Prolomit vlny

Slušná dráma o láske, viere a sebaobetovaní z čias, keď Trier ešte točil normálne filmy. Dejovo a emočne to vtiahne hneď od začiatku, žiadna nuda, tak ako som u Triera zvyknutý. Myšlienkovo sa mi to však nezdalo tak hlboké akoby som očakával, skôr išlo iba o také neurčité pootvorenie dverí danej pointy a ja by som bol radšej keby bolo otvorené úplne. Nie som si istý, či bol dobrý nápad k tomuto využiť slaboduchú, psychicky labilnú ženu. Možno hĺbka problému a celá myšlienka by dostali úplne iný rozmer, keby išlo o zdravú ženu, najviac ak tak "nezdravo" zaľúbenú. Určite by bolo lepšie, keby jednala z vlastnej vôle a z vlastného úsudku, vtedy by načrtnuté dejové kapitoly vo filme dostali úplne iný význam. Veď aj vo filme bolo povedané, že je ľahko ovplyvniteľná. Na druhú stranu však, mentálna zaostalosť ženy mala aj výhodu. Išlo tu o krásne vyobrazenie, kam až môže dospieť bigotná, fanatická spoločnosť. Nie je dôvod tomu neveriť, fanatici sú schopní aj ďaleko horších vecí ako len vyobcovanie slaboduchej zo svojich radov. Scénka s pastorom, ktorý stojí nad odpadnutou hlavnou hrdinkou a vôbec sa k nej ani nezohne, nepomôže, len sa otočí a odíde preč hovorí za všetko. Kresťanský fanatizmus dokáže tak zaslepiť oči, že pomoc blížnemu svojmu u takýchto ľudí sa stáva veľkou neznámou (to je ten najmenší problém). Koniec sa mi už zdal trocha spackaný, vôbec mi nesadol, ale zase nebola to žiadna katastrofa. Vyzdvihujem (až do nebies :D) výkon Emily Watson, vôbec sa mi nechce veriť, že toto bol jej prvý film. Postavu mentálne zaostalejšej ženy zvládla absolútne bravúrne, klobúk dole. 70/100 (16.04.2014)

Neviem, či filmom Larsa von Tiera nerozumiem a preto sa mi nepáčia alebo preto, že jeho svet nie je mojim svetom. Výsledok je rovnaký - Lars von Tier nie je režisérom, ktorého obdivujem, uznávam a ktorého filmy majú pre mňa nespochybniteľnú hodnotu. Nemám z toho najmenšie mindráky, nanajvýš z toho, že mám potrebu pozrieť si viacero filmov slávnych režisérov, aj keď by bolo lepšie opustiť ich dielo po jednom-dvoch filmoch. Takže film považujem za remeselne dobre sfilmovaný neuveriteľný príbeh, u ktorého mám pocit, že ním chcel režisér diváka viac šokovať ako mu priniesť dlhotrvajúci zážitok. Preto tie dve hviezdičky, lebo pre režisérske exhibície nemám pochopenie. (16.04.2018)

Provokatér a "drsňák" Trier a jeden z jeho nejvíce "normálních" filmů. Nebo alespoň mně příběh ženy, která prožívá sexuální "dobrodružství" s různými muži, aby o nich mohla vyprávět ochrnutému manželovi, přišel v Trierově filmografii, jako docela normální. Bohužel i přes výborné herecké výkony (převážně Emily Watson exceluje) a skvělou režii, jsem se (a to převážně kvůli zbytečné délce) docela nudil a depresivní atmosféra, mě také příliš neoslovila. Na druhou stranu to byl určitě účel. (07.12.2011)

Neskutečný zážitek. Spočátku jsem měl pocit, že von Trier tu schématem romantického dramatu vykrádá starší belgický film Odvedený... pokud jde o vážné zranění hlavní mužské postavy jako zvrat, který na jedné straně konečně umožní milující dvojici být spolu a umožní jim i naplno pocítit lásku jako něco, co prolomí všechny překážky, na druhé straně ještě tragičtějším způsobem začíná život obou protagonistů ovlivňovat. Ale von Trier se posunul ještě mnohem dál, zaměřil se i na nešťastnou ženskou hrdinku, která oproti svému zdravotně postiženému muži po těžké nehodě stále více trpí sice „jenom“ psychickou poruchou a schizofrénními stavy, ty se však postupně ukazují jako neméně závažný problém s daleko fatalnějšími následky. Těžká deprese se v tomto filmu střídá s úpřimnou velkou láskou a velká láska bez hranic se ve vzájemné konfrontaci fyzického a psychického postižení  záhy proměňuje až v nezvládnutelně šílený gejzír lidské psychiky. Vyvstává otázka, zda může existovat jediná lidská hodnota, která by dokázala zvítězit nad vším ostatním i bez přítomnosti jakýchkoliv dalších hodnot... Film nabízí v tomto směru i nejednu silnou scénu k hlubšímu zamýšlení, i s kritikou, třeba ten farář v morálním dilematu před kostelem nad zraněnou Bess na cestě v momentu, kdy dotyčná nutně potřebuje pomocnou ruku, jenomže farář ví, nakolik morálně zhřešila... Nečekal jsem to, ale ten intimní příběh jdoucí až na dřeň mě svou atmosférou tolik vtáhl, že jsem od něj prakticky nedokázal vypnout, zůstal jsem zasažen a stále doufal v alespoň částečně šťastné vyvrcholení... které svým způsobem přišlo, ale opačně, než jsem očekával a popravdě i s odstupem v druhý den se mi stěží hledají ta správná slova. Emily Watson předvedla obdivuhodný, strhující výkon, který úplně vtáhne do její složité postavy a vůbec se mi nechce věřit, že šlo pro tuto herečku o úplně první filmovou roli. A zřejmě se mi také podařilo cosi prolomit a chytit tu správnou vlnu, ale jakkoliv jsem Larse von Triera jako režiséra dříve vůbec nemusel a párkrát ho i zavrhl, teď se mi po Tanci v temnotách u snímku z jeho tvorby už podruhé dostalo silného emocionálního prožitku. Dost možná poprvé budu na von Trierově filmu chválit jeho typickou nekonvenční kameru, ale tady mi ty amatérsky snímané ručné záběry připadaly nadmíru působivé a posíily již tak intezivní atmosféru k silně realistickému stylu. Velmi se mi líbilo i rozdělení příběhu na řadu tematických kapitol, z nichž každá začínala dlouhým poetickým záběrem a nějakou pěknou písničku, což ten těžký film vždycky na chvíli zjemnilo. [90%] (06.05.2022)

Môjmu vzťahu s Larsom neprospelo, že sa začal Antikristom. Melancholia to o niečo vylepšila a konečne sa mi po dlhom čakaní podarilo ísť do kina na Breaking the Waves. Vtipná príhoda: vďaka tomuto plagátu som bola až do zhliadnutia filmu presvedčená, že sa príbeh odohráva v nejakom 17.-18. storočí. Silly me. Vtedy predsa ešte neboli Roxy Music. A teda film moje očakávania nesplnil (ale pomaly som na dobrej ceste očakávania nemať, dosť to pomáha) ale ďalší Antikrist sa nekonal a za to som vďačná. Takže už o niečo smelšie budem pristupovať k Larsovej staršej tvorbe, ešte asi nebola taká uber-divná. (Lumiere - 11.10.2014) (11.10.2014)