Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Lars von TrierHrají:
Bodil Jørgensen, Jens Albinus, Anne Louise Hassing, Troels Lyby, Nikolaj Lie Kaas, Henrik Prip, Trine Michelsen, Anne-Grethe Bjarup Riis, Paprika Steen (více)Obsahy(1)
V rodinném domě na předměstí Kodaně žije skupinka intelektuálů, které spojuje zvláštní zábava – hrají si na idioty a záměrně tak provokují své okolí. Na procházce, v restauraci, v bazénu, na exkurzi v továrně… Dílo s podtitulem „Idiotský film o idiotech a pro idioty“ už ode dne své premiéry v soutěži festivalu Cannes rozděluje publikum a dráždí svou explicitností i zobrazením lidí s postižením. Druhý film z “trilogie zlatého srdce”, první Trierův snímek kompletně natočený na digitální kameru. Režisér zde v praxi zpracoval vlivný manifest z roku 1995, který sepsal spolu s kolegou Thomasem Vinterbergem a v němž žádal „očistu“ filmu od produkčních úprav, návrat k jednoduchosti a soustředění na příběh a postavy. (Aerofilms)
(více)Recenze (209)
Já dánského idiota Triera snad začnu mít rád. Opět pro mě připravil nádherný snímek, který v sobě skrývá mnohem hlubší myšlenku, než by se běžnému diváku mohlo úvodních 80 minut zdát. Nejdřív tedy sledujete pouze šílené eskapády, které nesednou svým humorem každému, já se naštěstí bavil královsky a jediné co bych jim vytkl je to, že se kolem motalo vždy 10 idiotů a přechody z jedné šílenosti do druhé se odehrávajíc skoky po hlavě. Takže jsem jen vždy koukal a přemýšlel, co se mi to před očima vlastně kurva děje, kdo jsou idioti a kdo jsou jen nebohé oběti. Velmi pozvolna snímek zároveň odhaluje to, co v Trierových filmech nemůže chybět - myšlenka a poselství. Postupně tedy vyplouvá na povrch, proč si lidé hrají na idioty. Někteří přišli otéct před životem, jiní experimentovat, všichni ovšem přišli hledat absolutní duševní svobodu. A co si budeme nalhávat, v každém z nás dříme hlídač. V každém z nás je samozřejmě jinak přísný hlídač, ale nevyhneme se tomu. Celý život byly člověku do hlavy vtloukány společenské normy, ať už v útlém věku rodičy nebo později společností, a tak se všichni chováme a jednáme v rozporu se svou vlastní přirozeností a říkáme si civilizovaná společnost. Trier je provokatérem lidským myslí a je v tom zatraceně dobrý. Například scénce se sexuálními orgiemi se ozval můj hlídač a já jsem si musel z mého televizoru, který je vidět takřka až z vesmíru, přepnout film na monitor počítače, aby náhodou kvůli náhodnému kolemjdoucímu neutrpěla moje pověst asexuála, puritána a slušného člověka. Nebál bych se prohlásit, že čím více jste během života svého hlídače přikrmovali, tím méně se vám bude tento snímek líbit, protože pro něj zkrátka nedokážete naleznou pochopení. ()
Ze všech von Trierových filmů mi zrovna tenhle přišel nejdelší. Navíc snad všechny ostatní Dogma filmy, co jsem viděl, mi připadaly povedenější. Opravdu silné scény se vyskytují poněkud řídce. Jediné, co je stejně kvalitní jako v ostatních režisérových dílech, jsou herecké výkony. Popravdě řečeno, čekal jsem víc. ()
Raz sa Lars Von Trier a Thomas Vinterberg zahrali na poriadnych Idiotov a vymysleli hnutie Dogma. Napísali jeho desať prapodivných pravidiel, aby pôsobili ešte ako väčší idioti a presne podľa nich natočili film Idioti. Vzhľadom k tomu, že boli zároveň aj dobrí režiséri a scenáristi, natočili kvalitné filmy. Ak vás nebude baviť dej Idiotov, môžete sa pri ňom zabávať práve identifikovaním oných pravidiel. Mne sa film páčil práve kvôli tomu, že Trier vie točiť a mal k dispozícii kvalitný scenár. Nejaké pravidlá na to nemajú príliš veľký vplyv a že ide zároveň aj o spoločenskú provokáciu ma nijako neuráža, práve naopak. ()
Tolik vrstev falše, až je to zajímavě znepokojivé: Herci předstírající normální lidi předstírající postižené. Syrová forma hraného filmu předstírající dokument. Jiní herci předstírající(?) napálené. Manipulativní hovádko si hraje na filosofa. Manipulovaní nešťastníci si hrají na rovnocenné partnery. Dětinská recese je vydávána za hlubokomyslnou obžalobu společnosti. Typologie situací, charakterů a vztahů ze všeho nejvíc připomíná pionýrský tábor s ponižujícími „sociálními hrami“ nebo prostředí sekty; různě nalomené dušičky tu můžou na chvíli najít únik i jakousi formu terapie, iluzi smyslu, náhradní empatii, ale v kontaktu s realitou – reálnými postiženými, skutečným „měšťáckým“ světem – se iluze bortí, sebevědomý vůdce se proměňuje ve vzteklého nedůležitého fracka, z „je nám tu tak dobře“ zbývá jenom prázdnota a zjitřené emoce. Nekouká se na to příjemně, ale vytahuje to na světlo málokdy zobrazované spodní proudy lidství a mezilidství; Idioti mě proto oslovili víc a připadají mi smysluplnější než Prolomit vlny i Tanec v temnotách, i když je z nedostatku jemnější škály hodnotím stejným počtem hvězdiček. ()
Partia slušne zabezpečených dánskych yupíkov opustí na pár týždňov zabehané stereotypy svojich zamestaní, rodín a vzťahov. Nasťahujú sa do vily patriacej strýkovi jedného znich, kde cez deň prebývajú squatovým spôsobom (spánok pod dekou, či spacákom na holej zemi, beznábytkové zariadenie). Cieľom ich zgrupovania je hra na toálnych idiotov- predstierajú debilov, downov, imbecilov, pričom jednému z nich (vždy inému) pripadne úloha sprievodcu. Humorné polohy, sa striedajú s vážnejšími. Anarchistická zábavka dobre zabezpečených intelektuálov, odôvodňujúca sama seba hľadaním "idiota v sebe" odvaha plkajúcich rozumbradov končí na prahu ich rodiny, či práce. Jediný, kto je schopný správanie postihnutého preniesť domov, je niekto, kto sa do komunity nedostal na základe presvedčenia o potrebe prejavenia debilizmu v nás ale v dôsledku silnej psychickej traumy. Veľmi presvedčivé a silné dielo prestriedavané komentármi jednotlivých aktérov z časového odstupu. Film nenudí a zároveň vyvoláva rôzne otázky pri rozvíjaní tých základných - je normálnosť idiociou?, nie je prejavenie idiocie vyjavením slobody v jej nescenzurovanej a od konvencií nezviazanej podobe?,a hlavne: ako ďaleko sme schopní zájsť pri uplatňovaní vlastného názoru? ()
Galerie (9)
Photo © Jan Schut
Zajímavosti (5)
- Příběh filmu byl sepsán za čtyři dny. (D3VIL)
- Druhý film von Trierovy "Zlaté trilogie", v níž hrdinové zůstávají navzdory svým činům naivní. Dalšími jsou Prolomit vlny a Tanec v temnotách. (D3VIL)
- Lars von Trier trval na tom, aby herci v milostných scénach skutočne súložili. (morgos)
Reklama