Fénix

Vyzerá to, akoby Fassbinder sfilmoval Hitchcockov scenár. Poodbnosť s britovým slávnym opusom tak trochu chápem ako prenesenie podobného sujetu do úplne odlišného dobového a kultúrneho kontextu. Ako sa napríklad udialo u dvoch Kurosawových historických filmov, prenesených na divoký západ. Ale tam to bolo vedomé, tu je základom filmu kniha. Treba sa odosobniť od faktu, že hlas nie je poznateľný iba na základe spevu, ale aj rozprávania a ono asi aj na koži by si manžel všimol nejaké to materské znamienko a nemusia hneˇskočiť o postele, aby to bolo zreteľné. Ale aj tieto logické nedostatky skôr smerujú k myšlienkam diela, ako absolútna zmena človeka po pobyte v koncentračnom tábore. Čiže nielen psychická, ale aj fyzická. (27.07.2017)

Fénix se rodí z popela spálených kostí v plynových komorách. Kolik popela je třeba na zrození jednoho Fénixe? Na závěr si nicméně nezazpíváme "Speak Low", ale Weillovu a Brechtovu "Surabaja Johnny" v anglickém překladu: "Surabaja Johnny, tohle má být konec? / Surabaja Johnny, co přehluší bolest? / Surabaja Johnny. pálí to jak rána / Nemáš srdce, Johnny, a já tě mám tak ráda." ... Mnoho příběhů je podobných, některé téměř totožené, některé zaměnitelné, jiné mají stejnou pointu. Tohle je jeden z nesčetných příběhů židovských navrátilců z KZ. Dalo by se o něm hodně napsat, ale cosi mě drží na mezi zdrženlivosti. A tak z vlastní nouze použiji cizí postřeh (Marigold *****): "Příběh se sice na několika místech ocitá na hraně vykonstruovanosti, ale scenáristická schopnost vzdát se meolodramatických tahů a v literárních dialozích (i obrazech) udržet život i významovou dynamiku neselže. Finále pokládám za brilantní ukázku toho, jak se staví v nejlepším smyslu tradiční katarze..." Pozn.: Spatřeno znovu po půl roce: zvýšeno hodnocení o *, a přece jen si raději zazpíváme Speak Low: "The curtain descends, ev'rything ends too soon, too soon..." (15.02.2017)

Velké překvapení od německých sousedů. Nádherný film, děj je dost zajímavý, ale podstatné je dočkat se závěrečné scény, ta rozhodně stojí za to. Jak už jsem kdysi u nějakého díla říkal: "Kdyby někdo nevěděl, jak se dělají dokonalé závěry, tak se podívejte na tohle." Jako třešnička na dortu mi chybí už jen, že to není podle skutečné události. ... ČSFD projekce MK (20.02.2015)

Podobně jako Leviatan Andreje Zvjaginceva působí i Petzoldův Fénix svou literárnosti a románově propracovaným scénářem jako lehce anachronický snímek. Nicméně anachroničnost tu není vůbec na škodu. Německý režisér se hlásí k intelektuální tradici, která už je možná lehce de mode, ale dělá to neobyčejně působivým a sofistikovaným způsobem. Komorní drama postavené na třech charakterech a důsledném důrazu na drobnosti, náznaky a eliptické prvky ve vyprávění je působivé v tom nejtradičnějším slova smyslu - intelektuálním důrazem na vrstevnatý obraz "tváře poválečné německé společnosti", viny, identity a pochopitelně lásky.-úzkosti z druhého. Fénix je jistě jakýmsi židovským Vertigem, ale tam, kde distancovaný analytik Hitch okázale operuje s psychoanalytickými koncepty dává Petzold maximální možnou péči vnitřnímu světu hlavní postavy. Způsob, jakým modeluje zdevastovaný předkamerový prostor a obklopuje Nelly "střepinami zvuků" jedinečně zdůrazňuje její křehkou odevzdanost a nejistotu nad vlastní identitou. Zbytek odvádí absolutně přesná Nina Hoss. Příběh se sice na několika místech ocitá na hraně vykonstruovanosti, ale scenáristická schopnost vzdát se meolodramatických tahů a v literárních dialozích (i obrazech) udržet život i významovou dynamiku neselže. Finále pokládám za brilantní ukázku toho, jak se staví v nejlepším smyslu tradiční katarze s důrazem na všechny dosavadní psychologické nuance. Lepší důkaz Petzoldovy citlivosti a uměřenosti nelze vymyslet. Fénix je kultivované drama, které není hanba obrečet. Protože veškerou tíhu si poctivě vyslouží. (11.02.2015)

Fénix se svým námětem tváří jako neskutečně zajímavý film. Průser je, že ty dvě hlavní role, co v tomto filmu hrály, se tu chováají jak z Jedličkárny. Nelly je celou hodinu a půl za brutální chudinku, její manžel je blbej jak tágo a oba rozjedou vesměs zajímavý drama, u kterého jsem čekal snad jenom na závěr, jak to režisér rozsekne. No a musím říct, že jsem byl zklamaný. Načaté to bylo hodně dobře, ale vůbec se divákovi ten film neotevřel. To abych si to všechno domyslel sám. Takový Chlapec v pruhovaným pyžamu je podobného ražení, ale právě za tu závěrečnou scénu stoprocentně vím, že na něj nikdy nezapomenu. Fénix bohužel tuto závěrečnou scénu nemá. (15.03.2015)