Conte d'été
A Tale of Summer
A Summer's Tale
VOD (1)
Obsahy(2)
Nesmělý absolvent matematiky Gaspard tráví tři týdny prázdnin v bretaňském Dinardu a jeho okolí. Jeho jediným koníčkem je hra na kytaru a skládání písniček. Gaspard se postupně seznamuje s energickou studentkou etnologie Margot, rozmarnou a přelétavou Lénou a bezstarostnou a věcnou Solene. Každá je jiná, každá Gasparda nějakým způsobem přitahuje a zároveň odrazuje. A tak Gaspard brouzdá vztahy na pokraji přátelství a lásky, stejně jako brouzdá mělkým bretaňským mořem.
Tento úsměvně laděný "minimalistický" příběh, ve kterém se stále jen mluví a klábosí, odhaluje autentickým způsobem, v banálních rozhovorech, citový život mladých protagonistů, jejich názory na lásku, na vztah mezi mužem a ženou a na přátelství. Je dalším z Příběhů čtyř ročních období věčného hledače v lidských duších francouzského režiséra a scenáristy Erica Rohmera. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (33)
Gaspard sa v tomto milom príbehu postupne stretáva a zoznamuje s trojicou mladých dievčat, ktoré ho priťahujú každá niečim iným... Margot (mne najsympatickejšia:) si s ním asi najlepšie rozumie, ale obaja majú akési obavy z hlbšieho vzťahu, Solene (podľa mňa najkrajšia:) je mu zase blízka svojimi hudobnými záujmami a asi aj tou krásou, ale vecný prístup k láske ho v tomto romániku dosť odrádza a posledná je Léna (mne najmenej sympatická:), ktorú jedinú poznal aj pred tým, ako prišiel do Bretónska, je mu už známa svojími náladami, ktoré sú niekedy fajn a vtedy je presvedčený, že ona je tá pravá, ale potom sa to úplne zmení a on nevie, či je to tak... Režisérovi sa výnimočne podarilo v tomto filme načrtnúť úvahy a konanie mladých ľudí hľadajúcich lásku. ()
Civilní snímek, který odráží skutečný život jako málokterý film. Tolik se toho nestane (a přitom je jen krůček k tomu, aby se stalo), a to, co se stane, se klidně mohlo stát jinak, často záleží na maličkostech, prkotinách, banalitách. Běžnost, mimoběžnost, všednost, obyčejnost, náhoda. A přitom, světe div se, zábavná podívaná. Leckdo se pozná, a bylo by divné, kdyby ne. ()
Lepší a zajímavější naž Jarní příběh, přesto tomu pořád něco chybí...Oceňuji, že v Letním příběhu vystupují generačně mladší postavy a vše se odehrává v době prázdnin za vysokých teplot, v období vodních radovánek. Dialogy mezi jednotlivými postavami jsou přirozenější a mně bližší. Jenže všechno sráží ten podivný konec, opět se situace nijak skvěle nevyřešila, přinejmenším nepochopitelný závěr. ()
Příběh, který bude povědomý každému, kdo to aspoň jednou v životě zkoušel rozehrát na více stran. Pozitivní podívaná, která dává přesný návod, jak si co nejlépe užít léto a hlavním hrdinou chlapík, který si neumí vybrat mezi upřímnou sympaťačkou, rozmazlenou fiflenou a hysterickou polopřítelkyní. Jenže podobné nelogičnosti děláme občas všichni. Navíc tvůrcům děkuji za nečekaně realistický a přitom příjemný závěr, tohle prostě musel scénárista zažít. ()
Z Rohmerových Le quattro stagioni mám i po zhlédnutí Letního příběhu, posledního, který mi „chyběl“, nejraději ten podzimní s nejzajímavěji rozehranými životními příběhy těch nejrozmanitějších hrdinů různých generací. Jako se v jeseni sklízí, tak právě onen film, do něhož režisér obsadil i některé herce ze svých předešlých filmů (Marie Rivière účinkovala mj. v Zimním příběhu a Béatrice Romand – již jako osmnáctiletá – v Klářině koleni), do své loktušky shrnuje vše, co jinde zaznělo nebo zaznít mohlo, a uchovává to čerstvé v chladu zimních spánků. – Zato to letní vyprávění, soustředěné jen na mládež, neváhá umanutě tesat jen jednu jedinou všednovšední tvář, portrét nezralého „mouly“ obývajícího svět bez atmosféry a bez hodnot a neochotného ustoupit ani o píď ze svých dětinských návyků. Hrdina přitahuje dívky, ale opouští je pro hudbu právě tak, jako od hudby, která mu uniká, odhlíží k těm filles des corsaires, které ho svádí. Je to kolotoč. Aby se jednomu vyhnul, utíká k druhému, aniž by ovšem přestával magnetizovat všechny ty, které mají co říci podstatně více než on, což je patrné již z toho, jak odvážně jej oslovují a jak živě rozvíjejí a přitom zásadově hraničí jejich vztah. Byť mě Gaspard nijak neuchvátil a síla jeho bezděčné přitažlivosti mi přišla poněkud přehnaná, musím uznat, že režisérova studie nezakotveného jinošství je tak přesvědčivá, že se mi až vybavily některé okamžiky mých vlastních let učednických. ()
Reklama