Pod sluncem

Olof se po smrti matky rozhodne, že nechce být sám a podá si inzerát s tím, že hledá hospodyni. Na inzerát odpovídá krásná Ellen, která pod slupkou hromotluckého a neohrabaného Olofa objevuje citlivého chlapíka, do kterého se zamiluje. Tohle všechno je ale čárou přes rozpočet jeho "kamaráda" Erika, který dobráckého Olofa využívá a vlastně mu strašně moc záleží na tom, aby se Ellen nikdy nedozvěděla, že Olof neumí číst a psát a jaké spolu uzavřeli obchody. Výkony ústředního trojlístku jsou skvělé - Olof je v podání Rolfa Lassgarda sice hromotluk, ale chvílemi máte potřebu ho chránit, strašně moc mu přejete, aby mu to s Ellen vyšlo, a zároveň máte vztek, že se tak hloupě nechá zneužívat Erikem. Klíčová byla pro mě scéna, kdy se Erikovi vlastně poprvé vzepře (Víš Eriku, neumím číst a psát, ale hlupák nejsem).Ellen v podání Heleny Bergstrom - krásná, éterická, jemná, vůbec nemusí mluvit, vlastně stačí, když je. Erik je prototyp parchanta, kterých bylo, je a bude bohužel na světě pořád dost. Vzhledem k tomu, že jsem chvílemi tuhle postavu opravdu nenáviděla, tak si myslím, že i Johan Widerberg odvedl skvělou práci. V hlavě mi utkvěla ještě drobná, ale podle mě podstatná role pracovnice inzertního oddělení místních novin v podání Gunilly Roor, která byla takovou dobrou Olofovou duší a vlastně "zavinila", že se s Ellen potkali. Každý její pohled, gesto byly výmluvné. Film jako celek je skvělý - nosný příběh, skvělá kamera, atmosféra švédského venkova 50. let, herecké výkony - všechno dohromady funguje. (03.08.2007)

.To, co bych chtěla napsat, už zde v komentářích hodně zaznívá, tak to zkusím trochu jinak. Všechny tři hlavní protagonisty v tomto filmu spojovala jedna věc - scházela jim pravá láska. Erikovi - egoista, který znal lásku, ale hlavně tu fyzickou, tvrdě se bránící té skutečné. Ellen - jak jsem postřehla, tak z jakési formy lásky utekla, aby hledala tu pravou, nenaplněnou jinde. Olaf - který ji znal pouze jako mateřskou, ale hledal jinou, manželskou, pravou a trvalou. Nádherný film. Těžko psát komentáře, když film ze mě ještě zcela nevyšuměl. Za hudbu uprostřed parketu bych dala hned pět hvězdiček - tak sladká, ale ona tam dokonale sedla. Není nic nového POD SLUNCEM, že život bez lásky je nenaplněný a prázdný . Možná to zní pateticky, ale není to snad pravda? (05.09.2014)

Film, který jsem už dříve viděla a ztratila, film, který se ke mně po letech znovu vrátil...Sluncem ozářená venkovská krajina, podmanivá hudba a jednoduchý příběh o lásce a možná i o tom, jak je důležité si na ni počkat. Olof na ni čekal až mučivě dlouho, ale o to silněji ji teď vnímá a je si ji absolutně jistý. Ani tajemná Ellen by se do Olofa nejspíš nezamilovala, kdyby za sebou neměla špatnou životní zkušenost a proto dokáže docenit, co ji nabízí. A ten vyčůraný hajzlík Erik není zralý ani na lásku a ani na přátelství. Nepatetický příběh o hledání štěstí a harmonie mě znovu očaroval. (12.09.2015)

Under solen ma prekvapil svojou úžasnou atmosférou a aj napriek pomalšiemu tempu, som pri filme ani nedýchal. Štylistické prostriedky tu nádherným spôsobom dotvárajú tento milostný príbeh. Nádherné zábery a hlavne skvelá muzika a to aj napriek tomu, že sa do Škandinávie moc nehodila. S napätím som čakal ako to dopadne s Olafom, prekrásnou Ellen a aj s jeho vychscaným kamarátom Erikom. Koniec ma príjemne pohladil na duši, nuž.... každý dostane to, čo si zaslúži. Niekedy to tak býva, že ten kto nevie dávať nedostane nič a ten kto rád z dobroty srdca rozdáva dostane potom od života viac ako čakal. Tak málo ľudí videlo tento snímok a pritom tak nádherná vec. (05.01.2016)

„Osamělý sedlák, 39 let, s autem, hledá mladou ženu jako hospodyni.“ - „Můžete ještě jednou a trochu pomaleji?“ I tenhle film je pomalý, ubíhá si svým tempem při poměrně velkorysé stopáži. Přitom mě nestačil nudit ani chvilku. Hlavnímu (výborně zahranému) hrdinovi, nesmělému, dobrotivému, ale dost jednoduchému sedlákovi, fandíte a doufáte, že se na něj konečně usměje štěstí. A díky žárlivému „kamarádovi“, frajerovi, který si jako jediný Švéd potřásl rukou s Presleym, se vše jen komplikuje (podobně jako knězi, co „mlčí jako hrob“). Nesmělé sbližování Olofa a Ellen mě bavilo, od ranní „romantiky“ se společným vylíváním moči z nočníků přes „kultivované“ stolování (vypouštění plynů při jídle potom, co jste viděli useknutí hlavy vašemu obědu, člověku příliš nepřidá) až po ty niternější, čistě romantické chvilky. Navíc, švédský slunovrat zaručuje téměř pořád světlo, a tenhle film je díky výtečné kameře doslova zalitý sluncem, které hřeje. Pravda, vývoj není zrovna dramatický či nepředvídatelný, ale na slušné 4* to stačí. (19.04.2020)