Aj keď je príbeh postavený najmä na viacerých zlomoch počas Marijneho putovania na ceste domov, chýbal tu tomu taký ten potrebný "waw efekt". Miestami som mal pocit, že toho šťastia v nešťastí mala Marija predsa len príliš (nieže by som jej to neprial) - čo pôsobilo predsa len až neuveriteľne. Ale tak, prečo nie? Aspoň občas zvíťazila individuálna humanita nad masovou totalitou. (17.07.2018)

Smutná “road movie” s dobrým vedením hercov (hlavne malej Anastasije Marcenkaite), ale s monotónnym tempom, nie moc strhujúcim dejovým vývojom, a občasnou lacnou (nelogickou) vsuvkou s rádoby šokujúcim obsahom (oči v ruke mŕtvoly chlapca), ktorá film skôr zhadzuje, než aby mu dodala na dramatickosti. (16.02.2018)

Moc pěkně udělaný film. Marii se podaří uniknout z transportu jedoucího na Sibiř. Chce se vrátit domů, do Litvy, ale cesta je nehostinná a velmi dlouhá. Jak Marie přežije zimu? Koho cestou potká? Ve filmu mnohokrát uvidíte, jak v té době lidé v Rusku žili. Jak se báli různých komisařů a výběrčích, jak často nemohl věřit soused sousedovi. Tato cesta se mi moc líbila a ráda se na film zase někdy podívám. (31.05.2019)

Film zobrazuje stav sovietskej spoločnosti po WW II. Píše sa koniec roku 1948 a Josip Visarionovic posiela politických a vnútorných nepriateľov do Gulatov v čom má dokonalú prax. Prišli na radu aj obyvatelia Litvy. Dievčaťu Márii - Máše sa podarí z transportu ujsť a na svojej skoro dvojročnej 6000 km dlhej ceste z Altajskej oblasti do rodnej Litvy stretáva vzorku sovietskej- komunistickej spoločnosti a ludských duší tej doby, od typickej ruskej babusky s veľkým srdcom po vyvrhelov spoločnosti až sadistov. Zaujalo ma že je to Litva/Ruský film, aj na základe tohto filmu litovci to pod Moskvou a komunistami nemali ľahké a predsa aspoň vo filme našli spoločnú reč. A je to určite lepšie ako filmy s detským predstaviteľmi v holocaustovych filmoch. (02.02.2019)