Rodinná zpověď

Takový celkem standardní snímek, který se zaměřuje na skupinu dívek a další osoby, které procházejí jejich životy. Je to velmi konverzační a místy mi to připomínalo českou televizní produkci, jen místo hodiny roztaženou do téměř dvou hodin. Takové trochu nemastné, neslané, prostě spíše průměrné než jakékoli jiné. (06.10.2016)

„Až zase příště uvidíš nahého Angličana, poblahopřej mu a řekni: Neoblékejte se, jdu pro tatínka!“ Ačkoliv zčásti je v tomto filmu přítomný i humor, v první řadě jsem ho vnímal jako odlehčení velmi citlivě natočeného dramatu z rodinného prostředí. Nemohu říct, že bych tento film vnímal jako údajný průměr, takto kvalitně propracované postavy napříč větším časovým úsekem, s nenásilně působivými a uvěřitelně civilními dialogy třeba v autorských snímcích nevidím často (v současnosti pak ještě méně). Od Pascala Thomase jsem už viděl dříve Promarněné šance (1981), kde jsem se rovněž setkal s režisérovými dvorními herci Danielem Ceccaldim a Michelem Galabru, stejně jako s výborně zrežírovanými dětskými protagonisty. Ačkoliv Zpověď jen pro sebe mi zmíněný následující Thomasův film velmi snadno připomněla také svou poezií v některých scénách a celkovým stylem, tento film by se už Promarněné šance jmenovat rozhodně nemohl... tohle by mohly být spíše Plně využité šance s fatálními následky. :o) Zní to možná i úsměvně, ale ve skutečnosti ten film tak až na pár momentů nepůsobí. V centru zde máme působivý obraz rodiny, která přes různé neshody zůstává vesměs funkční a přes věčné otcovo trnutí nad budoucím osudem svých dcer je možná až nebývale sympaticky otevřená a podřízená všem přání dětí, ale nakonec i touhle svou otevřeností a s tím ruka v ruce i potenciálně slabým zájmem ohledně budoucích partnerů dětí nedokáže zabránit drobným osobním tragédiím či přinejmenším trpkých prožitků ve jménu deziluzí v životě tří mladých dospívajících dívek, rozhodnutých se co nejrychleji vdát a vypařit se co nejdříve z osidel rodního domu... Dvě hodiny nepřetržitého sledování dramatu nebyly po celý čas nejsnadnější, k závěru jsem se postupně začal cítit vyčerpán a posledních 20 minut se už táhlo, ale film si jinak dokázal udržet mou pozornost po celou dobu, navíc vždy dokážu ocenit i to, pokud takhle napsaný příběh napříč větším časovým úsekem na pozadí reflektuje i proměnlivou atmosférou dané doby, na což tady (byť spíše v náznacích jasných především pro vnímavého diváka) dochází taktéž. Z mé strany jsou to i podruhé pro Pascala Thomase spíše "jen" silné 4*, ale třeba se mi ještě do třetice podaří panu režisérovi dát příště i plný počet, kdo ví... na základě dvou dosavadních zážitků by si to Thomas asi i zasloužil. **** PS: V rámci roku 1966 potěšilo i milé cameo slavného režiséra Claude Lelouche v roli sebe sama, jak s kamerou na pláži natáčí scénu do svého filmu Muž a žena. :) [85%] (14.12.2021)

Standardní francouzský náladový snímek z rodiny viděn očima dcer.(50%) (23.05.2022)