Kvílení

Exorcismus, obětování zvířat, duchové, vraždy, vypálené domy, mrtví ve studně, čarodějnice, zombie.... nacpat všechny tyhle prvky do jednoho filmu může znít absurdně a katastroficky, ale světe div se - Korea to zvládla celkem dobře a umírněně. Po zhlédnutí filmu mi přijde, jako bych viděl tolik scén jak z 10dílného seriálu a 160 minut je sakra hodně na zvládnutí, ale kdo vydrží, bude nakonec spokojen. V podstatě je to souboj dobrých a zlých duchů, ve kterém se režisér nenechal všemi svými prvky unést a vložil do filmu od každého část aniž by zacházel do extrémů či detailů a výsledně se mi tahle kombinace hodně líbí. Průběh filmu je takový dlouhý a obsahově hutný, místy se přiznám, že jsem se ztrácel, ale finále ve mě vzbudilo teda sakra dobrý pocit a takhle dekadentně pesimistický konec je to, co od pobodných filmů očekávám, ale nikdy nedostanu. Film táhle nahoru zejména pár intenzivnách scén (vymítací rituál malé holčičky...), závěrečný zvrat a celková nejistota diváka v tom, "kdo je hodný a kdo zlý", naopak dolů už zmíněná délka filmu, takže ačkoliv bych film hodnotil objektivně za 3, konec mě rozsekal a přidám i čtvrtou. The Wailing je jednoznačně film, který si budu pamatovat ještě dlouho a hlavně o to by mělo jít. (08.12.2020)

Začátek Gokseong je absolutně bezkonkurenční směsí hořkosladkého hororového humoru, který jsem sice nečekala, ale ani mě neotravoval. Už jen komičnost samotné hlavní postavy mi přišla velice vhod, přes to, že jsem do tohoto snímku šla jako do pure mysteriózního hororu. Asi po třičtvrtě hodině to začíná přerůstat do velmi znepokojivého počinu a divák vůbec neví, co by měl čekat. Stopáž je postupem času možná trochu na škodu, protože poslední půlhodina je už jen čekání na nevyhnutelné. Kdybych chtěla ten příběh někomu převyprávět, určitě bych potřebovala alespoň jednu další projekci, protože v tomto filmu je opravdu velké množství informací, které jsou dost nedobře podány a vysvětleny. Ta desetiminutovka před koncem to trochu vyzdvihuje, ale spíš v tom mám zmatek. (01.07.2017)

"Bederní rouška, šikmo střihnutá, skrývá co z nás mnohým nechutná"   Ale doprdelepráce, něco v tom vážně bylo, to jsem cítil! A určitě si to dám někdy znovu, ze zvědavosti a už jen na pohodu. Ne jako ucajdaný, dvouapůlhodinový a málostrašný horor, už jen jako tiše plynoucí řeku exotické nostalgie. Ponořím se až dno, do bahna, do těch cizích ztracených duší. Protože Korea není jen M*A*S*H, se spoustou rozverně lumpačivých a vesele krvácejících opic z pouťové střelnice, pochopil jsem a děkuju! I tady, na jihu, žijou úplně obyčejní domorodci, normální lidi jako my ... z masa a kostí. Včetně chlupů v nose, pupínků na duši a hnusných vyrážek tamtéž. Takže někdy, až bude čas, některý ucouraný a pošmourně propršený podzimní večer si to užiju naplno (ovšem bez rušivé a nenechavé pravé pracky, šmátrající po vypěněné potvůrce - pardon za nefilmovou nehororovou odbočku :-)). Prostě si to jen užiju. Uvařím si mňamku, nějakou specialitku, třeba šikmookou rybu s drsně udušenou, opuchýřovanou zeleninkou a nechám film plynout a sebe zírat... a budu jen uzobávat z talíře. A nechám se překvapit, kdo ví, možná na to příjdu, co v tom bylo. Už teď se těším a krásně se bojím. A o tom to je. (03.11.2019)

Zjednodušeně a povrchně by se možná dalo zaškatulkovat korejskou kulturu jako "něco mezi" kulturou čínskou a japonskou. Ale aspoň podle korejských filmů soudím, že korejská kultura není jen "něco mezi", ale naprosto svébytný fenomén. Syrovost, těžkomyslnost, tělesnost, brutalita, nebo existenciální hloubka korejských filmů mi vůbec nepřipomíná grotesknost a naivitu filmů čínských, nebo popkulturní bizarnost těch japonských. Nejsem tedy na korejský film žádný expert a mluvím teď hlavně o horrorech a dramatech (což mnohdy, třeba i v tomhle případě, splývá). Ale z těch, které jsem zatím viděl, jich jen málo nebylo aspoň na čtyři hvězdy. A Gokseong není výjimkou. Přerod oplácaného buchtovitého bábovky, trapné a komické figurky, v dramatickou postavu velkého formátu, je možná psychologicky nevěrohodný, ale divácky hodně působivý. Málo věrohodná (a od začátku předvídatelná) je i zápletka s nevědomým bojem šamana proti druhému šamanovi, když jen stačilo, aby ten japonský něco žbleptl a nebyl takový tajnůstkář... Ale to nejsou vážné výtky, jen taková malá rýpnutí. A vím, že na to jdu příliš přísně logicky a psychologicky, vždyť je to "jen" horror... Tedy pardon, je to prvotřídní "áčkový" horror. Prvotřídně natočený horror s přesahem do žánru antické nebo shakespearovské tragédie (ehh, to teď ze mne takhle bombasticky mluví moje momentální nadšení a zároveň i má nekritická náklonnost k východní Asii). A prozradím ještě, že závěrečné rozuzlení mi parádně vytřelo zrak, a to mám zatraceně rád. P. S.: A mimochodem - všichni ti západní rychlokvašní režiséři a rychlokvašní rádoby kameramani se svými rozklepanými ručními kamerami, by se měli jít učit točit filmy do Jižní Koreje! (04.10.2016)

Nebýt té komické úvodní půlhodiny s nekompetentím ňoumou v policejní uniformě, šel bych s hodnocením o něco výše, protože ve druhé půli se to přetaví do čistokrevného psychoteroru, jenž je korunován závěrečným prostřihem na dvojici dialogů vedených na různých místech, během kterého by se vě mně krve nedořezal. Žánrová směsice korejského střihu se slušně budovanou atmosférou a famózním finišem. Dejte si to, nejlépe na večer. (25.01.2017)