Letní příběh

Dnes jsem měla den, kdy mně Letní příběh vysloveně sednul a já si ho užívala, jak to jen šlo. Na to, že je září, tak je venku naprosto šílený počasí a tak jsem byla nadšená už jenom z pohledu na moře, na lidičky různě se povalujících na pláži, nebo koupajících se v moři a to teplo na mě téměř sálalo přes tu obrazovku. Moc příjemný film, který působil opravdu tak přesvědčivě a přirozeně, jako bych tam s Gaspardem i s jeho problémy, co vlastně se sebou a se svými vztahy má udělat, byla taky přítomná. Nakonec to vyřešil osmistopák a já se do toho nemusela vložit osobně, protože tu chuť jsem občas měla v tom dobrém slova smyslu. A i když to má poměrně delší stopáž, mně to uteklo tak rychle, že jsem to ani moc nepostřehla. Díky za takové fajn odpočinkové filmy. (26.09.2014)

Z Rohmerových Le quattro stagioni mám i po zhlédnutí Letního příběhu, posledního, který mi „chyběl“, nejraději ten podzimní s nejzajímavěji rozehranými životními příběhy těch nejrozmanitějších hrdinů různých generací. Jako se v jeseni sklízí, tak právě onen film, do něhož režisér obsadil i některé herce ze svých předešlých filmů (Marie Rivière účinkovala mj. v Zimním příběhu a Béatrice Romand – již jako osmnáctiletá – v Klářině koleni), do své loktušky shrnuje vše, co jinde zaznělo nebo zaznít mohlo, a uchovává to čerstvé v chladu zimních spánků. – Zato to letní vyprávění, soustředěné jen na mládež, neváhá umanutě tesat jen jednu jedinou všednovšední tvář, portrét nezralého „mouly“ obývajícího svět bez atmosféry a bez hodnot a neochotného ustoupit ani o píď ze svých dětinských návyků. Hrdina přitahuje dívky, ale opouští je pro hudbu právě tak, jako od hudby, která mu uniká, odhlíží k těm filles des corsaires, které ho svádí. Je to kolotoč. Aby se jednomu vyhnul, utíká k druhému, aniž by ovšem přestával magnetizovat všechny ty, které mají co říci podstatně více než on, což je patrné již z toho, jak odvážně jej oslovují a jak živě rozvíjejí a přitom zásadově hraničí jejich vztah. Byť mě Gaspard nijak neuchvátil a síla jeho bezděčné přitažlivosti mi přišla poněkud přehnaná, musím uznat, že režisérova studie nezakotveného jinošství je tak přesvědčivá, že se mi až vybavily některé okamžiky mých vlastních let učednických. (28.01.2024)

Opět spousta dialogů, ale oproti Jarnímu příběhu mnohem sympatičtější herci a příjemnější prostředí. Z úst mladých hrdinů občas vycházejí věty, jež by vyslovili spíš starší a životem zkušenější lidé, ale to je jen malá vada na kráse tohto velmi dobrého Rohmerova filmu, a navíc to není nijak rušivé, takže na to člověk hned zapomene. (23.03.2007)

Jedna pěkná a chytlavá písnička, sem tam se mi i zvýšil tep (teď ! no tak už ... dej jí konečně tu pusu !) ale celkově rozpaky. Chvílema nudná konverzačka, ale hlavně jsem nepochopil umělcův záměr. Možná moje chyba, může bejt. Body dávám za to, že mě to přece jen chytilo - jednu z těch tří holek bych s gustem políbil, druhou si rád vzal za manželku a třetí s ještě větším gustem kopnul do ... Jo, život není peříčko, ale péro :-) A stejně jsem toho kluka nechápal, nějak v sobě neměl jasno... koho mi to jen připomíná ? :-) (16.01.2013)

Nielen prijemne straveny cas spomienok na mladost, ale i pekny obraz toho, ako to vyzera, ked clovek hlada lasku skor nez vie, co by vlastne chcel najst. Aj ked je podobnych filmov natocenych hromada, maloktoremu sa podari viac psychologicky nez naturalne vykreslit, ako dojemne strateny moze byt mlady clovek, ktoremu sa otvara svet, ma viac moznosti, ako kedy v zivote bude mat - a napriek tomu si to nielen ze - v tom dobrom slova zmysle - neuzije, ale pripada si v tych situaciach bezstarostneho nachadzania plny starosti. Zdarne vybrani herci, dej temer ziaden, ale prostredie a dialogy velmi autenticke - kto tam bol a este si na to aj pamata, azda doceni, ze mu ten denglavy zakomplikovany pubertiak, obklopeny uplne rozlicnymi devami v rozpuku, pripomenie seba sameho ;-). (09.11.2013)