Domovník

Vynikající francouzská komedie, ovšem pouze s původním dabingem, ten nový sráží film o dvě třídy níže. Ve filmu mi chybí pouze Louis de Funés, s ním by film měl ještě větší šťávu, ale i tak Michel Galabru, Daniel Ceccaldi, Jean Garmet či Daniel Prevost jsou zárukou herecké kvality. Okrasu filmu dodávají Maureen Kerwin či France Dougnac. Skvělá je i Alice Sapritch známá jako dvorní dáma z Pošetilosti mocných, zde představuje lakomou hraběnku. Děj filmu není nijak dramatický, Christophe pomůže luxusní společnici Fabienne, která mu naoplátku pomůže sehnat místo domovníka v jednom luxusním domě. Výběr nájemníků je pestrý, bohatý továrník s dcerou a milenkou, která pracuje pro něj jako sekretářka, poslanec s manželkou, dvojice lesbiček, manželé s dvěma s nevychovanými syny, či zmíněná hraběnka s chůvou a synovcem. Postupně si Christophera všichni oblíbí, hlavně dámská část domu, Christophe tak dokonale využije možnosti, které se mu nabízejí a nakonec se stává bohatým a zeťěm bohatého továrníka. (06.12.2013)

Nějak mi není jasné, jak se tenhle film k nám dostal. Zřejmě někdo došel k závěru, že každý film "funèsovského" režiséra Jeana Giraulta musí být výborná zábava. Domovník není zábava. V první řadě s tragickým Bernardem Le Coquem, který snad měl bejt jakýmsi outsiderem, z nějž se stane úspěšný a nepostradatelný gigolo. Víc mě ale bavila přehlídka mých oblíbených francouzských dam jako třeba Maria Mauban nebo Alice Sapritch, která tu není tak ošklivá jako jinde:-) (01.02.2012)

Slusna komedia o vynaliezavom a zrucnom domovnikovi, ktory plni aj dalsie funkcie, a to napriklad recepcneho, nepochybne aj otca, obcana a cerstveho absolventa skoly. Prosto toho je dost. Jo a Michel Galabru /Cetnik ze Saint Tropez, cetnik v New Yorku, cetnik se zeni/ bol pre mna hlavnou hviezdou : 75 % (04.07.2017)

Celkem zdařilá Giraultova komedie, s opravdu povedeným výkonem Bernarda Le Caqa (Christophe) v hlavní roli mladého studenta, posléze příležitostného ale jinak chytrého a svůdného domovníka, kterému zdařile sekundovali jak Michel Galabru (majitel domu Foraz) tak i třeba v menší roli Jen Carmet který byl tentokrát klidnější a vážnější než ve svých jiných filmech. Poklidný život v domě končí až nastěhováním vše různých obyvatelů-nájemníků převážně společenské elity-pracháčů to pak začíná skutečné divadlo a různé zmatené situace..Ve filmu si zahrály v podobě osob například vážená hraběnka, nervózní babka jejíž výrok: "člověk s takovými chromozomy se nemá právo vůbec rozmnožovat", mě vážně v tu chvíli velice rozesmál, ale takových i lepších gagů tam byla ještě spousta. Dále tam byl i třeba poslanec nebo hlavně bláznivý psychedelický šlehnutý a Zappou ovlivněného skladatel v osobě Daniela Prévosta, všechny tyto osoby navíc doplňovali ve filmu opravdu krásné a půvabně mladé ženy v různých rolích. Film si zaslouží určitě vyšší hodnocení než jen průměr a to třeba i za dobrou hudební složku. (23.01.2007)

Když už si u francouzského filmu 70. let připadám, jako kdybych sledoval spíše nějakou bakalářskou příhodu či jinou polotrapnou mikrokomedii ČST z dob socialismu, zůstalo zřejmě někde něco špatně. Snad ve scénáři, který nabízel jen minimum vtipných situací (jako třeba ty s výtahem) a víceméně povrchně napsané postavičky z prostředí činžovního domu. Snad v hercích, mezi nimiž se volba obsazení hlavní role (Bernard Le Coq) skutečně nepovedla a ten nadprůměrný standard kolem v rolích vedlejších (Galabru, Carmet) zůstává spíše jen tím příjemným standardem. Snad v režisérovi Giraultovi, který se povětšinou specializoval na rozervné komedie a pokus o veselohru s vlažnější atmosférou a serióznějším tématem (domovník manipulující s obyvatelmi domku) mu jednoduše nevyšel. Každopádně mne to příliš nebavilo. 35% (26.05.2020)