Město 44

Navzdory tomu, že sa jedná o varšavské povstanie na sklonku druhej vojny, čo zrejme nie je najstraktívnejšia látka pre mladých, film je natočený sposobom, ktorý by sa mohol páčiť mladým divákom. Obsahuje spomalené zábery, šikmé uhly kamery, letiace guľky výbuchy a iné posobivé efekty. Bohužiaľ, aj nedotiahnuté scény, či vzťahy medzi protagonistami. Nuda tu však nehrozí, napriek minutáži má príbeh svižné tempo a nikto sa rozhodne nudiť nebude. (03.03.2015)

Dynamiku tomu rozhodne nemožno uprieť. Miestami toho bolo až moc. Úvod ma síce neoslovil, sem-tam som sa strácal v postavách, no časom sa ale niektoré postavičky celkom zaujímavo vykreslili. Nuž darmo, ako sa vraví: "Človeka poznáš v ťažkých časoch". Ten záver mi už ale prišiel dosť osudový a taký až moc ponechaný na diváka. Zachránili sa? Ostali na ostrove? V tomto prípade sa mi žiadala jasná odpoveď, nedostal som ju. Priemer. 60/100 (11.05.2021)

Promarněná příležitost. 1) 33letý ambiciózní scénárista a režisér Jan Komasa se pustil do několka námětů najednou: varšavské povstání samo o sobě je tématem pro hutný film. K tomu přistupuje bláhový teenagerovský pohled na věc, touha po dobrodružství, hrdinství, bez znalosti souvislostí. Aby toho ještě nebylo dost, přidává režisér i milostnou linku - hned dvě dívky, které jsou předmětem zájmu hlavního hrdiny. Výsledkem je, že nic není dotaženo do konce. Jednotlivé scény jsou zajímavě a dobře natočené, ale dohromady moc nepůsobí._____ 2) Opět se tu projevuje problém explicitního zobrazování násilí a útrap. Všechno do detailu vidíme, ale nic necítíme (alespoň tedy já ne). Snaha o psychologizaci postav a jevů (zpomalovačky, opakované záběry) je mimo mísu. Celkově mi film trochu připomíná hraný dokument._____ 3) Na druhé straně je třeba uznat, že snímek je natočen velmi přehledně (zvláště to vynikne u bojových scén) a silně didakticky. Posledních deset minut je skvělých. Film je lépe zrežírován, než napsán._____ 4) Zaujal mě pěkný 24letý Józef Pawlowski (hlavní postava Stefan) jak vzhledem, tak hereckým výkonem. (10.02.2017)

Aneb jak si Poláci chtěli natočit vlastní hollywoodský popcorn a až nečekaně zabodovali. Ano, je to celé docela roztříštěné s několika wtf momenty (sex v rytmu dup-stepu asi z hlavy jen tak nedostanu), pitomým romantickým trojúhelníkem a lidé, co budou chtít vidět realistické podání varšavského povstání asi budou zvracet. Jenže jakmile dojde na akci, je to nehorázně velkolepé, brutální a vlastně i dost strhující. I přes jistou naivitu jsem se zkrátka nenudil a Komasu by měli do toho Hollywoodu co nejdříve naverbovat. A ty krásné Polky taky.70% (12.04.2015)

„PŘÍSAHÁM, ŽE ZACHOVÁM VĚRNOST POLSKÉ REPUBLICE, ŽE BUDU HÁJIT JEJÍ ČEST A BOJOVAT ZA JEJÍ OSVOBOZENÍ, I KDYBY TO ZNAMENALO POLOŽIT ZA NI ŽIVOT…“ /// Rozpočet 24 milionů zlotých je na výpravě a efektech znát. Ty jsou však to jediný, na co se dají pět ódy. Scénář moc dramatický působivosti nepobral a možná bysme ho u nás, na rozdíl od toho vostatního, dali dohromady taky. Sledujeme skupinku dospívající mládeže, kterým se zapalujou lejtka a navíc cejtěj potřebu přidat se k odboji. Štefan je obklopenej dvěma holkama a kupou štěstí (že to nejde k sobě? Inu válka…) a my můžem sledovat jejich osudy. Po dlouhým, nudným úvodu přichází překvapení v podobě krvavejch scén, který potěší každýho válečnýho veterána. Scénář se dá pochválit za to, že staví na reálných základech (a hlavně kvůli tomu dávám aspoň ty 3*). Němci tenkrát sejmuli každýho, kdo jim padl do ruky. Nevyhejbá se ani vzájemný nevraživosti s Ruskem a strachu z Rudý armády, stejně jako zmiňuje účast jediných posil zvenčí, Berlingovců. Samotná válka, to je spíš taková partyzánština, ve který je možný naprosto všechno. Město se mění v živou střelnici, kde se všichni v duchu Hvězdný pěchoty (nemyslím ty šikulky ze Superstár, ale Verhoevenovo akční scifi z roku 1997) vrhají vstříc smrtícím nástrahám a překvapivě jim docházej životy. Jako hodně nepovedej vtip pak působěj všechny ty zpomalovačky a rádoby efektní nápady. Matrixovej „Bullet time“ během válečný vřavy, při níž si strkaj jazyky až do mozku, pak je vrcholem exhibicionismu. Proti tomu jsou „gerojský“ činy, s cílem nechat se co nejefektněji sejmout, prkotina. Možná tím chtěl rejža říct, že láska má místo v každý době. O tom nepochybuju, ale výsledek je stejnej, jako by Disney točil pohádku plnou milejch postaviček, o mistrovským díle masovýho vraha. Ukázat válečný peklo se povedlo na výbornou. Některý věci jsem nepobral já, některým zase nebude rozumět mládež. Hlavní cíl je však splněn: připomenou hrdinskou a tragickou kapitolu polských dějin. Nikdo mně nevymluví, že si tehdejší masakr civilního obyvatelstva nezaslouží lepší příběh než je tahle Love story. To ovšem nic nemění na faktu, že polská kinematografie se té naší neustále vzdaluje. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci se něco dozvědět o Varšavským povstání. 2.) S pionýrskou družinou jsme si často hráli na osvobození. (Byla jsem Marusja a všem jsem dávala. – První pomoc, debile!). 3.) Thx za titule „tkimitkiy“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (21.08.2015)