Krampus: Táhni k čertu

Vánoční jednohubka, která mohla být i něco víc, kdyby se podařilo napsat lepší scénář na základech představené "mytologie". Kombinace pohádkového hororu a většinu času podprůměrné komedie, která se snaží čerpat nějaký ten humor z těch nejnudnějších klišé o vánočním rodinném sjezdu se sociálně zaostalou nebo případně děsivě levou (nešikovnou) partou lidí. Jediné co dokázal z tohohle amerického balíkovství film vytěžit, je parádní titulková sekvence, která je parodií a kritikou na až psychotický konzum. S příchodem Krampuse a spol. na scénu se ovšem vytvoří velmi hutná atmosféra a vydrží z mírnými výkyvy až do konce filmu. Nic děsivého v pravém slova smyslu tu není, ale strašidelného a v jistých okamžicích zneklidňujícího ano. Závěr filmu na diváka vytáhne zvrat a málem španělsky působící hororovou poetiku jak od del Tora, jenže co naplat, když tohle netočí žádný takový mistr, ale jen mírně pokročilejší tvůrce. A všechny náběhy na kvality neustále podrývá ten zcela nedovařený děj. Samozřejmě ne za vše může jenom scénář, herci taky nejsou zrovna slavní, někteří působili přímo marně, ale problémy, které má zdejší dramatický oblouk a stavba dialogů, interakce mezi postavami a jejich logika, jsou hlavním zlem, které mělo táhnout k čertu. Postavy se chovají v krizových situacích úplně hloupě a divně, to likviduje dramatičnost a napětí scén, do toho začne babička zase mluvit německy (koho napadla taková blbost, v ničem to filmu nepomáhá a hlavní scénu nakonec odvypráví anglicky) a celé se to rozpadá přímo před očima. Když pak náhle začnou zcela bez opodstatnění a emocí rychle mizet jednotlivé postavy pod sněhem a celé se to náhle snaží být strašně nepříjemné a vygradované, nefunguje to tak jak by mělo. Přesto poslední scény filmu celkový dojem vylepšují, právě kvůli té fantasy či pohádkové strašidelné poetice. Morbidně vtipní vraždící pomocníci a tetička v akci jsou taky skvělé věci, jediné opravdu funkční komické scény. A z nějakého důvodu mě ten film stejně bavil, možná měl paradoxně toho proklatého ducha Vánoc, kdo ví? Asi jedině Krampus. 5/10 PS: Existuje doprovodný komiks, který mytologii prý nějak rozšiřuje a dává pomůcky pro pochopení určitých věcí. Až ho seženu, uvidíme, jestli to nějak pomůže. (03.03.2016)

Český čert má ve světovém měřítku výjimečné postavení. Je to spíš popleta, společník pro hazardní hráče, případně vykonavatel spravedlnosti tam, kde světská justice představuje výsměch morálce. Krampus, to je jiná sorta. Na první pohled z něj jde strach a čiší z něj hrozba brutálního násilí a mystické krutosti. Film, který láká na Krampuse svým názvem, už dopředu avizuje, že půjde o zábavu pro vyhraněně hororové publikum. Jenže skutek utek a od toho se odvíjí i hodně rozpačitá hodnocení a komentáře. Ruku na srdce, kolik jste viděli hororových komedií, které by nebyly chromé na jednu či druhou nohu, případně měly obě nohy amputované. Ať dělá Dougherty co chce, děsit neumí, tedy minimálně ne tak, aby se báli dnešní otrlí fanoušci hororové podívané. S humorem už je to lepší, Dougherty leccos odkoukal od Terryho Gilliama a jeho ďábelské perníčky úspěšně bodují, má smysl pro ironii a sem tam přijde se slušným fórem. Opírá se navíc o sympatickou sestavu herců v čele s talentovanou Toni Collette. Bohužel není tak kreativní, aby nápady dotáhl do nějakého opravdu funkčního a filmařsky přitažlivého tvaru. Spoléhá se na zběsilý, chaotický střih, otravně typizované postavičky členů rodiny a není dost odvážný na to, postavit rodinné hodnoty na hlavu a škodolibě se Vánocům vysmát. Když si vzpomenu, jak využil Ari Aster Toni Collette v Děsivém dědictví, mám pocit, že plýtvá hereckým potenciálem svého ansámblu, atmosférou i nápady. Je to nedotažené a jen málokdy opravdu atmosférické. Hodnocení se pohybuje někde mezi 2 a 3 hvězdičkami, vzhledem k hubené nadílce, kterou dostal od hororových fandů, tentokrát Doughertyho podržím a nechám tam slabou třetí hvězdičku. Celkový dojem: 50 %. (20.12.2019)

