Nežádej svůj poslední tanec

Že by konečně pomalu mizely ty trapné teengerovské filmy typu Prciček ? Nežádej svůj poslední tanec působí fakt opravdově, svěže, má relativně dobrý a poutavý příběh a v neposlední řadě skvělé herce. Vše doplňuje dost dobrá hiphopová hudba a taneční scény jsou choreograficky velmi dobře zvládnuté a svižně natočené. (26.07.2004)

Toto je film, na ktorý narazíte doobeda pri raňajkách, pomaly pri ňom jete, zapozeráte sa a už sa Vám nechce prepnúť, pretože ste v polovici. Carter pochopil, čo žáner a nie úplne blbé publikum potrebuje a dávkuje to v správnych množstvách. Vyhýba sa lacnosti väčšinovej tvorby podobného ladenia, je dospelejší a ten záverečný kombo tanec, ktorý je avizovaný v názve, skvele a nenásilne vystihuje myšlienku filmu. Ak už tanečný film pre teen publikum, tak asi jedine tento. (30.01.2013)

No jo, problém je v tom, že Julia Stiles má na baletku poněkud baculaté tělo a je to vyloženě taneční nemehlo, takže coby baletka není přesvědčivá. Je přesně poznat, v kterých záběrech je ona a v kterých dublérka. To už je lepší S.P.Thomas, který pohybový talent nezapře. P.S. Tento film si vzali jako předlohu tvůrci parodie Děsnej dupák. Protože si tuto parodii pamatuju dost přesně, měl jsem občas při sledování Carterova filmu smíšené pocity. (01.06.2020)

Ano, je to natočené přesně podle šablony, přesně tak, jak to čekáme. Přesto však tento film považuji za jeden z nejlepších, co kdy byl na toto téma natočen. Možná, že je to i tím, že jsem film viděla poprvé v době, kdy jsem ještě závodně tančila a tanec pro mě také znamenal všechno, s hrdinkou jsem se hodně ztotožnila, zvlášť pokud jde o vztah matka-dcera, proslov Sáry o své matce, potom, co jí vzal Derek na balet mě rozbrečí spolehlivě vždycky, pro mě jde o strašně bolestivou filmovou část, po které chci vždycky svou mamku obejmout, protože já sama bych bez své mamky nemohla dělat nikdy nic. Vím, že asi pustit mi někdo film poprvé v této době, tak půjdu s hodnocením určitě dolů, jenže kvůli mým vzpomínkám zkrátka nemůžu a nestydím se za to, protože tehdy se jednalo o můj velmi osobní snímek. (28.01.2011)

Pekný romantický príbeh o tom ako si jedno biele dievča dokázalo získať rešpekt v takmer čisto černošskom prostredí. Sara prekonala životnú traumu a takmer zabudla na svoje sny, ktoré však postupom času znovu ožili. Námet bol dosť vydarený, ale nejako mi to spracovanie nesedelo. To prostredie ghetta mi proste nebolo blízke, takisto ani hip-hopové "diskotéky". Na druhú stranu sa mi páčila téma tancu a baletu, a aj to akým spôsobom boli vykreslené ľudské predsudky - tento krát z opačnej strany, keď čierni podceňovali belošku. Po celý čas bolo jasné kam to celé speje, ale našťastie k tomu pridali aj trochu dramatizácie. Takže keď sa to tak vezme, bolo to celkom pozerateľné - taký mierny nadpriemer. (12.10.2013)