Kvílení

Film mi štýlom pripomenul tvorbu uznávaného Bong Joon-Hona, tvorcu filmov ako Memories of murder alebo The Host, keďže je to taký netradičný žánrový mix kombinujúci zaujímavé typy a neustále meniaci celkovú náladu, takže ma to trochu prekvapilo, keďže tento režisér sa predsa preslávil drsnými surovými thrillermi, toto je niečo úplne iné, ale s týmto samozrejme nemám absolútne žiadny problém, keďže aj tak to zvládol viac, než dobre. Mrzí ma len jedno, ale to je len čisto subjektívna záležitosť, že nemám žiadny vzťah k tématike posadnutých, rituálov, šamanov a podobne. Toto je pre mňa jednoznačne tá najmenej atraktívna oblasť celého hororového žánru a filmy s ňou takmer vždy rovno vynechávam, no to som teraz samozrejme nemohol, keďže ma zaujímalo to juhokórejské originálne pojatie. Tá dĺžka podľa mňa nie je žiadny problém, filmu síce chýba lepšia gradácia a údernosť, to sa možno dostaví až v úplnom závere, dokonca ani tých výnimočných scén tu moc nie je, alebo lepšie povedané, ja som si nenašiel ani jednu, ktorá by ma skutočne dostala, ale aj tak sa na to pozerá viac, než dobre. Dejovo je to zaujímavé a pritom aj celkom nepredvídateľné, zlo vôbec nie je pojaté čiernobielo a tak som si až do konca nebol istý, ktoré z tých javov a postáv sú skutočne záporné. Ako väčšinou v týchto juhokórejských originálnych žánrových kombináciách mi sadlo aj to striedanie atmosféry, keďže sa tu väčšinu času striedajú temné sekvencie, kedy skutočne cítiť, že sa deje niečo nepríjemné s úplne bizardnými, ktoré to skvelo odľahčia a musel som sa nad tou absurditou zasmiať. A práve tieto ma bavili najviac, keď sa na prvý pohľad odohrávalo niečo nepríjemné, ale to podivné pojatie to zmenilo na komédiu. A tak až do konca je na čo pozerať. Ale chcelo by to lepších hercov, prípadne postavy, v polovici filmu sa síce objaví charizmatický Hwang Jung-Min, ale aj ten je len šaman a tie jeho rituály boli také podivné, aj keď musím uznať, že mi tie tance prišli celkom vtipné, Jun Kunimura má zase úplne nejednoznačnú úlohu, takže som bol zvedavý, čo sa z neho vyvinie a poteší aj nadmieru sympatická Chun Woo-Hee, ale tí hlavní hrdinovia boli úplne nevýrazní. No už som si zvykol, že radoví policajti sú v juhokórejskej tvorbe za idiotov, aj keď na ich konaní som sa občas musel zasmiať. Takže celkovo si moc nemôžem sťažovať, na to, že sa The Wailing venuje téme, ktorú moc nemusím ma dokázal upútať po celú dva a pol hodinovú dĺžku, scenár je zaujímavý a réžia kvalitná, len ako som spomínal, chcelo by to lepších hlavných hrdinov a pár nezabudnuteľných scén, ktoré mi tu chýbali, ale aj tak sa mi to páčilo. 73% (14.10.2016)

Od Kvílení jsem mnoho nečekal, šel na něj v rámci zombie night FilmAsie, protože běžel před Pusanem, a byl jsem příjemně překvapen. Nebo spíš nepříjemně, ale pro horor pozitivně. Jak píše každý druhý, je to slepenec žánrů, začíná podobně jako Vzpomínky na vraždu - neschopnými policajty a jejich nestandardními metodami. Nicméně postupně atmosféra houstne, odhaluje se zlo a ve velmi intenzivním rituálu se vymýtá. Díky gradaci mi ani přes 2,5hod stopáž nepřišlo, že by film byl moc dlouhý. Intenzivní zážitek. Jen mi trochu vadí ta nejednoznačnost. P.S. je vtipné, že když jsem koukal na youtube na nějaké vysvětlení - je jich tam spousta, a každé říká něco jiného, podepřené jinými domněnkami. (13.12.2016)

Korejci mají zřejmě nutkání kompenzovat si jejich malá a nepraktická přirození tvorbou převelice dlouhých a rovněž nepraktických filmů. Osobně jsem například ještě neviděl africký film, který by byl dlouhý. Opět je jejich snímek dlouhý naprosto zbytečně. Nevěřím, že se na světě najde divák, který by si jej užil v plné šíři. S přibývající stopáží přibývá i pasáží, které jsou jednoduše o ničem a divák se nudí, ba dokonce rovnou trpí. Celkový děj není úplná katastrofa, když ovšem opomenu fakt, že jsou všichni Korejci opět stejní a ani prase by se v nich nevyznalo. Všem jim postupně drbe, neboť je jednoho po druhém navštěvuje démon. S démonem se napadnuvší vypořádávají různě. Ať už to jsou křesťanské modlitby, barevné rituály, kdy je během rituálu obětována polovina Jihokorejských zvířátek, ba dokonce klasická medicína. Jako celek mě to moc nebralo a příliš nerozumím zdejšímu relativně pěknému hodnocení. Ale proti gustu žádný dišputát. Pěknější hvězda. Doporučuji pokusit se během sledování dávat co největší pozor, i když vám v tom tvůrci filmu budou všemi silami bránit. (08.10.2016)

Jedná se o celkem povedený horůrek, který je kombinací duchařiny, voodoo černé magie a zombie pandemie. Nejprve jsem měl pochybnosti neboť je film poměrně dlouhý a já si tak několikrát říkával:,,kdyby byl film kratší, bylo by to na čtyři hvězdy." Nicméně konec byl velice vydařený a překvapil dokonce i diváka, který už v hororech viděl snad všechno. 75% PS: to jsou všichni jihokorejští policajti takoví přizdisráči? První polovinu filmu si nechávali všechno líbit a přišlo mi, že snad ani u sebe nenosí žádné zbraně. (27.05.2021)

V mestečku Gokseong prichádza k niekolkým záhadným úmrtiam. Všetky stopy smerujú k záhadnému mužovi v lese. Miestny policajt sa rozhodne zvláštny prípad riešiť s pomocou vlastných zdrojov, pretože v ohrození sa ocitla aj jeho dcéra. - Ja mám z týchto viac ako 2 hodiny dlhých hororov vždy pocit, že si tvorcovia myslia, že sú niečo viac a dokážu diváka udržať v nadšení tak dlho. To sa im však takmer nikdy nepodarí. The Wailing je mixom mnohých hororových subžánrov, ktorý však funguje len v niektorých častiach. Páčili sa mi hlavne scény s rituálmi, ktoré som v hororoch už dlhšie nezaznamenal. Masky posadnutých sú tiež prijatelné a záverečný zvrat to u mňa vytiahol na velmi slabučké štyri hviezdičky. + herec z Parasyte Part 1 a Parasyte Part 2 + herec z Monster + herec z Train to Busan (19.09.2016)