Bad Santa v akci... Krampus je zkrátka slušná hororová komedie a několik scén je nezapomenutelných (kdykoliv se objeví perníčci, babička versus Krampus, starší dcera versus Krampus). Pochválila bych i rozumné rozhodnutí ohledně stopáže. Lepší rozhodnutí by bylo umístit ústřední rodinu na nějakou odlehlou farmu, protože tak by Krampus svým jednáním trestal opravdu jen toho, kdo se provinil. Na tenhle film se zkrátka ráda za rok dva podívám o svátcích na Primě Cool, ale chybí mu trochu silnější scénář, aby se stal vánoční klasikou. (21.12.2015)

Dal jsem si dnes opáčko Krampuse, abych se pozvolna dostal do té pravé vánoční nálady, ale můj záměr tak úplně nevyšel. Zřejmě jsem před sedmi lety vnímal tak nějak jinak, protože mě dnešní repríza příliš nepobavila. Po úvodních minutách jsem z ničeho nic začal cítit rostoucí vztek, takže jsem byl velice rád, že se kolem mě nevyskytovala žádná domácí zvířátka, batolata nebo rostlinky, které bych mohl uškrtit, rozmačkat, nebo rozšlapat, páč bych se mohl dostat do těžkých potíží. Hned potom, co zmizely záběry na to tupé stádo, mě naštěstí opustily i vražedné myšlenky, jenže je, k mému nepříjemnému překvapení, vystřídala nuda. Rychle se totiž ukázalo, že nebudu mít komu fandit, jelikož mi byli jednotliví členové rodiny buď nesympatičtí nebo lhostejní a protože to, co fungovalo u vánočního setkání Griswoldových, tady vyznívalo jako chudá napodobenina, z níž trojice(!!!) scénáristů dokonale odpreparovala veškeré humory. O hororu taky nemohla být řeč a loutky se na Vzpouru hraček Hermíny Týrlové vůbec nelepily. Ve výsledku šlo tedy spíše o záležitost, která vytváří nenáročné pozadí k nutným (a neoblíbeným) činnostem v domácnosti. / Poučení: Vzhledem ke Krampusovým mimickým schopnostem bych řekl, že by ho mohl skvěle zahrát Ben Affleck. (23.12.2023)

„MÍSTO NĚJ PŘIŠEL MNOHEM CHMURNĚJŠÍ, MNOHEM STARŠÍ DUCH. BYL TO KRAMPUS. A TEN, STEJNĚ JAKO PO TISÍCE LET, NEPŘIŠEL ODMĚŇOVAT, ALE TRESTAT…“ /// Začíná to jako Vánoční filmeček - Clark Griswold by měl radost, že se někdo vrhl na parafrázi jeho sváteční pohody. Von to vlastně vánoční film je. Dokonce to není ani špatně natočený... a příběh je úchylná pohádková kravina, který bohužel v závěru dojde dech, takže v mozku přetrvá maximálně trapnej smrad (jako z františka) a pocit, že Dougherty chtěl snad i strašit. Bohužel nevěděl jak. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám důvod k víře v Ducha Vánoc. 2.) Na Vánoce (možná i jindy) straším děti perníkem. 3.) Thx za titule „espectro“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ * (10.08.2016)