Prolomit vlny

Neviem, či filmom Larsa von Tiera nerozumiem a preto sa mi nepáčia alebo preto, že jeho svet nie je mojim svetom. Výsledok je rovnaký - Lars von Tier nie je režisérom, ktorého obdivujem, uznávam a ktorého filmy majú pre mňa nespochybniteľnú hodnotu. Nemám z toho najmenšie mindráky, nanajvýš z toho, že mám potrebu pozrieť si viacero filmov slávnych režisérov, aj keď by bolo lepšie opustiť ich dielo po jednom-dvoch filmoch. Takže film považujem za remeselne dobre sfilmovaný neuveriteľný príbeh, u ktorého mám pocit, že ním chcel režisér diváka viac šokovať ako mu priniesť dlhotrvajúci zážitok. Preto tie dve hviezdičky, lebo pre režisérske exhibície nemám pochopenie. (16.04.2018)

Emily Watson by její schizofrenii i Glum mohl závidět a já jsem konečně našla film od Larse von Triera, který mi nepřipadá samoúčelný ani nudný a který opravdu stojí za to vidět. Přesto je tam několik věcí, které mi nesednou - ač církev opravdu nemám v lásce, moralizování nad ní mi zde přišlo až příliš okaté a hlavně konec docela zabil celou pečlivě budovanou atmosféru. Mohlo to skončit bublajícím potůčkem podbarveným "Your Song", ale ne, Lars potřeboval víc... Tak tam vrazil doktůrka a jeho "dobro" a hlavně pak ten úplně poslední záběr na vrtné plošině. To byl takový symbolický hřebíček do rakvičky, resp. úbytek jedné hvězdičky. (29.01.2010)

Dlouhá léta jsem Prolomit vlny vnímala jako film, na který je nutno dozrát, jako nadfilm, který není pro každého. Dokonce jsem si dovolila dříve vidět pouhou divadelní inscenaci Městských divadel pražských, která si s tématem poradila po svém. Ale ve výsledku je to jen film pro náročného diváka, ale zdaleka ne pro diváka snoba či diváka pokrytce. Takže všechny proto-dojmy stranou, je to jen film, neukousne vás - a samozřejmě von Trier je jen jeho autorem. #freshfilmfest (22.09.2014)

Předchůdce podobně zaměřeného "Tance v temnotách" z počátku strhne hereckými výkony i zajímavou "stavbou" příběhu, ke konci ale pan Trier opět "dojí" (a to ho mám jako režíséra rád) - až se prodojí ke konci se zvony na obloze. To už bylo i na mě (starého měkkotu) trochu moc. Bez posledních deseti minut by tento film byl skvělý, takhle je to "jen" velice nadprůměrný koncert Emily Watson. Ocěňuji i výběr hudby v přechodech! - 7/10 PS: druhé pokoukání tak na 8/10 - největším kladem je Emily Watson, největším záporem mírné vyšumění se zvony na konci (15.07.2006)

Takový zvláštní příběh se zvláštními postavami a jejich zvláštními činy. Odhaduji, že pointou této vší zvláštnosti bylo jaksi nevšedně vykreslit osud naivní ženy, kterak se obětuje pro muže a kterak si i přes navenek ostudné činy zachová dobrotu v duši... K emocionálnímu prožitku mi to nestačí, kamera byla přirozeně autentická, výkon Emily watson skutečně fantastický, ale stále nevidím pojítko s realitou, stále se nedokážu vcítit a prožít tento dlouhý a dějově, ne úplně adekvátně bohatý, příběh..První soud doktora o Bess byl pravdivý, byla skutečně psychotická a ne "dobrá", její oběť nezakládá příklad čisté lásky pro nás ostatní, ani její motlidby nemají větší sílu než slova pošeptaná do polštáře, byla to žena, co zkrátka neměla nic jiného... Možná je celé jen abstrakce, či symbol, ale emoce jako středobod jsou jasné a ty musím ocenit pouze na 6/10 PS: Jako art film stále kvalitní! (20.07.2010)