Zátopek

Václav Neužil si jde zaslouženě pro Lva. Obdivuhodná přeměna, která musela bolet a stát ohromné nezměrné úsilí. Klobouk dolu. Potom se mi líbila bodrá hanáčtina v podání Marthy a James Frecheville, velký sympaťák. Bohužel detaily se Zátopkovic život a stereotypnost v zobrazování komunistických postav (tentokrát je to Josef Dostál, funkcionář Miklušův), kdy nepochybně musel Emilovu cestu na vrchol a až do bahna potkat přehršel figurek a činovníků, ale ve filmu potkáte za dvacet let života jen dva. Když už museli vymyslet epizodní roli Pleslovi, měli tvůrci tuhle příhodu na konci aspoň objasnit. 5 dávám za krásně natočené retro a výkon Neužilův, protože ten jeho optimistický a přátelský Emil se mu s klidem dá věřit. (08.10.2022)

Utíkej, Ťopku, utíkej! Velmi dobré, když tak Emil činí s touhou udělat ze soupeřů jen ty, co se zúčastnili. Už jen dobré a víceméně neutrální, když to samé dělá před partnerskými problémy a nebo jej honí systém divokej. Někdy ta snaha prodat nějaký Zátopkův památný výrok byla až úmorná, ale jako retrospektiva na Nagano na oválu to šlape přesvědčivě. A přitom stačilo, aby se na závod v Baťovském areálu vybíralo od začátku abecedy, nebo aby Dana při kvalifikaci na olympiádu v Londýně mířila oštěpem trochu víc doleva a nic z toho nemáme.. (02.01.2023)

Kdo jiný by měl dostat oslavný filmový pomník než Emil Zátopek. Díky spolupráci s manželkou Danou měli všichni zúčastnění možnost alespoň naznačit stinné stránky, které jejich bezdětné manželství ve spárech komunistického režimu mělo. Ondříček se snaží přiblížit zahraničnímu publiku přes rok 1968 a návštěvu z Austrálie, ale zrovna tato pasáž vyznívá do ztracena a bohužel to je na úkor sportovních úspěchů, které z časových důvodů sledujeme z rychlíku. Záplava Českých lvů je však na místě, protože koule pro tak náročný projekt má u nás málokdo. (01.10.2022)

Je to skvěle natočené i skvěle zahrané, ale stačí to na zápis do diváckých srdcí? Za mě úplně ne, protože coby celek je Zátopek nesourodý a emočně slabý. On toho totiž David Ondříček se svým týmem naťukne docela dost, ale neklepne do dostatečné hloubky. O tom, že po výpravné stránce jede na maximum a retro stylizace (dobové rekvizity, burácející stadiony) funguje výborně, se nebavme. Emil makal ve zlínské obuvnické továrně, byl to takový prosťáček, který dostal příkazem, že musí jednorázově na dráhu. Překvapivě urval druhé místo, sledujeme tak jeho další stěžejní atletické kroky až do nezapomenutelného vrcholu v Helsinkách (1952). K jeho kariéře se vracíme díky návštěvě australského běžce v osobní krizi v roce 1968, který svůj vzor přijede do Prahy okupované Sověty navštívit. Ve velkém je tu samozřejmě vztah s Danou, s funkcionářem mnoha tváří, otřeme se o politiku, o problematiku rodičovství vrcholových sportovců, o rozdíly mezi mužským a ženským výkonem… Jenže to všechno jen naťukneme. Tvůrci nám předkládají, že mezilidské vztahy jsou pro něj na vedlejší koleji nebo že se závodů nehodlá jen zúčastňovat, ovšem pak přijde odlet na Emilovu vrcholnou akci, přičemž se postaví za kamaráda a projeví se jako osvícení chlapík pevných zásad. S Danou se rádi škádlili i báječně doplňovali. Pak ovšem přijde mráček skrze děti (na lyžařském svahu), dál ale s motivem nepracujeme, v současnosti (1968) nicméně vnímáme náznak partnerského odcizení, pak se ale Dana najednou zjeví a usmaží vajíčka. Ačkoliv ze společných scén Neužila s Issovou dýchá autenticita a jakékoliv zápolení při vbíhání do zatáčky je prostě výtečně natočené, ocenil bych prostě cokoliv navíc, co odděluje dobrý film od skvělého. I třeba víc temnějších tónů (motiv plakátového chlapce systému měl dostat víc prostoru než linie trápícího se australského rekordmana). Že byl Zátopek výjimečný atlet, jsem věděl i dávno před projekcí. (30.09.2022)

Emil Zátopek byl bezesporu výborný, houževnatý sportovec, který dokázal v životě mnohé. Ale také byl zapálený komunista, spolupracovník StB, který sice po roce 1968 dostal přes prsty, ale to jeho přesvědčení pořád zůstalo. To mi vůbec nevadí, vadí mi jen způsob, jak je v celém filmu vyobrazen. Vlastně jako hrdina, vesměs kladná postava a když si vzpomenu na jeho rozhovor z roku 1984 jak hájí bojkot olympiády v USA je mi z toho tak nějak smutno. Přesně podobně jako v Masarykovi, nebo Palachovi. Komplikované osoby, které jsou nám filmově servírovány převážně, jako hrdinové, ale při bližším a důkladnějším zkoumání jejich životopisů zjistíte, že to takhle (možná) ani nebylo. A nezachrání to ani přesvědčiví  herci a výborná výprava, protože ta nejdůležitější věc a to vykreslit úplný a pravdivý charakter tohoto báječného běžce David Ondříček prostě a jednoduše nedokázal. Aspoň podle mého velmi skromného a subjektivního názoru. (19.04.2022)