Kingsajz

Když jsem snímek viděl poprvé na podzim roku 2010, byl jsem (možná až zbytečně ovlivněn kvalitami Sexmise) i přes vesměs kladné hodnocení docela kritický, ať už třeba k představiteli titulní role, či k soundtracku, jehož titulní píseň mi zněla jak "Diskžokej" od Ivety Bartošové. Reprízy s odstupem času (po šesti, resp. po deseti letech) však tyto výtky zahnaly. O to více se pak tedy lze kochat neomezenou invencí tvůrců (např. úroveň triků s tuzemskou stopou) a obdivem, jak opětovně tým kolem Machulského dokázal vměstnat na tu dobu velmi odvážný společensko-politický podtext. Stejně jako na úroveň humoru, která i přes některá prostředí vůbec není pokleslá - což má snímek podobné se Sexmisí, která také přesně ví, kde je tenká hranice mezi vkusem a nevkusem. Se znalostí režisérova díla, kterou jsem napoprvé neměl, vynikne i vtipný odkaz na Vabank (aneb "z nepřátel spojenci"), plus jsem s opakováním získal slabost pro tu část dějové linie, kdy se Olo a Ala postupně dají dohromady - aneb stejně jako v životě není nad krásné přátelství... V kategorii čtyřhvězdičkových byla Kingsajzu až škoda. 90% (07.11.2010)

Zábavnost filmu částečně odvanula uplynulá léta, ale jako metafora totalitního režimu je jasně čitelný dodnes. Jak něco takového tehdy mohlo projít? Každopádně scéna, kdy hlavní hrdina v trpasličí velikosti šplhá po těle krásné nahé hrdinky, se mi vryla do paměti už jako děcku a moc se mi líbí i dnes... :o) (14.11.2006)

Když pominu, že je to největší zobrazení totalitární společnosti, jakou Machulski natočil, musím říct, že je to taky velká sranda. Smršť nápadů a vtípků, které tvůrci zakomponovali do příběhu (vůbec jen nápad, že v naší společnosti žije mnoho původně trpaslíků, že jediný způsob, jak můžou zůstat velcí je pít určitou limonádu, a potom ta trpasličí země Šuflandie a všechny ty drobnůstky jako oblečení, menu v hospodě v podobě vařené mouchy, obranný nástroj čili sichrhajska=zavírací špendlík, bydliště a život v Šuflandii, konec filmu atd), si zaslouží uctivé ticho. No a nesmím, jako starej prasák, zapomenout na nádherný erotický scény (a tohle je erotika, ne to soft porno, kterým nás krmí jisté televize). Je to jiskřivý, vzrušující a neznám chlapa (samozřejmě asi kromě teplejch, protože ti by chtěli pravděpodobně jinýho partnera), kterej by tohle nechtěl zažít. a Katarzyna Figura má sakra figuru. (06.02.2006)

Hodně bláznivá komedie, ale ač se nezdá také hodně zábavná a po herecké stránce nabytá kvalitními herci v čele s Jerzy Stuhrem. Bláznivý příběh dokresluje příjemnou atmosféru a ve filmu je hodně vidět rukopis k Sexmisi, kterou jsem jako jediný film od těchto tvůrců viděl. Řada scén se natáčela i u nás a svět trpaslíků je tak velký a pěkně vytvořený, že si nedokážu představit jak velký prostor na natáčení musel vystačit. Rozhodně jedna z těch příjemných, bláznivých komedií u kterých se nemyslí ale za to dobře pobaví. --- A co otec? ještě je králíkem? - Bohůžel ano - Chudák měli bychom mu někde natrhat jetel...nebo pampelišky (16.11.2006)

Moje moucha! Už neni! Na divoko! No a? Je to hnus! Série ironických a ikonických hlášek, které si nejlépe člověk vychutnal v té době a je až s podivem, že to u nás prošlo cenzurou, ale je fakt, že ke konci osmdesátek to tady měli všichni už dost na salámu. Převeliká škoda, že se Šuflandie sune do zapomnění, stejně jako Sexmise, protože film měl spoustu památných scén a památných vět: "Dejte mi sichrhajzku, živého mě nedostanou." Díky mírnému zastarání nechám jenom čtyři grilované mouchy. (15.06.2014)